Štefan je starý přibližně jako členové redakce MovieZone. Na rozdíl od nás ale o filmech a seriálech nepíše, ale tvoří je. A dělá to zatraceně dobře. Nejdříve v Olomouci vystudoval filmovou vědu a anglickou filologii, na FAMU se pak věnoval scenáristice a dramaturgii. A dnes má na kontě scénáře k hitovém seriálu Doktor Martin a především k ambicióznímu a ještě podařenějšímu projektu HBO Mamon. Tahle detektivka ukázala, že i v Česku může vzniknout seriál světových parametrů. Ale vzhledem k tomu, jaké filmy má Štefan rád, tak nás ta kvalita vlastně ani moc nepřekvapuje.  

 

Trochu jsem podváděl - není jich 7, ale 13. Z toho 3 Fincherové (mimo jiné film Sedm). Může se to vůbec?

1. Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (USA/Kanarda 2007, r. Andrew Dominik)
Pokaždé mě ten film uhrane a nezáleží na tom, kolikrát jsem ho viděl (nápověda: hodněkrát). Neuvěřitelně vybroušený filmový klenot. Závěrečný epilog považuju možná za vůbec to nejlepší, co kdy bylo natočeno. Vždycky se na něj těším, protože mám pocit, že má v sobě všechno, co u kinematografie hledám.

2. Žena ve vodě (USA 2006, r. M. Night Shyamalan)
Tohle si tady opatrně odložím. Je mi jasné, že Shyamalan s posledními filmy upadl dost v nemilost u filmových fanoušků (celkem oprávněně), ale Ženu ve vodě považuju za jeden z jeho nejlepších filmů (i když v ní vidím asi něco, co většina lidí ne). Pro mě je ten film o lásce k vyprávění příběhů. O tom, jak příběhy prostupují našimi životy a záleží jen na nás, jestli se jim rozhodneme naslouchat. Ten moment, kdy se stáváte nositelem funkce v příběhu tím, že prostě jen uvěříte, je geniální a vlastně v něčem navazuje na jiný režisérův film Vyvolený, který pracoval s dost podobným motivem. Nepopírám, že Shyamalan se očividně potřebuje ve své kariéře znovu nadechnout, ale Žena ve vodě je pro mě možná jeden z nejvíc podceňovaných filmů - u úvodního animovaného prologu a finále vygradovaného hudbou Jamese Newtona Howarda mám vždycky husí kůži.

3. Temný rytíř (USA/VB 2008, r. Christopher Nolan)
Christopher Nolan je pro mě důkazem toho, že se dají točit velké mainstreamové filmy, které nejsou hloupé. Jsem obecně jeho velký fanoušek, protože s Nolanem to nikdy není jen o efektech a prvoplánových akcích, ale vždycky navíc s nějakou myšlenkou, tématem v pozadí, velmi nenásilně a organicky protkaných do celé struktury příběhu. Temný rytíř je v tomto ohledu asi zatím Nolanův vrchol a to neříkám jen proto, že jsem velký komiksový fanda.

4. Byt (USA 1960, r. Billy Wilder)
Je to vlastně docela nenápadný film, a to i přesto, že v něm hrají dvě největší hvězdy stříbrného plátna své doby - Jack Lemmon a Shirley MacLaine. Když se řekne Billy Wilder, tak většině naskočí asi spíš jako první Někdo to rád horké, ale pro mě o fous výš stojí právě Byt. Billy Wilder byl génius - sám sebe považoval spíš za řemeslníka, ale to, co po něm zůstalo, svědčí o pravém opaku. Byt je stejně tak vynikající romantickou komedií s vybroušenými dialogy, jako i melancholickou studií postav. Trochu paradoxní je, že i dneska je Byt daleko nadčasovější a realističtější než většina současné produkce v tomto žánru a pořád z něj vyzařuje něco pravdivého.

5. Skála (USA 1996, r. Michael Bay)
Film, co jsem na škole viděl asi milionkrát a uměl z něj nazpaměť skoro všechny hlášky. Zároveň jeden z těch filmů, kde si pořád užívám dabing, byť je sebezprasenější (zdravíme generála Attorneyho). Nedávno jsem si na něj znovu vzpomněl při psaní akční sekvence do Mamonu, kde jsem vymýšlel automobilovou honičku. Sedl jsem si v kavárně, pustil do uší Hanse Zimmera ("The Chase") a pokoušel se nasát do sebe tu neuvěřitelnou energii a zábavnost, kterou pro mě ten film v některých pasážích má dodnes. Na papír jsem tu sekvenci nakonec dostal přece jen v o dost komornější verzi, ale i tak to bylo zábavné odpoledne.

6. Psycho (USA 1960, r. Alfred Hitchcock)
Vertigo je v těsném závěsu, ale jestli mám jmenovat jen jednoho Hitchcocka, bude to Psycho. Neuvěřitelný film, kde mi přijde, že není ani záběr navíc, a i po letech mi při jeho sledování běhá mráz po zádech. Scéna na schodech z nadhledu, kdy sledujeme poslední kroky soukromého detektiva Arbogasta směrem ke dveřím do ložnice paní Batesové, mě děsí možná ještě víc než smyčcová řež ve sprše s Janet Leigh. Třešinkou na dortu je pak i netradiční vyprávěcí struktura, kde se skoro v půlce film de facto "restartuje". I díky tomu zůstává Psycho stále moderní.

7. Věčný svit neposkvrněné mysli (USA 2004, r. Michel Gondry)
Někdo se snaží popsat mezilidské vztahy celý život a nepovede se mu to - Charlie Kaufman a Michel Gondry to dokázali jedním filmem. Na první pohled šílený sci-fi scénář vykrystalizoval v čistou výpověď o životě  třicátníků se všemi jejich starostmi a obavami. Ta scéna na konci, kdy Joel utne racionální důvody Clementine, proč by spolu neměli být, jen prostým přijetím všech věcí v jednoslovném "okay", je jedna z nejromantičtějších scén vůbec a scenáristický minimalismus v té nejčistší podobě.

Co se nevešlo (ve zkratce):

Zodiac (USA 2007, r. David Fincher)
Film, který se mnou stále jde. Nejlepší konec "detektivky", jaký může detektivka mít - nezjistit ve finále, kdo byl vrah.

Vetřelci (USA/VB 1986, r. James Cameron)
Cameron. Ripleyová. Hudson. Vasquezová.

Moulin Rouge (Austrálie/USA 2001, r. Baz Luhrmann)
Audiovizuální orgie.

Sedm (USA 1995, r. David Fincher)
Perfektní scénář, který měl i zajímavou genezi. Původně studio legendární finále s krabicí na konci vůbec nechtělo a nechalo konec přepsat. K Fincherovi ale omylem odešla k přečtení stará verze scénáře, kde krabice ještě byla, a Fincher si účast na projektu podmínil tím, že tam i zůstane. Byl to boj, do kterého se musel zapojit i Brad Pitt, ale nakonec šokující finále před studiem uhájili. A jak to dopadlo asi není třeba rozvádět.

Klub rváčů (USA/Německo 1999, r. David Fincher)
Precizní filmařská anarchie.

Fargo (USA/VB 1996, r. Ethan Coen a Joel Coen)
Každý film Ethana a Joela Coenových je svým způsobem událost, ale Fargo patří mezi ty nejlepší. Je mi hodně blízké tou poetikou, kombinováním tragiky s humorem, vysokého s nízkým.

Tak co na to říkáte?