Daniela Day-Lewise všichni známe a obdivujeme. Jeho ochota naplno se ponořit do každé role skoro hraničí s řadou psychických poruch, ovšem diváci z toho obvykle profitují famózními výkony, a tak se moc neznepokojujeme. Na jeho nejnovější výkon jsme si museli počkat pět let - naposledy nás uhranul jako Abraham Lincoln v přece jen trochu utahaném Spielbergově historickém dramatu. I tentokrát, pro svůj údajně poslední film, si Day-Lewis vybral pedantského režiséra, konkrétně Paula Thomase Andersona, s nímž už spolupracoval na povedeném Až na krev. Tohle kombo má bezesporu nejvyšší ambice, a i přes drobné nedostatky jim dostává.

Historický příběh se točí kolem Reynoldse Woodcocka, fiktivního návrháře luxusních šatů v Londýně 50. let minulého století. Woodcock je přesně takový, jaký musí být, aby bylo zábavné na plátně sledovat osudy krejčího – puntičkářský, nesmírně náročný až nesnesitelný, za všech okolností profesionální a chladný. Obzvlášť to poslední dříve či později začne drásat všechny jeho modelky/partnerky, o které se částečně stará Woodcockova sestra, ovládající domácnost rázovitého umělce. Na první počtení se tak jedná o pěkně toxické prostředí, které semele každého, kdo do něj vstoupí. Zatím poslední kočandou, jež se pokusí z excentrického návrháře vykřesat trochu těch citů, je sympatická venkovská servírka Alma. Podaří se jí to?

Nit z přízraků: FOTOGALERIE

Oscar za kostýmy by mohl být samozřejmostí, protože téhle sféře byla věnována opravdu velká péče. Zmínit musím i atmosférickou hudbu Jonnyho Greenwooda z Radiohead, která vás spolehlivě přenese do snobské části poválečného Londýna. A to navzdory tomu, že zde časoprostor není zachycen konkrétněji a že celospolečenské reálie nejsou v centru zájmu - pouze probleskují odkudsi z pozadí.

Vše pak obaluje soustředěná Andersonova režie, u níž nebudete pochybovat, že je každý detail přesně tam, kde ho autor chtěl mít. Dokonce včetně možná až příliš utahané první hodiny, jejíž vrcholy představují ty nejpomalejší a nejtišší scény. Pak se ale dočkáme i konfliktu a do centra děje se dostane melodramaticky pojaté zkrocení zlého muže.

Nejvyšší měřítka samozřejmě splňují i herecké výkony – o Day-Lewisovi asi nikdo nepochyboval a šedesátiletý londýnský švihák zase jednou dokázal, že prostě neumí zahrát špatně. Je proto až překvapivé, že s ním obě výrazné ženy (Leslie Manville v úloze sestry a snad ještě lepší Vicky Krieps jako Alma) dokázaly držet krok. Ze všeho pak jasně plyne, že PTA natočil další suverénní a pompézní kousek pro náročnější diváky, kteří si dokáží vychutnat i jemné vztahové a psychologické nuance. Díky za něj a těšíme se na další!