David Ondříček je bez debat jeden z nejlepších filmařů, které u nás máme. Jeho otec Miroslav se dostal až do Hollywoodu a je zodpovědný za kameru u filmů jako Amadeus, Vlasy nebo Čas probuzení a dvakrát bojoval o Oscara. A syn se rozhodně potatil.

Natočil kultovní a nestárnoucí Samotáře, svéráznou drsnou komedii Jedna ruka netleská, lyrický Grandhotel nebo český noir světového formátu Ve stínu. Jako producent je podepsaný pod novinkou Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově a koprodukčně se podílel i na válečném dramatu Anthropoid o atentátu na Heydricha, které nedávno v Česku točili Jamie Dornan, Cillian Murphy nebo Toby Jones.

Tohle je jeho sedm srdečních filmů: 

 

1. Blade Runner (USA/HK/VB 1982, r. Ridley Scott)
Jako teenager jsem každý týden, s dalšími třiceti nadrženými sci-fi fanatiky, chodil do sci-fi klubu na projekce. Zakouřené místnosti vévodí televize s uhlopříčkou 55 centimetrů. Přehrávač VHS se snaží, seč může, ale ani přes to není na několikrát okopírované kazetě skoro nic vidět. Simultánní překlad a dokonalá hudba Vangelise. Rozhodně první místo.

2. The Shining (VB/USA 1980, r. Stanley Kubrick)
Bylo mi 11 let a poprvé jsem se ocitl v New Yorku. Máma musela zůstat doma, jako rukojmí, abychom nemohli emigrovat. Táta točil, takže na mě tehdy neměl tolik času, a tak mě poslal do kina s naším kamarádem Vaškem Jůzou, v té době osobním kuchařem Donalda Trumpa. Ten vybral, z mě doposud neznámého důvodu, film The Shining Stanleyho Kubricka. Projekce na mě zapůsobila tak, že asi čtrnáct dní jsem chtěl spát s tátou v posteli a považuji za úspěch, že se dodnes v noci nepočurávám. Vašek se mi pokaždé omlouvá…

3. Lucky Man (VB/USA 1973, r. Lindsay Anderson)
Nádherný film mého velkého mentora Lindsaye Andersona. Takové filmy se už dnes netočí. Na jeho počest jsem svoji produkci pojmenoval Lucky Man Films. Určitě jste ho nikdo neviděl,  you ignorants, jak by Lindsay podotkl.

4. Velká nádhera (It/Fr 2013, r. Paolo Sorrentino)
K tomu filmu nemá smysl nic psát. Kdo ho viděl, tak ví, proč tu je. U něj jsem naposledy v kině brečel a rozhodně ne sám.

5. Magnolia (USA 1999, r. Paul Thomas Anderson)
P. T. Anderson je pro mě stále jedním z nejzajímavějších filmařů současnosti. Je mi nejbližší svým způsobem vyprávění a vizualitou. Škoda, že jeho posledním snímkům moc nerozumím.  

6. Intimní osvětlení (Československo 1965, r. Ivan Passer)
Nejkrásnější film české nové vlny. Ivan Passer říkal, že ho točil a stříhal, jako by skládal hudbu. Taky bych to chtěl umět.

7. Amadeus (USA 1984, r. Miloš Forman)
Na závěr film filmů. Tátovi jsem uspořádal projekci k jeho 80. narozeninám. Pomohl mi s tím Honza Bradáč a bylo to z originálu, tedy z filmové kopie na velkém plátně. Pro mě nejkrásnější filmová bohoslužba.

Tak co na to říkáte?