Teď se přesouváme k řadě filmů, které určitě znáte. A některé jste možná nekriticky žrali a máte ten falešný pocit dodnes. Pojďme hezky popořadě... Americký ninja, Doly krále Šalamouna, Ztracen v akci, Kobra, Delta Force, Do útoku, Vládci vesmíru, Krvavý sport nebo Kickboxer. Za každým tímhle filmem stojí vypečená historka, jejíž vyprávění by vydalo na samostatný článek. Důležité ale je, že Cannon Films "objevil" Michaela Dudikoffa, Chucka Norrise, Jeana-Claudea van Dammea a částečně Dolpha Lundgrena. 

Taktika byla pokaždé stejná - pro nový akční film potřebujeme někoho, kdo dobře vypadá, ovládá nějaká bojová umění a lze ho naučit za dva týdny recitovat scénář na úrovni druhého stupně základní školy. Golan s Globusem věděli, že kromě sérií musí vyrábět i hvězdy. A opět se jim to nějakou šťastnou shodou okolností dařilo. Michael Dudikoff byl spíš než akční hvězdou takovým Zacem Efronem osmdesátých let, ale Americký ninja měl obrovský úspěch po celém světě a vzniklo nepočítaně pokračování, přičemž někde v půlce převzal štafetový kolík David Bradley, který se pak objevil v Americkém samurajovi (to už bylo o poznání slabší, ale šlo o další trvalku VHS trhu, určitě si mnozí vzpomenou). 

Agresivní producentská taktika a schopnost natáčet filmy v brutálně krátkých časech se vyplácely především v půlce osmdesátých let. To Cannon zvládal klidně i čtyřicet filmů ročně a často se inspiroval u konkurence, kterou dokázal předběhnout, ačkoliv už měla film skoro hotový. Doly krále Šalamouna byly jen lacinou náhražkou Indyho, ale Ztracen v akci, válečná série s Chuckem Norrisem, u které jsem s tátou proseděl mnoho hodin opakovaných zhlédnutí, byla nepokrytou vykrádačkou Ramba. Konkrétně tedy druhého Ramba. V době, kdy Hollywood obíhala první verze scénáře, se Golan s Globusem rozhodli, že natočí něco podobného. Hodně podobného. Vzali Chucka Norrise, který se chtěl z bojových filmů dostat k serióznější kinematografii (ehm) natočili hned dva filmy ještě předtím, než šel druhý Rambo do kin. Dokonce se jim "dvojka" líbila tak moc, že ji poslali oproti původnímu plánu do kina jako první. Co na tom, že onen druhý film v pořadí byl vlastně prequel a byly v něm flashforwardy z filmu prvního, které lidem mátly hlavu, protože onu jedničku nakonec viděli až o rok později. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. 

Možná si myslíte, že je za to diváci vypískali. Naopak. Konkurence byla samozřejmě naštvaná, ale diváci chtěl "více téhož", takže s nadšením hltali i tyhle náhražky z druhé cenové. Rozpočty cannonovských produkcí se navíc pomaličku zvedaly, a tak to občas nebylo nekoukatelné. Navíc v tom bylo vždycky víc krve a násilí než v hollywoodském mainstreamu. A to davy milovaly. Když Stallone přepsal scénář Policajta v Beverly Hills do trochu temnějšího tvaru a Bruckheimerovi se Simpsonem se výsledek nelíbil, odnesl Stallone svou verzi ke Cannonu a natočil tu eRkovou Kobru. Hotoví z toho, že mají Stalloneho, slíbili mu Golam s Globusem ještě jeden film a byla z toho kultovka mého dětství a prokazatelně hrozně debilní film jménem Do útoku. Film o řidiči náklaďáku, co soutěží v páce. Prostě bestseller. Stallone za film dostal bezprecedentní honorář 12 milionů dolarů (půlka rozpočtu) a Cannon tím spustil lavinu obrovských honorářů akčních hvězd, které ovšem koncem osmdesátek musela cálovat velká studia - Stallone pochopitelně od Cannonu rychle utekl. Na Kobře Golan s Globusem vydělal slušné peníze, Do útoku už byl propadák jako hrom.