Cival už jedno ohlédnutí za historií MovieZone napsal. Imf uplynulou dekádu probral trochu jinak. A Hlad novinkuje a recenzuje jako o život, takže drobná narozeninová retrospektiva padla na mě.

Upřímně na ní nejsem příliš ideální kandidát, zejména proto, že si spuštění MovieZone ani nepamatuju. Vím, že jsem několikrát zakopnul o TrailerZone, a o pár let později jsem během nakoukávání hollywoodských klasik a seriálů všeho druhu objevil MovieZone. Modrý web, na kterém se psalo tak nějak srozumitelněji (a s větším nadšením než jinde), jsem ze začátku navštěvoval docela sporadicky. A i když jsem časem začal číst všechny články a sem tam jsem si proběhnul i diskuzi, rozhodně jsem se nehrnul do toho, abych o filmech něco psal.

 

Pěkných pár měsíců mi trvalo, než jsem se vůbec zaregistroval, protože jsem čekal, než nasaju zdejší jazyk a návyky natolik, abych nebyl za exota. A ačkoliv to samozřejmě často nevyšlo, skrz občasné debatní zastávky mě začalo řešení filmů na internetu docela bavit.

Možná jste si dali dohromady, že tehdy ještě nebyl žádný Facebook a internetová komunikace probíhala v (dnes už dávno mrtvých) chatech a diskuzních fórech. Právě v časech ICQ se ale na MovieZone začalo formovat čtenářské jádro, které následně chodilo na společné projekce. Která pro mě byla zlomová? Potomci lidí v listopadu 2006, po nichž jsem se Scroochym nebo Qualkalimem chodil noční Prahou a řešil, jestli si Potomci zaslouží 13/10 nebo víc.

 

Zatímco se Scroochym už jsem v tu dobu překládal seriálovou hitovku Scrubs, Qualkalima jsem tehdy viděl poprvé. A byl to právě on, kdo mě za necelý rok ukecal k tomu, abych začal psát na filmový, seriálový a televizní web Gorilla.cz.

Ze začátku pro mě bylo občasné komentování filmového dění jen nevinnou zábavou. Brzy jsem se do něj ale workoholicky položil a nakonec se ujal šéfredaktorování, které mě po necelém roce dovedlo k lehčímu pisatelskému vyhoření. V září 2009 jsem opustil Gorillu, definitivně seknul se psaním a chtěl se naplno věnoval vysoké škole. Tahle rezignace mi ale nevydržela ani den, protože se mi ozval Cival s tím, že potřebuje něco probrat.

 

Civala, Imfa, Shushiku, Kocoura, Stčka nebo Hlada jsem v tu dobu znal od vidění z novinářských projekcí a z pár pitek, kde jsme občas hodili řeč. Především pro mě ale byli partou internetových entit, které mě bavilo číst a poslouchat v MZ FM. To, že jsem separátně kutil něco, co mohlo MovieZone velmi vzdáleně konkurovat, byl spíš fandovský úlet. Takže když mi Cival v pizzerii na Andělu oznámil, že Kocour z webu odchází a nikomu by nevadilo, kdybych v redakci převzal jeho místo, prodělal jsem menší infarkt.

Můj bloggerský důchod tak na místě skončil. Nejdřív jsem se dočkal malého čtenářského hejtu, že byla rozlučka na Gorille falešná a celou dobu jsem se chystal přeběhnout za lepším na MovieZone (fakt ne!). No a posléze mě Cival pustil do zákulisí webu, který jsem nějaké tři roky hltal a doufal jsem, že nezanikne podobně jako řada okolních periodik. V tu chvíli tak přežití MovieZone spadlo i na moje bedra. A dodnes mě nikdy nenapadlo, že bych se na něj vykašlal.

 

Nebojte se, teď nebudou následovat chronologické zážitky z následujících šesti let. Dál si víceméně pamatuju jen to, že jsem s každým přibývajícím rokem zapadal hlouběji do filmového psaní. Když se slavily osmé narozeniny, nechápal jsem, že jsem v redakci MovieZone už polovinu času její existence. A i teď se při řešení, kdo bude psát recenzi očekávaného filmu, zdráhám ujmout slova. Když ji totiž napíšu já, logicky si nebudu moct přečíst recenzi od Civala, Imfa nebo Hlada. A co je to jako za MovieZone, když mi tam někdo z nich nevysvětlí, jestli máme co do činění s novou peckou nebo ne?

Naštěstí mám teď lepší přístup k pokecu po projekci (a jedeme První dojmy), takže jsem v tomhle ohledu relativně v klidu. Pocit, že jsem spíš fanda MovieZone než jeden z jejích realizátorů, se mi ale pravidelně vrací. K čemu mě to vede? Hlavně k tomu, abych se před odchodem do práce a po příchodu z ní snažil vyrobit co nejvíc srozumitelných textů. A taky ke snaze, aby ty texty někoho přivedly k filmům, které si podle mě zaslouží pozornost víc než konkurence.

 

Osobně totiž MovieZone zneužívám hlavně k tomu, abych zviditelňoval filmy, co se mi líbily, a zároveň tu uměle trávím víc času ve "filmové realitě". Řešit, jak se které celovečeráky (nebo seriály) povedly, jak souvisejí s jinými, a co se na nás řítí, je zkrátka a dobře můj jediný vážný koníček. A to, že vrtání se ve filmech můžu obhájit jako práci, mi pořád přijde neskutečně parádní.

Takže... mně těch 10 let s MovieZone přineslo docela hodně. Doteď jsem sice nepochopil, jak jsem se z trojek z češtiny dostal do fáze (snad) únosného filmového publicisty. Rozhodně ale slibuju, že se i dál nechám bičovat vzpomínkami na Newsroom a tradičními moudry Zdendy Pohlreicha. Když jde něco dělat líp... proč to krucip*del nezkusit dělat líp?

 

Tohle naivní směřování ze mě možná časem vyprchá. A už teď slyším nářky TedGeorge, že jsem do 10. narozenin slíbil 50 nejlepších filmů před Star Wars a reakci na jeho "podzimní filmy", ale ani jedno z toho jsem nestihnul. Inu, snad to klapne do konce roku. Doporučování fajn filmů totiž pořád zůstává tím, co mě na psaní baví nejvíc, a vážně se usilovně snažím na něj nezanevřít.

Tímto tedy klukům přeju všechno nejlepší k deseti letům MovieZone. Díky, že jste tenhle web založili, díky, že jste mě na něj přizvali. A hlavně díky, že se společně vrháme do další dekády, která snad bude stejně plodná jako ta minulá. Vůbec si totiž neumím představit, co bych po ránu dělal, kdybych neotevřel MovieZone a nezačal řešit, co všechno sem do večera stihneme nacpat...