Narodil se v roce 1984 ve slovinské Lublani, kde se dlouho zabýval comicsem. Mezi roky 2004 až 2011 studoval na FAMU v Praze a začalo se o něm pořádně mluvit před čtyřmi lety, když získal cenu pro objev roku na Cenách české filmové kritiky. Má za sebou několik krátkých a středometrážních filmů. V kinech jste mohli vidět jeho drama Příliš mladá noc a aktuálně i novinku Rodinný film. Ten sbírá pochvaly ze všech stran a nadšení a podíval se na festivaly v Tokiu, San Sebastianu a Berlíně. A tahle sedmička filmů je pro režiséra srdcová.

 

1. Divoká banda (USA 1969, r. Sam Peckinpah)
Jako dítě jsem při sledování tohoto filmu střílel na generála Mapache plastovou pistolí. Jsem Peckinpahův velký fanoušek. Divoká banda a Pat Garett a Billy Kid jsou moje oblíbené filmy, které se zabývají tématem přátelství.

2. Otevřená huba (Francie 1974, r. Maurice Pialat)
Studie o umírání vypovídající o tom, že smrt a sexualita jsou neodlučitelně spojené. Mohl by být v duelu s Hanekeho Láskou. Někde jsem nedávno četl, že je to Hanekeho oblíbený film.

3. Žena pod vlivem (USA 1974, r. John Cassavetes)
Při sledování Cassavetesových filmů jsem se učil, jak pracovat s herci.

4. À ma soeur! (Francie/Itálie 2001, r. Catherine Breillat)
Scénu na dálnici na konci filmu jsem si po záběrech rozparceloval a zase složil, abych zjistil, jak se stupňuje napětí, které vyvrcholí v naprosto neočekávaném závěru. Pro mě nejlepší drama “coming of age”.

5. Kytice z tisíce a jedné noci (Itálie/Francie 1974, r. Pier Paolo Pasolini)
Film, který jsem viděl nejvíckrát, protože v době, kdy jsem chodil na gymnázium, ho lublaňská kinotéka nejčastěji zařazovala do programu. Pasolini v Arabských nocích zobrazí na plátně labyrint příběhů, v němž se všechno mezi sebou asociativně proplétá. Film, ve kterém jsem se nejraději ztrácel.

6. Dlouhý den končí (VB 1992, r. Terence Davies)
Třetí film Terence Daviese, který následuje po The Terence Davies Triology a Vzdálené hlasy, klidné životy. Filmy, při nichž mám pocit, že Čtyři kvartety T. S. Eliota získaly filmovou podobu.

7. Až na krev (USA 2007, r. Paul Thomas Anderson)
PTA je škola mizanscény. Nikdo to dnes nedělá tak jako on v posledních třech filmech.

Tak co na to říkáte?