Na Sebevražedný oddíl jsme se strašně těšili. Hned po Rogue One to byl náš druhý nejočekávanější film roku, a i když jsme v kině zas tak nestrádali, jen těžko zapřeme, že se jedná o zklamání. Situace kolem je ale ještě horší. Američtí kritici film totiž sestřelili podobně jako BvS, a jelikož se na něj hrnou hlavně fanoušci (klasický front-loading) a přehypeovaní zvědavci, divácké ohlasy budou postupem času také uvadat. Ano, Warneři se na chvíli zahojí tržbami, které odstartují na nějakých 120-140 milionech dolarů za první víkend. Jenže tohle vítězné kolečko si dali i Batman se Supermanem a podívejte se, jak se na film vzpomíná dnes.

 

Rozhodně ne jako na velký triumf. Spíš nám zůstal často nenáviděný trhák, který uspokojil řadu fanoušků DC, ale moc nových prostě nenaverboval. A to je pro Warnery dost zásadní problém. Na jednu stranu je určitě těší, že mají za sebou tři velmi úspěšné propagační kampaně. Zároveň si však prožili dva hořké dojezdy a teď je čeká další, což je pro budoucnost jejich vesmíru dost alarmující. Jak se to dá řešit? O tom si promluvíme někdy jindy. Nejdřív se totiž mrkneme za kulisy, kde se zase děly divoké věci.

Ještě předtím, než se vrhneme na Warnery v panice, bych ale rád probral jednu věc - vznik moderních blockbusterů. Jen těžko vám uniklo, že drtivá většina z nich hraje na jistotu a má nad sebou značný studiový dohled. Na vlastní pěst jedou tak maximálně Nolan, Cameron a Scott, protože mají několikanásobné ostruhy. Všichni ostatní jsou podrobeni přísné kravaťácké kontrole a je jedno, jestli byste zavítali k Foxům, k Warnerům nebo do Marvelu, kde si na jednotnou vizi filmaře a jeho živitelů potrpí zdaleka nejvíc. Co studio, to obří koncern prahnoucí po ziscích z lístků do kin, televizních práv a především merchandisingu.

 

Co tím chci naznačit? Že před každým režisérem leží zhruba stejné nástrahy a záleží jen na něm, jak se s nimi dokáže porvat. Třeba Aronofsky, Fincher nebo Soderbergh, tedy vyloženě slovutní autoři, tenhle boj vždycky rychle vzdali a na blockbusterový svět nakonec zanevřeli. Moc pravidel, moc kontroly, moc nejistý výsledek. Filmy za 150+ milionů tak dnes točí hlavně zmínění veteráni nebo úplní nováčci, kteří z pár malých žánrovek (případně rovnou z prvního nezávisláku) skočí přímo do studiového chřtánu, aby si udělali jméno.

Ať už ale za kamerou sedí kdokoliv, rychle musí oslnit producenty natolik, aby nedostali chuť jeho film měnit. Navrch je pak nutné doufat, že se náhle nezmění rozkazy, čímž se konečně dostáváme k Sebevražednému oddílu. David Ayer se mu upsal jako celkem zkušený režisér, který se však do studiového boje vrhal poprvé. A ačkoliv se nedá říct, že by úplně prohrál, další blockbuster od něj jen tak nečekejte. Spíš se připravujte na temnou fantasy Bright, jíž s Willem Smithem natočí pro Netflix, a za čas vyhlížejte pár upřímných rozhovorů. Ayer si totiž dal vcelku obvyklé hollywoodské rodeo, jenže má tu smůlu, že momentálně zajímá celý svět. A že jsou zákulisní zdroje mnohem sdílnější, než bývá zvykem.

 

Co se tedy dělo při výrobě Sebevražedného oddílu? Na začátku máte tradiční sprint k premiéře a pouhých 6 týdnů na sepsání scénáře, který herci četli až poté, co se upsali svým rolím. Warneři v tu dobu dali Ayerovi celkem volné ruce a luxusní obsazení, z něhož nakonec vypadl jen Tom Hardy. Zlé jazyky tvrdí, že šlo o neshody ohledně jeho postavy, sám Hardy ale potvrdil, že musel na dotáčky Revenanta. Tady je tudíž kontroverze dost lichá, i když... kdyby Hardy zůstal, byl by z Flagga takový, ehm, měkota?

Samotné natáčení každopádně proběhlo v klidu a skončilo v srpnu 2015, načež Ayer začal film stříhat. V tu dobu jsme se ještě opájeli atmosférickým promem z Comic-Conu a Warneři měli radost z toho, že sbírají výborný buzz. Všichni se těšili na týmovku, která se vykašle na digitální zvěrstva a umně vyváží drsnější DCčkový tón a řízný humor, a pořád se nebylo čeho bát. Po přelomu roku ale přišly dvě zásadní události, jež nadějnou produkci zřejmě poslaly k šípku. A nejspíš z fleku uhodnete, o co se jedná.

