No, v Číně se s tím nepářou. Jsou známy výsledky z kin za rok 2015 a jednomu by se z těch čísel zamotala hlava. Čínská kina narostla o 48.7 procenta oproti roku 2014. Země plná kantonů a levné rýže tak napsala do kolonky celkových filmových tržeb za rok číslo 6.78 miliardy dolarů. Hollywood samozřejmě nepřestává slintat a snaží se za každou cenu získat co nejlepší přístup na obří trh zalidněný miliardou potenciálních diváků. Podle posledních zpráv mají trumfy v rukou Warneři, ale těžko říct, co rok 2016 v čínských kinech přinese. Že není všechno zlato, co se třpytí, a ne každý zlatokop může zbohatnout, si ukážeme na následujících řádcích. K četbě doporučuji otevřít Modrý Portugal z Velkých Pavlovic. Ideálně ke zvěřině.

Během roku 2015 jste si mohli přečíst nejeden článek velebící obří tržby hollywoodských blockbusterů v zemi s Velkou zdí. Všechno načala poslední instance Rychle a zběsile, která si z Číny připsala naprosto neuvěřitelných a USA překonávajících 379 milionů dolarů. Stala se tak nejvýdělečnějším hollywoodským filmem všech dob v Číně a popostrčila filmové rozloučení Paula Walkera za hranici 1.5 miliardy v celosvětových tržbách. Respektu-hodná čísla pak psali také druzí Avengers (240 milionů dolarů) a Jurský svět (228 milionů). Velmi dobře si vedl nespočet dalších šťastných startujících v nejlidnatějším státě světa (naposledy tam 100 milionů dolarů překonal Ant-Man). Takže kde je ten problém? Je jich víc a hodit to na „papír“ nebude jednoduché. Pojďme to zkusit zjednodušeně, čtivě a, ehm, střízlivě.

Hlavním problémem je všemocný a centrálně plánující stát. Ten je za kormidlem čínského kinoprůmyslu a k hollywodským filmu se staví, slušně řečeno, rezervovaně. V roce 2015 si v tamních kinech odbylo premiéru pouhých 25 hollywoodských filmů. To číslo je až šokujícím způsobem malé a jasně naznačuje, jak se soudruzi snaží hýčkat svůj slavný vlastní filmařský „Barrandov“. Věřte tomu nebo ne, ale nejvýdělečnějším filmem v čínských kinech za minulý rok nebyli Rychlí a zběsilí řidiči, ale domácí Monster Hunt, který je překonal o dva miliony dolarů. Vidím nejedno zdvižené obočí. Jo, prý se podvádělo.

 

Pomiňme fakt, že se Rychle a zběsile mohlo v kinech promítat pouhých 30 dní (Monster Hunt a další lokální tržební monstrum Monkey King měli dvojnásobek času). Když se rekordní čínský film blížil ke konci svého vyměřeného času v kinech, začaly se objevovat podivné zprávy o oficiálně vyprodaných kinech, která ve skutečnosti zela prázdnotou. Zároveň se provalilo, že Čínské CCTV (něco jako Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, akorát se za sebe soudruzi nestydí) rozdalo vstupenky v hodnotě 6.2 milionu chudým a fakticky se tak postaralo o první místo svého filmového klenotu v žebříčku. Tak kde se u čínských úředníků bere ta zoufalá nejistota hraničící až s paranoiou ohledně hollywoodských filmů?

V současnosti se odhaduje, že v průměru zavítá každý Číňan do kina 0.8krát za rok. Pro srovnání – v Americe to je více než 3.2krát za rok. Když si toto číslo (zaručující neskutečný potenciál pro růst) spojíme s informací, že jenom minulý rok bylo uvedeno do provozu více než 8000 nových promítacích sálů, jsme u jádra pudla. Filmy mají naprosto neskutečnou moc a Číňané prostě rádi kontrolují. A v této oblasti by se jim to prostě mohlo velmi škaredě vymknout kontrole. Což si ve všech směrech rekordní stát prostě nemůže dovolit. Bohužel je to tak. Každý film plánující svůj vstup na tento trh musí počítat s tím, že bude odsouhlasen nebo zamítnut hrstkou perverzních mužů hlídajících nejlepší zájmy čínského lidu. A kinoprůmyslu. Proč si myslíte, že se Gravitace a Marťan dočkali tak vřelého, a řekněme oficiálního přivítání, zatímco Šílený Max se v Číně vůbec nepromítal?

