Herecky má Mel Gibson v Hollywoodu utrum, tak se vrací alespoň jako režisér a po Statečném srdci jde zase do války. Tentokrát do druhé světové a o jeho novince Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se mluví jako o jednom z potenciálních kandidátů na Oscary. Jak se líbil nám? 

Jak to vidí Cival:

Tipuju, že z toho bude válečná klasika. Těsně, ale přeci jen... Gibsona určitě handicapuje skutečnost, že nenatočil nic moc progresivního, ale spíš hodně oldschoolovou hrdinskou story, která se neštítí patosu a deklamování ryzích hodnot ve válkou zmítaném světě, kde se všechno dělí na černou a bílou. Podobně starosvětsky pak Gibson přistoupil k audiovizuálnímu podání, které i pod tíhou spousty digitálních efektů vyznívá neskutečně moc retro a připomíná spíš nějakou šedesátkovou klasiku starého Hollywoodu o boji jedince se systémem, než vojenské manévry v časech J. J. Abramse a dalších.

Na druhou stranu i na tomhle půdorysu Hacksaw Ridge funguje (i když mi Andrew Garfield není moc sympatický) a dovoluje překlopit film ve velmi sugestivní válečné peklo. Poslední třetina je opravdu tím nejdrsnějším zachycením války od dob Vojína Ryana, jen ještě brutálnějším a místy až hororově šíleným. Nejde ale o samoúčelný sadismus, nýbrž o způsob, jak dotlačit i tuhle vzletnou vojenskou báchorku o hrdinství k pořádné působivosti.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Drby o tom, že Hacksaw Ridge je ukrutná řezničina, se potvrdily. Minimálně scéna, kdy hrdinové poprvé vlezou na bojiště, fakt není nic pro slabé povahy a nejspíš se o ní bude chvíli mluvit. Jak to ale bude s filmem celkově, to neumím odhadnout. Mám však strach, že spousta diváků tohle nevydýchá. Gibson je skvělý režisér a ukazuje to tu nejen v samotných bitevních scénách, kdy si čas od času dovolí fakt hodně divoké věci, ale audiovizuálně celkově.

Potíž však může být, že Hacksaw Ridge vypadá jako něco z minulého století. A ne z devadesátých let. Hrdina je naivnější a zapálenější pro dobrou věc víc jak Forrest Gump, postavy jsou občas vyloženě povrchní a všechno je tu buď černé (Dobbsi, jsi naivní idiot a dostaneš od nás po hubě) nebo bílé (Dobbsi, půjdeme za tebou i do pekla). Gibson se nejspíš právě o tohle pokoušel a když člověk přistoupí na pravidla hry, dostane hodně dobrý hrdinský příběh, u něhož možná budete pochybovat, jak moc má společného s realitou, ale užijete si ho. Pokud se ovšem na režisérovu vlnu nenaladíte, můžete Hacksaw Ridge solidně protrpět. Takže bacha!

Recenzi čekejte velmi brzy.