 

V lednu dorazil fenomenální trailer s Queeny, který globální natěšenost vykopl na nový level. Sebevražedný oddíl najednou válcoval většinu konkurence a na sociálních sítích se mluvilo o sexy Harley Quinn, stylovém comebacku Willa Smithe a děsivém novém Jokerovi. Warneři si na jednu stranu mnuli ruce, na druhou ale nervózně nakukovali do střižny, kde se rýsoval toužebně očekávaný akční nářez. Bude lidem vadit, že se prodává trochu jiný film? Neměli bychom zasáhnout, dokud je čas?

Tady už to začíná být mlhavější, důležitá je ale událost číslo dvě - březnová premiéra Batman vs. Superman. Snyderova ponurá fandovská vize publiku nesedla, a po krásném otvíráku přišel rekordní odliv diváků. Přičtěte si k tomu slabé recenze a podobně vlažné ohlasy a u Warnerů zavládla panika, v níž studia bývají až o premiérovém víkendu. Nějakou chorou duši přitom napadlo, že by Sebevražedný oddíl vážně měl být trochu divočejší. A tak se Ayerův materiál poslal trailer housu, který makal na kampani, a vznikla alternativní verze filmu.

 

Nikdy se pochopitelně nedozvíme, jak v tu dobu vypadal sestřih od Ayera. Jeho Patrola je super a jeho Sabotáž tragická, takže mohl i nemusel mít v ruce dobrý biják. Warneři si s ním nicméně sedli do kanclu a ukázali mu alternativní sestřih s barevnou grafikou (aby film ladil s trailery) a dřívějším představením některých postav. Tady Hollywood Reporter tvrdí, že "alternativní sestřih vyhrál". A ať už to znamená cokoliv, Ayer a studio se dohodli na dotáčkách a začali se řítit do cílové rovinky.

To se nacházíme někde v květnu/červnu a zbytek produkce se obešel bez velkých zádrhelů. Ayer nasnímal nový materiál, šetrně ho zkombinoval se starým a vypadla mu z toho svižná dvouhodinka, jíž poslal do kin. Výsledek? Opět zklamané recenze, jež bude následovat triumfální otvírák, protože hybnost Sebevražedného oddílu už nic nezastaví. Warneři si tak opět pogratulují k hitu, který srdnatě brání houf fanoušků (tentokrát dokonce přišla kauza, v níž egyptská fanynka založila petici ke zrušení Rottenů!), ale za týden dva zjistí, že válku stále nevyhrávají. Znovu totiž selžou v tom (pro ně) nejzásadnějším - v přesvědčení širokého publika, že je DC vesmír skvělá záležitost na hromadné návštěvy kina.

 

Že vás to vůbec netrápí, protože jste si film náramně užili? Gratulace. Snad ale uznáte, že nemáme moc dobré vyhlídky do budoucna. Ayer naštěstí udržel ponuřejší tón filmu a natočil solidní popcorn s fajn hláškami, které nejsou mimo mísu a zároveň nepřipomínají rozjuchaný Marvel. Jenže co se bude dít, až si studio pustí válečný film s mýtickými amazonkami? Tam moc úhybného prostoru nebude a samotná Wonder Woman má na míle daleko do tvárné Harley Quinn.

Celé to warnerácké kličkování (ladění Justice League se obšírně probíralo tady) zkrátka není dvakrát bezpečné. Jak jsem ale uvedl výše, kontrola režiséra je v továrně na sny zcela běžná a překopávání filmů za pochodu jakbysmet. Ayer navíc nikdy nedostal padáka, pořád byl u kormidla výsledného produktu a jen dělal to samé co ostatní - řídil se aktuálními instrukcemi z vyšších míst (byť ve vyhrocené formě "inspirativního" sestřihu). Sebevražedný oddíl je tudíž klasickým mixem filmařské vize a studiového vlivu, jen se holt ke stříhaní z interních důvodů přidalo i pár externích.

 

Výkřiky, že producenti násilně vyndavali z filmu Jokera, jsou tedy dost nepodložené. Klidně ho mohl omezit sám Ayer, protože scény ve výsledku nefungovaly a rozhodl se věnovat důležitějším postavám. Fandovské volání po rozšířeném sestřihu tak snad brzy utichne. Po delší (avšak zhruba stejně dobré) verzi BvS by totiž Warneři definitivně byli za amatéry, na jejichž filmy se moc nevyplatí chodit do kina. A to by pro studio, jehož comicsový vesmír drží nad vodou jen třídenní návaly v kinech, mohlo znamenat poslední hřebíček do budovatelské rakve.