Vítejte. Kina po celém světě už pár dní hledají zapomnětlivou rybku Dory. Názory na kvalitu pokračování animáku Hledá se Nemo se různí. Redaktoři MovieZone už mají jasno, mě kinoprojekce ještě čeká. Tak proč si před návštěvou multiplexu nenapsat pěkné téma? Hádáte správně. Bude to o Pixarech a nezvládnu to všechno probrat v jednom článku. Pokračování si na MovieZone přečtete za týden, to vám místopřísežně slibuji. A o čem že tento článek přesně bude?

  

Hlavně o penězích, jak jinak. Odborníků na technickou stránku věci běhá po světě plno a jeden z nich třeba napíše článek rozebírající problém z jiné strany. Já jsem povrchní osoba, kterou zajímají jenom prachy. Proto vám tu naservíruji historii skákající lampičky v kostce, podpořenou čísly, zajímavostmi a drby. Snad se mi ten náhled za oponu nejslavnějšího studia produkujícího animáky povede. Ke čtení si otevřete červené, šumivé a ještě k tomu italské víno Fragolino. Jdeme na to.

Nalijme si hned na začátek čistého vína. Článků o Pixarech už vzniklo plno. Některé datují vznik společnosti k výbuchu Černobylu a mému narození, tedy roku 1986. Jiné začínají rokem 1979. To už je skoro pravda. Pokud půjdeme až na dřeň, musíme začít rokem 1974 a Sašou Schurem (ticho tam). Pan Alexander Schure v tomto roce založil se svými známými z New York Institute of Technology (NYIT) společnost Computer Graphics Lab (CGL). Doba byla příznivá. 

Piráti ze Silicon Valley dostávali první nápady, které měly změnit svět, a počítače už se pomalu vešly do garáže. CGL si dala docela ambiciózní cíl. Stvořit první animovaný film vytvořený počítačem. Alexandr nebyl Veliký, ale bohatý. Do utopického projektu během následujících let nalil neskutečných 15 milionů dolarů. V roce 1979 začalo být zle. Peníze a trpělivost docházely. Jak už to v životě bývá, všechno zachránily Hvězdné války. George Lucas se koupal ve vaně napuštěné penězi za první (čtvrté) Hvězdné války a hledal šikovné pracovníky pro svou nově založenou společnost pracující na tricích k pokračování té legendární sci-fi vojny.

Píše se rok 1979. Budiž, říkejme tomu roku začátek Pixaru, alias Graphics Group, alias třetí divize LucasFilm computer division. Dochází k rozchodu se Sašou. Přesné podmínky jsem nenašel, jedno je ale jisté. Na to jméno zapomeňte, důležitým člověkem se stává jeho spolupracovník Edwin Catmull, který s sebou přetáhl kamaráda Alvy Ray Smithe. Ten později vzpomíná: „Lucase nezajímala počítačová animace jako taková. Chtěl jenom naplnit svojí vizi. K tomu potřeboval nové revoluční stroje a ty jsme mu mohli postavit právě my.“¨

Duchovní otec Star Wars je s prací geeků spokojený. Já také. Impérium vrací úder má i dnes výborné triky. Jenom pro pořádek uveďme, že Graphics Group pod vedením Edwina Catmulla vlastní právě Lucas. Edwin a spol. učí amatéry z Industrial Light and Magic, jak se to má dělat. Pracují mimo jiné na druhém (původním) Star Treku. Do kin se vrací Jedi a Lucas si po premiéře dává pauzu. Jistým způsobem samostatná Graphics Group stojí na rozcestí a řeší věčnou otázku. Kde teď vydělat pořádné prachy? Rozhodnou se, že pšenka pokvete na polích osazených jejich Pixar image computerem. To je na svou dobu tak převratný systém a hardware, že je zákazníkem samotná americká vláda. Píše se Orwellovský rok 1984 a na scénu přichází John Lasseter.

John pracoval na filmu Tron a zaujme Lucase. George pořád vlastní onu třetí divizi, aneb Graphics Group. Lassetera zaměstnává. Společnost se nadále rozrůstá a najednou má už 40 zaměstnanců. Postupem času začíná být jasné, že Lucas není ten správný leader. Je totiž za vodou a složité stroje pracující pro vládu mu sice něco vydělávají, ale po Star Wars je to jako plivnutí do studny. Oficiální historické prameny hovoří o tom, že měl George pro nadané pracovníky slabost a nechtěl je připravit o místo. Proto společnost nerozpustil. Můj názor je cynický. Prostě na ně zapomněl.

Dámy a pánové, je 3. únor léta páně 1986 a Catmull oficiálně zakládá Pixar. V tuto chvíli vstupuje na scénu legendární Steve Jobs. Steveovi se v roce 1985 stala nemilá věc. Získal 150 milionů dolarů prodejem svých akcií v Appleu. Jablíčkářům se v té době nehodil do krámu, a tak ho svým způsobem vyhodili. Dvanáct mega investoval do společnosti Next, o které vám jistě kázat nemusím. Zbývalo mu 138 melounů. Jeho zrak spočinul na Pixarech a Lucas dostal nabídku, která se odmítá. Tvrdý byznysman Jobs mu nabídnul směšných 5 milionů dolarů. To je částka, kterou Georgi Lucasovi nosil pošťák každý druhý pátek za prodej středně vysokých figurek Hana Sola.

