MZ VIDEO: Začátky závěrečných titulků


ikona
imf
daredevilhellboyjackie chanjames bondmarvelmz videox-men
Komiksy vás naučily vysedět si v kině filmy hezky do konce. Kdo ale vlastně s dlouhými titulky přišel? 

Závěrečné titulky. Pro mnoho lidí otravná součást filmového zážitku, před kterou lze snadno utéct. Jak jinak si vyložit, že se dvě třetiny lidí po filmu zvednou jako jeden muž a prchají k východu? A to prosím i v případě marvelovek, kde už se před skoro deseti lety ustanovilo, že potitulková scéna je samozřejmostí. A stejně znovu a znovu vidíme zástupy lidí, jak se zvedají při prvním titulku. Potitulkové scény, tzv. stingery, jsou samozřejmě záležitostí mnohem starší, sahají až někam do šedesátých let, ale tenkrát šlo spíš o rozpustilost tvůrců než vyloženou potřebu udržet publikum v sedačkách. Dlouhé titulky byly totiž v té době spíše výjimkou.

Často se v tomhle ohledu jako pionýr dlouhých titulků jmenuje původní Cesta kolem světa za 80 dní, kdy se během čtvrthodinových titulků přehraje celý děj tříhodinového snímku v úchvatné animaci (něco podobného pak zkusily i další filmy, tuším např. Řada nešťastných příhod) za doprovodu fantastického soundtracku. Skutečně šlo ale spíše o výjimku, podobně jako u West Side Story, protože hollywoodský pravěk díky studiovému systému, kdy byla většina štábu naverbována z řad stálých zaměstnanců studií, titulky neuznával - určitě si vzpomenete na všeříkající titulek The End, Ende nebo Konec. A to úplně stačilo.

V úvodu se jen vystavovalo logo studia, občas i jména hlavních hvězd nebo autora (pokud šlo o jeho několikátý úspěšný film). Údajů přibývalo spíš na začátku, jména herců, sofistikované animované (Růžový panter) nebo legendární bondovské koláže, ale závěrečné titulky - ať už ve filmech nebo televizních seriálech - prostě nebyly potřeba... proč je tapetovat na plátně, když z kina všichni utekli?

Až v sedmdesátých letech si dovolil jistý George Lucas v závěru svého filmu poděkovat všem zúčastněným plnokrevnými titulky v Americkém Graffiti a možná i podkres s dobovou muzikou způsobil, že se o titulkové sekvenci začalo psát. Lucas způsobil poprask i v roce 1977, když na konci Star Wars uvedl nejdřív své jméno coby režiséra a scenáristy, a pak teprve zmínil herce. To šlo proti zaběhnutým praktikám - hvězdy jsou přece hvězdy a režisér dělník. Jenže to byly Star Wars, takže se brblání v kuloárech brzy proměnilo v nový mustr, kdy jsou nejdřív vyjmenováni tvůrci a sponzoři, tj. režisér, scenárista a producenti. Pak teprve následují herci a další profese. 

Nemusíme vám jmenovat kompletní pořadí, pár titulků jste už určitě v životě viděli, takže znáte posloupnost řemesel, víte, že na konci jsou vyjmenované písničky, nesmí chybět zmínka o tom, že hercům a zvířátkům nikdo neubližoval, že jsou všichni fiktivní a zároveň jsou členy různých odborů. Také poděkování za poskytnutí lokací, poděkování MPAA za rating nebo zmínka o využitých zvukových systémech nesmí chybět. Titulky zkrátka mají svůj řád a jemné nuance, to by vydalo na celý další článek. A kvůli čím dál tím většímu podílu CGI a obecné inflaci hollywoodských řemesel jsou čím dál tím delší - průměr u hollywoodských blockbusterů už atakuje 10 minut.

Dřív se to řešilo tím, že v titulkách hrála nějaká nová popová vypalovačka, taková ta, co se ještě nestihla ohřát v rádiích. Lidé tedy zůstali sedět nikoliv pro vstřebání zážítku, ale protože si chtěli užít písničku. Odvážnější tvůrci, zvlášť v hororech a komediích, si pak do závěrečných titulků nebo ještě za ně, schovali nějakou tu perličku. Jasona Voorheese, který se vrací z pekla pro svou masku, záběr na znovu se probudivšího Chuckyho apod. Komedie pak často nabídly dokončení některého z předem připravených vtípků coby pomrknutí na trpělivé diváky, ale jiné si zas z lidí v publiku dělaly legraci a radily jim, ať jdou konečně domů.

Co se týče stingerů lákajících na případná pokračování, tak jak je dnes používá Marvel a v Lize spravedlnosti poprvé i Warneři, ty najdeme - byť jenom v textové podobě - např. v prvních bondovkách, které vždy slibovaly, že James Bond se vrátí. A kolikrát už věděly v jakém filmu! Co se týče comicsů, tam lze zmínit např. potitulkovou scénu v X-Men: Poslední vzdor, ve které se vrací Charles Xavier. Zapomíná se i na to, že potitulkové scény jsou i v Affleckově Daredevilovi, Hellboyovi nebo Constantineovi

Marvelu se však musí přiznat, že udělal ze stingerů rituál, a tak se dnes potitulkových scén často dočkáme i v jiných žánrech a dá se očekávat, že jen tak nezmizí. Já osobně bych se přimlouval ještě za jeden návrat typického titulkového folklóru - nepovedené scény. Ano, v komediích je často najdeme, ale já chci vidět nejen přeřeky. Chci vidět všechno, jako v závěrečných titulcích filmů Jackieho Chana. Jasně, tam je materiálu dost, protože všechny ty držkopády a málem smrtonosné kaskadérské kousky k akčnímu žánru patří. Ale myslím si, že dost srandy se užije i před zeleným plátnem a nepovedené záběry, které si většina studií syslí až na Blu-ray, jsou toho jasným důkazem. Takže přestat syslit a sypat do titulků, i kdyby pak měly být ještě delší. My to vydržíme... hlavně když nám ukážete, že se někdo při natáčení Ligy spravedlnosti bavil víc než my při jejím sledování.

© copyright 2000 - 2017.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace