Absolventský film Martina Jelínka Road-Movie měl světovou premiéru na festivalu v Talinnu, další premiérové projekce v Česku následovaly na Febiofestu nebo na Finále Plzeň. Tenhla romantická road-movie je od čtvrtka v kinech, exkluzivně ho hraje po dobu jednoho týdne nově zrekonstruované klubové Kino Pilotů v pražských Vršovicích. Jak je na tom nejmladší česká generace filmařů se můžete přesvědčit třeba tam, následně pak v letních kinech, kde se bude hojně hrát. A tady je sedm autorových oblíbených filmů: 

 

Nemá cenu tady vypisovat klasiky, mistry či experimentátory, které buďto "každý zná" nebo je naopak nezná "vůbec nikdo". Pokusím se vyjmenovat sedm filmů z poslední doby, které mě zaujaly a které stojí za to vidět, především pak pro vyváženost formální a obsahové stránky.

1. Michael Clayton (USA 2007, r. Tony Gilroy)
Sympatický debut Tonyho Gilroye. Film po celou dobu dbá na svou maximální uvěřitelnost v psychologické rovině u všech postav a nepodceňuje diváka. Základem jsou výborně napsaný a vybudovaný scénář a následně adekvátně ku záměru zahrané role. Nejen díky tomu se filmu daří pracovat s morálním poselstvím bez jakékoliv křečovitosti či nucenosti. Fakticky děsivá (a svým způsobem ještě "děsivěji natočená") je scéna zavraždění Artura, závěrečná scéna je pak pro hlavní postavu, potažmo i pro diváka, alespoň částečnou satisfakcí

2. Sicario: Nájemný vrah (USA 2015, r. Denis Villeneuve)
Revenanta jsem sice neviděl, ale překvapilo by mě, kdyby to byl lepší film než Sicario. Tematicky navýsost aktuální a svou výpovědí snad i v lecčems kontroverzní a odvážný snímek, který například úspěšně podrývá víru (nebo její zbytky) v nejrůznější (ne)vládní organizace, potažmo důvod jejich existence. Oficiálnost a zákon existují jen když je to v "našem zájmu". Opět skvělá práce s psychologií hlavní postavy a chytře napsaný scénář, který je vždy o tři kroky před divákem. (Tak mě napadá.. netočil by dnes takhle mladý Godard? Nebo třeba Francesco Rosi či Elio Petri? Možná jo.)

3. Skrytá vada (USA 2014, r. P.T. Anderson)
Birdmana jsem ale viděl! (A nekonečně mě nudil!) Inherent Vice jako film o generaci Andersonových rodičů? Ve filmu se mimo jiné "dozvíte", že celá tehdejší americká politika byla závislá na drogách (dvojsmysl). To ale není vůbec důležité - především je to totiž krásný film o lásce! Případně si Skrytou vadu zaměňte za "Až na krev", to je dokonce možná ještě lepší - Honza Těšitel (režisér filmu "David", r. 2015) o tom jednou řekl, že takhle by dnes točil Visconti - a měl pravdu.

4. Nejhledanější muž (VB/USA/Něm 2014, r. Anton Corbijn)
Škoda té naznačované love-story mezi Čečencem a Rachel. Ale to se dá odpustit. Je tu skvěle zobrazena vertikální i horizontální škála společnosti a jejích (ne)možností vzhledem k řešení ústřední zápletky. Ti dole, ti uprostřed, ani ti kolem nakonec neví a ani netuší dost, aby mohli se situací cokoliv udělat. Nic není v jejich rukou. Detektiv P. S. Hoffman je ale člověk na svém místě. Nedělá kompromisy, o své pravdě je přesvědčený a dokáže o ní přesvědčit i ostatní. Co se ale stane, když vstoupíš dvakrát do téže řeky? Film o zradě.

5. Mapy ke hvězdám (Kanada/Něm/USA/Fr 2014, r. David Cronenberg)
Jak se tu ty postavy k sobě chovají! Co je to posedlo? Ďábel? Kdo viděl, tak ví, kdo neviděl, tak ať se možná radši ani nedívá. Děsivý film.

6. Nepravděpodobná romance (ČR 2013, r. Ivan Vojnár)
Chtěl jsem, aby tu byla zastoupena i česká kinematografie. Řadu těch "prý lepších" českých filmů jsem buď neviděl, nebo se mi stejně moc nelíbily. Co ale neprávem úplně zapadlo je tři roky starý Vojnárův film s Berenikou Kohoutovou. Oceňuji režisérův citlivý přístup k tématu, věrohodnou psychologii hlavních i vedlejších postav a závěrečnou scénu, která skrze hlavní postavu zdánlivě klade otázku, dle mé interpretace je ale tato otázka zároveň už i odpovědí. A postava lékaře patří k mým nejoblíbenějším v českém filmu z posledních let.

7. Dr. Divnoláska (VB 1964, r. Stanley Kubrick)
A na konec jedna klasika - Kubrickova velká humanistická komedie. Proč se takové filmy už netočí? Vzhledem k tomu, co se dnes ve světě děje, by to rozhodně stálo za to. Tak si aspoň takhle občas připomeňme, že blázni stojí vždy na všech stranách, a ne jen na jedné.

Tak co na to říkáte?