Internetové učebnice zabývající se historií Pixarů říkají, že se Lucas ošíval. Pak za těch pět prodal. Jobs okamžitě investuje dalších pět mega do samotné firmy. O pár let později k tomu obchodu řekl: „Kdybych věděl, kolik mě tohle dobrodružství bude stát, tak bych ty peníze do Pixaru nikdy neinvestoval.“ No, čtěte dál… Zbytek osmdesátých let je ve znamenání Rendermana. Ve své době to byl převratný Pixarovský software, který umožňoval grafikům aplikovat složité textury na 3D objekty. Dalších pár let se Pixar neživil ničím jiným, než prodejem tohoto převratného softwareu. Revolučnost tohoto udělátka dokazuje třeba to, že vizuální efekty prvního Jurského parku spoléhaly z velké části právě na něj.

Píše se rok 1990 a naše oblíbená lampička stojí na rozcestí. Tatínek Appleu už tři roky netrpělivě sleduje, jak celá společnost stojí a padá na prodejích jednoho programu. Padne exekutivní rozhodnutí na nejvyšších místech, Pixar by se měl soustředit obsah. Na scénu přichází Disney. Potomci strýčka Walta mají dobré zkušenosti s Rendermanem a rozhodnou se zariskovat. Pixar uzavírá smlouvu, která mění všechno. Za 26 milionů dolarů má pro Disneyho vytvořit 3 animované filmy. Říká se, že v této době byl Pixar tak trochu nechtěným dítětem. Jobs trpěl kvůli soudním přím souvisejícím s jeho Nextem a Disney nabídnul zajímavé podmínky.

Hollywodské studio prostě všechno zaplatí a navíc se postará o reklamu. Pixaři budou mít jistou kontrolu nad scénářem a vizuálem. Zároveň obdrží procenta z kino-tržeb a prodejů VHS. Počínaje rokem 1992 se jede naplno. Pixar dokončuje scénář a pracuje na revoluční animaci. Přeskočíme o rok dál. Talentovaní lidé v sympatické společnosti dřou jako koně, dělají na něčem revolučním a Disney to celé málem odpíská. Zodpovědní producenti dostávají na stůl první, opravdu velmi ranou, Pixarovskou vizi. Nelíbí se jím to. Jejich následná citace oběhne svět: „Woody působí jako sarkastický blbec“.

Produkce je málem zastavena. Otec Appleu je zlomený a naštvaný. Problémů má až nad hlavu a přemýšlí o prodeji celé společnosti. Hlavním kandidátem na koupi je Microsoft. Jobs je nerozhodný. Vychází článek v New York Times. Redaktor jako jediný (!!!) ze všech novinářů vidíještě ne úplně hotovou verzi filmu a čtenářům sděluje, že animák bude hit. Steve si to přečte a blíže se začíná zajímat o dění ve společnosti. To, co vidí, se mu líbí. Rozhodne se být více aktivní a stává se i výkonným šéfem. Doteď byl jen vlastníkem. 

Příběh hraček má před premiérou. Steve s pýchou sobě vlastní sděluje novinářům: „Pokud bude náš film slušný úspěch, řekněme s tržbami 75 milionů dolarů, Disney i Pixaři pokryjí náklady. Jestli se čísla zastaví na 100 milionech, vyděláme všichni. Jestli to ale bude opravdový blockbuster a tržby půjdou za 200 milionů, budou to opravdu pěkné peníze.“ Tak co myslíte? Napjatí jako struny? Klid, nervózní jste úplně zbytečně. Disney to posichroval. Původní domluva byla jasná. Disney bude investovat 26 mega a Pixar se upíše na tři filmy. Už v roce 1994 začalo být jasné, že finance nebudou stačit.

Rozpočet samotného Příběhu hraček se vyšplhal na 30 milionů dolarů. Žádná tragédie. Jenom připomínám, že za rohem je Titanic, který stál producenty 200 milionů dolarů a mnoho bezesných nocí. Náklady na reklamu také nebyly nijak tragické. Disney prý utratil jenom (na svou dobu standardních) 20 milionů dolarů. Sranda začíná u nákladů nepřímých. Disney byl, je a bude všemocný. Z následujícího čísla vám však stejně poklesnou kolena. Díky exkluzivnímu partnerství s Coca Colou, Burger Kingem a dalšími bylo do nepřímé propagace investováno neskutečných 125 milionů dolarů! Nevím proč, ale zrovna jsem si vzpomněl na aktuální Angry Birds

Otevírací víkend o velikosti 29 milionů dolarů zas tak moc zainteresovaných osob nepřekvapil. Překvapivé bylo to, co následovalo. Z úvodních 29 melounů bylo jenom v USA 191,8 mega. Svět přidal dalších 170. Jsme na 362 milionech. Akcie Pixaru samozřejmě vyletěly po premiéře v kinech do astronomických výšin. Konkrétně z 22 dolarů na 45. Dokonce se ten den muselo zastavit obchodování, protože byl systém díky obří poptávce přetížen. Jenom pro pořádek připomínám slova samotného Jobse o pár řádků výše. A to zdaleka není všechno. Disney prodal 22 milionů VHS. Za první rok. Čísla za DVD a Blu-ray jsem nenašel. Zajímají vás tržby z hraček? Jedno numero bych měl. Do roku 2007 prý bylo prodáno 27 milionů figurek Buzze Rakeťáka a Woodyho.

V nejlepším je třeba přestat. V diskuzi viňte notorické stěžovatele si na rozdělování článků do kapitol. Za týden se dočkáte rozebrání tržeb Životu Broukadruhého Toy StoryPříšerek s.r.o, a dalších. Zároveň si proklepneme legendární a docela složitou fúzi Pixaru a Disneyho. Takže pokud vás zajímá, jak Steve Jobs rozmnožil svých pár desítek milionů dolarů na miliardy, pravidelně kontrolujte MovieZone. Mějte se dobře. 

---

Vytáhni v hospodě: Až po nápsání článku jsem narazil na tento tři roky starý (a výborný) článek od imfa.