Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Téma: Tenkrát v Číně před 25 lety


ikona
imf
jet litéma
Jet Li a jeho první sólokapr z roku 1991 ovlivňují tvář asijských filmů dodnes. 

Minulý týden mi psal kamarád Pavel a taktně mne upozornil na to, jak léta běží. "Once upon a Time in China je starý už 25 let, chlape!". Jeho na to pro změnu upozornil facebookový post Jeta Li, který si samozřejmě podobná výročí musí pamatovat, zvlášť když je zmíněný film jeho první velkou sólovkou a odrazovým můstkem k zprvu asijské a posléze i globální slávě. Once upon a Time in China (dále už jen OUTC, tak jak jsme to kdysi psali, ačkoliv někteří tvrdohlavě trvali na OUaTiC) přináší hotový vodopád vzpomínek, takže o dalším článku v nostalgické sérii bylo rychle rozhodnuto. 

Dočetli jste to až sem, takže lze předpokládat, že jste nějaký ten hongkongský akční film viděli a nepatříte přitom do skupiny lidí, co vykřikují, že se na ty lítací pajďuláky nedá koukat. Protože Yuen Woo-Ping má dráty rád a je to na něm celkem znát. S výjimkou několika soudobých snímků a tak trochu i Fist of Legend je většina jeho filmů hodně vylepšená herci zavěšenými na drátech, nejvíc asi Iron Monkey nebo Tai Chi Master. Někde ostatně ti Wachowští museli získat pocit, že by se jim při natáčení Matrixu mohl hodit. Ale ještě než začnete nadávat na dráty a přisuzovat je jen asijským filmům, absolvujte menší historickou lekci z dob, kdy jsem si bláhově myslel, že stříhat videa bude méně pracné než sepisovat články:

OUTC se na stupnici Pingovy posedlosti dráty pohybuje zhruba někde uprostřed. Dráty tu jsou, ale s výjimkou slavného žebříkového finále (které mimochodem Peter Hyams kompletně obšlehnul ve svém Mušketýrovi z roku 2001), spíše nepostřehnutelné. A OUTC hlavně na akčních scénách vůbec nestojí, ačkoliv jsou bitky nepřehlédnutelné a Tsui Hark jim pomáhá svou dynamickou, při zemi se držící kamerou, která vůbec nesleze ze steadicamu a neustále pluje po scéně, vyzbrojená oranžovými obrazovými filtry. OUTC má především politický kontext, odehrává se na konci devatenáctého století, kdy Čína musí odolávat kolonizátorům a vnějším tlakům. 

Wong Fei-Hung je publiku představen jako mistr bojových umění, majitel významné kliniky a člen místní domobrany. Politika ho příliš nezajímá, rozhodně méně než jeho vzdálená příbuzná, tetička ze třináctého kolene. Fei-Hung se do ní zakouká, což je téma, které přetrvá po dalších pět dílů téhle filmové série. Romantická linie ovšem hraje druhé housle, protože do města přichází ze severu Číny mistr Yim, který si chce otevřít vlastní školu bojových umění. A tomu obvykle předchází výzvy na souboj s místními mistry atd. atd. 

 

V tomhle případě Hark v postavě mistra Yima načrtne starého pardála, který věří, že jeho kung-fu odolá i prachu a kulím západních nájezdníků. Symbolizuje éru, která se na konci devatenáctého století z Číny vytrácela, zatímco Fei-Hungova příbuzná s bicyklem a fotoaparátem přináší do města ďáblovo sémě pokroku. Se všemi tématy ovšem zvládá Tsui Hark žónglovat a nasměřovat je do finální konfrontace nového a starého, zatrpklého a vstřícného. OUTC není akční bezmozková zábava, je to snímek, který překlenuje hned několik žánrů. 

 

Je ojedinělý dokonce i v samotné sérii, protože dvojka už na politiku tlačí trochu moc a jede po dvou příliš oddělených dějových kolejích (potíže s místní sektou vs. pletichy celočínské politiky), další díly jsou pak už jen zoufalým klouzáním po povrchu (ovšem bez Harka na režijní sesli, to je nutno dodat). Fei-Hung nikdy předtím ani potom už nebyl tak vrstevnatou postavou, veškeré pokusy o nápodobu Harkovy vize se zaměřily jen na akční scény a fyzický rozměr velmistra bojových umění. Ano, díky OUTC jsme zažili vodopád skvělých akčních filmů, ale žádný z nich už nešel do hloubky, o kterou se později pokusil snad až Yip Man - inspirovaný mimochodem úspěchem Obávaného bojovníka s Jetem Li a samozřejmě dravým egem Donnieho Yena.

Samozřejmě jsem z těch tří filmů nejvíc miloval Fist of Legend, jen těsně následovaný Iron Monkey (což je v podstatě Pingova rozverná verze toho, jak by on sám natočil OUTC), a pak teprve OUTC. Ten film jsem se musel naučit milovat a ocenil jsem ho vlastně až během koukání na dvojku, které jsem proložil opětovnou projekcí jedničky - to byly tehdy časy, kdy měl člověk čas utrácet den za dnem sledováním filmů, ačkoliv mu za to nikdo neplatil. 

 

OUTC by se měl promítat v klubových kinech a na filmových školách. Není to žádný Wong Kar-Wai, ale zároveň se občas mylně řadí k ostatním kung-fu béčkům, ačkoliv stojí úplně jinde. Odhoďte předsudky a zkuste si tuhle klasiku sehnat. Z hlavy už ji nedostanete, o to se hlavní hudební motiv postará stoprocentně.

P.S. Omlouvám se za větší počet odboček než obvykle. Tohle téma by se dalo větvit ještě hodně dlouho... tak snad zase příště. Nesmíme zapomínat na to, že Lepší zítřek Johna Woo taky letos slaví třicítku...

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace