Jeden z našich největších sporů s Mr. Hladem se týká loni uváděného Humra. Pro mě se jednalo o jeden z nejzajímavějších filmů roku, drsnou studii vztahů a samoty kombinující bizarní humor a hypnotický vizuál. Pro Mr. Hlada to byla sračka. Řecký nezmar Jorgos Lanthimos se teď vrací, aby zase nakrmil inťoše svými iritujícími vizemi a otrávil každého, kdo na jeho hru nepřistoupí. A já mu to i tentokrát žeru.

Opět se v hlavní roli objeví Colin Farrell, tentokrát notně zarostlý a provádějící trochu podivné sexuální hrátky se svou ženou v podání lehce vysychající, stále však charismatické Nicole Kidman. Manželský pár lékařů vychovává dvě děti v poněkud chladné, navenek však perfektní domácnosti. Poklidný běh rodiny naruší tajemný mladík (v Dunkerku nepřehlédnutelný Barry Keoghan), jehož podstata není jednoznačná a vnáší do komorního dramatu prvky antické tragédie. Víc však nechci prozrazovat, protože čím méně toho víte, tím lépe.

Stejně jako v Humrovi si Lanthimos užívá možností, které mu nabízí nedořečený fikční svět, vycházející z toho našeho a přitom postavený na trochu jiných principech. Ruku v ruce s tím pak jde i částečně bezemoční výkon hlavních postav; tragika postupně utahující šrouby je vyjádřena bezvýchodností nastolené situace a také drásavou hudbou, často pomalá kamera a mizivé emoce herců jsou naopak v silném kontrastu. Lanthimos tak vytváří zážitek, který je na jeho poměry standardně divný, a ne nadarmo se vynořují paralely se jmény jako Trier, Kubrick, Hitchcock či Polanski - ať už díky manýristické formě, či drásavému obsahu. Kdo ze současných tvůrců to má?

V hlavní roli je morálka a bez akčních či sugestivních záběrů budované drama, v němž se nedostává klaďasů, nýbrž jen obyčejně nerozhodných a zmatených lidí. Ti pak prostřednictvím zdánlivé odlidštěnosti paradoxně vytvářejí velmi plastický obraz lidskosti, a to skrze témata viny, msty a nesmíření s osudem. Pokud se chcete trochu navnadit dopředu, podívejte se na antickou pověst o Ifigenii, nutnost to však rozhodně není, film z ní vychází jen velmi volně. Pro fanoušky předchozí Lanthimovy tvorby povinnost, ačkoli se nejedná o takový bizár jako dříve, kvůli čemuž se snímek místy trochu táhne. Po dokoukání nejspíš nebudete vědět, co si přesně myslet, a tak je to vlastně v pořádku; i další nahořklou chuťovku od řeckého zázraku si však při správném rozpoložení užijete.