Když už se váš film do Číny podívá, ještě nemáte vyhráno. Probrali jsme si už kvóty na počet hollywoodských filmů v kinech za rok, zároveň asi víte, že každé studio distribuující film americké provenience obdrží pouze 25 procent z místních zisků. Ani těch 25 procent bohužel nemusí být konečných. Své by o tom mohl vyprávět i Paramount, který do čínských kin vyslal svého Terminátora: Genysis. Domácí válečný film The Hundred Regiments Offensive startoval právě proti Arniemu a všechny zprávy naznačují, že se zase švindlovalo. Biják hrající na vlasteneckou notu (teď nemluvím o Terminátorovi) prý uzmul na Hollywood zvědavé diváky pouze na papíře a ne v reálu. Čísla mluví jasně. Filmová Stovka čínských regimentů měla získat více než 56 procent z tržeb všech kin, a to z pouhopouhého dvanáctiprocentního zastoupení v počtu promítání. Nemožná čísla, která přišla dostatečně neuvěřitelná i samotným Číňanům, kteří je na Twitteru reportovali.

Pokud půjdeme ještě víc do hloubky, najdeme široce citovaný a anonymně vydaný článek jménem „Entertainment Capitalism“, který mimo jiné zmiňuje centrálně vydaný příkaz pro čínské kinaře. Ten jim fakticky rozkazuje, aby lokální film promítali v těch největších sálech, a za odměnu jim nabízí 100 procent tržeb z prodané vstupenky a navíc i slevu na daních za daný rok. Na tomto místě mi ještě dovolte zmínit, že kina obvykle mají 43 procent z tržeb lokálních filmů oproti skoro dvakrát menšímu číslu u hollywoodských fláků. Člověk by si myslel, že Paramount bude dštít síru na všechny strany, ale nic by nemohlo být více vzdáleno od pravdy. Paramount se rozhodl Hollywood Reporterem 2x ověřená fakta nekomentovat a stáhl ocas mezi nohy. Kdo by se mu také divil. Drahý Terminátor v Americe propadnul a v Číně si i tak přišel na více než 100 milionů dolarů.

Na jedné straně tu tak máme rekordním tempem rostoucí trh, který v roce 2016 opět poroste neskutečným tempem. Očekává se růst až na 10 miliard dolarů, následný rok 2017 pak tak na 100 procent rozdrtí celkové tržby v USA a Čína se tak vůbec poprvé stane největším filmovým trhem světa. Otázkou je, jakou roli v tom sehraje Hollywood. To je ta druhá strana. Šéf na Čínu zaměřené distribuční společnosti DMC Entertainment Chris Felton k tomu nedávno poznamenal: „Je to tikající bomba. Bez agresivního implementování nových distribučních strategií a širšího partnerství s čínskou filmovou distribucí budou filmová studia ztrácet víc a víc. Podle mě se dočkáme i toho, že kromě vyvolených filmů bourajících všechny rekordy budou do distribuce odsouhlaseny i filmy, které cíleně propadnou a Číňané tak jenom zvýrazní svůj náskok před Amerikou.“


Není to férová hra a mnohým bude možná připadat šokující následné číslo. I přes obrovský růst tržeb loňských filmů si Hollywood připsal propad. Zatímco v roce 2014 uzmul 45.4 procent trhu s filmy, v roce 2015 to bylo už jenom 38.4 procent. Očekává se, že propad bude pokračovat i v roce 2016. Celková čísla tak na první pohled porostou, ale pouze u hrstky vybraných a bude pokračovat šikana všech ostatních. Na jazyku jistě máte otázku: „Proč bych to vůbec měl řešit, když se mě to netýká?“ Hollywood se bohužel přizpůsobuje (samozřejmě nejenom kvůli Číně) a do kin pouští čím dál dražší filmy, které podporuje zástup snímků s rozpočtem 20-40 milionů dolarů. Filmy s rozpočtem 70-100 milionů dolarů (Kingsman, Marťan) jsou čím dál větší výjimkou. Pokud vás problematika zajímá, doporučuji imfův nedávný výborný tématický článek.

Takže jak naše povídání ukončit? Nedělám si ambice vyřešit Čínu jako takovou. Pokud zapomeneme na smog, Tibet, pošlapávání lidských práv, komunismus a zm_dy ve státní správě (vím, je to těžké), máme před sebou zemi, která nějakým způsobem dokáže vládnout více než 1.37 miliardám lidí. Cenou za tento globální „úspěch“ je tak trochu šikana západu. Filmový trh je samozřejmě jenom kapka v moři, ale třeba si na mě vzpomenete, až si přečtete Karlův článek o rekordních tržbách Star Wars v zemi „neomezených možností“. Vzpomínáte si na dobu, kdy se tímto titulem pyšnila Amerika?