Ben Affleck se po Argu vrací s gangsterkou ze třicátých let Pod rouškou noci, která neskrývá ambice rozšířit režisérovu sbírku Oscarů. Jak se film podle předlohy Dennise Lehana, autora Tajemné řeky a Gone, Baby, Gone povedl? 

Jak to vidí Rimsy:

Affleck-režisér odvádí solidní práci, Affleck-herec mu to nekazí zas tolik, jak by mohl, ale problém je v Affleckovi-scenáristovi. Potenciálně zajímavý příběh zadupává do země všechny náznaky zábavy a nakonec tak zbývá jen rutinní a nenápaditá žánrovka, kterou prostě nepotřebujete vidět. A zvlášť v tak silném žánru, jakým gangsterky bezesporu jsou.

Epizodičnost a malá práce s emocemi na výsledku taky nepřidají, takže rozhodně nejslabší Lehaneova adaptace a promarněný oscarový potenciál. Takhle ne, Bene. 

Jak to vidí Mr. Hlad:

Někde tam je dobrý film. Někde vzadu. Někde ve střižně. Má o hodinu víc, vypadá stejně dobře a krásně jako to, co jsme dostali v kině, ale vedle těch pěkných obrázků jsou v něm fungující i vztahy mezi hrdiny a má to příběh, který nikam nespěchá a člověk si ho může vychutnat a bavit se. Bohužel to, co je v kině, evidentně trpí tím, že to někdo brutálně prostříhal.

Pod rouškou noci bezdůvodně strašně žene dopředu a místo moderní gangsterské ságy tu máme dvacetiminutové epizody o tom, jak se na Floridě řeší střet s mafiánskou konkurencí, pak s Ku-klux-klanem, potom s náboženskými fanatiky a pak to celé skončí. A já měl pocit, jako kdyby mi někdo pustil šestihodinovou minisérii osekanou na celovečerní stopáž. A nadšený jsem z toho nebyl. 

Recenzi čekejte během příštího týdne.