Temná strana síly

Se studiem DreamWorks, které v polovině devadesátých let spolu-založil Steven Spielberg, to není jednoduché. Kdybych měl tuto novinku naroubovat na frikulínskou modlu Facebook, tak bych napsal, že stav „Ve vztahu s Disneym“ se brzy změní na „Je to složité“.

Když jsem se před několika měsíci snažil čtenářům přiblížit hollywoodskou studiovou džungli, tak jsem jenom klouzal po povrchu. Strýček Spielberg, teta jménem Jeffrey Katzenberg a muž v pozadí David Geffen si v roce 1994 připsali pamětihodný kaskadérský kousek. Založili zbrusu nové filmové studio. To je věc, o kterou se desítky let žádný normální člověk nepokusil, a jak se dočtete dále, na první pohled narazili. To bylo totiž tak… (sbohem novinko, vítej tématický článku)

Spielberg byl bůh, který v roce 1994 vládl Hollywoodu. S pevnými otěžemi v podobě rekordního, a ve všech možných ohledech přelomového, Jurského parku, si mohl dovolit cokoliv. A to byl asi ten problém. Vzpomínáte si na kdysi největší českou cestovní kancelář Fischer? Už teď je to přirovnání nešťastné, ale vem to čert: Fischer nakoupil letadla a zkrachoval, Spielberg si pronajal filmová studia od Universalů a málem ho potkal stejný osud. Ona to není žádná sranda produkovat a distribuovat vlastní filmy. Velká šestka největších distribučních studií vládne osamoceně takovou dobu, protože postavila filmová studia v době, kdy na taková dobrodružství byly peníze, pozemky a nálada. Scorsese o tom určitě ještě stihne natočit film. Můj tip na název je „Studio“.

 

 V roce 1995 se u DreamWorksů začali spřádat plány na ovládnutí Hollywoodu a právě teď to začíná být složité. Každý asi víte, že natočit film není otázka několika měsíců, nýbrž několika let. Díky pěti stům milionům dolarů od pana Stevea „Microsoft“ Allena se v roce 1997 dostali do kin první tři filmy: Clooneyho Peacemaker, Spielbergův Amistad a Verbinskiho Hon na myš. Kromě tak-tak úspěšného Honu to byly finanční propadáky a pánům začalo být jasné, že nebude všechno zlato, co se třpytí.

Následující rok přišel Princ Egyptský a Mravenec Z. Ne že by z toho byly propadáky roku, ale filmy se akorát zaplatily a pořád ne a ne pokrýt ty prvotní obří investice. Aby se mogulové vyhnuli podobným finančním katastrofám, začali riziko přerozdělovat mezi ostatní bohaté hráče. Jako na potvoru z toho zrovna byly pecky Gladiátor, Čistá mysl a Americká krása. Koprodukoval a tedy i prachy bral Universal...

Následuje zjednodušená kondenzace historie Spielbergova dítka stylem „Jak šel čas“.

2000 – Slepičí úlet je úspěch a Spielberg s Katzenbergem začínají vidět animovaný potenciál.

2001 – Shrek je ještě větší úspěch a DreamWorks konečně narazilo na zlatou žílu.

2004 – Přes obří úspěch Shreka 2 se DreamWorks pořád trápí. Obří náklady na provoz studia se pořád nedaří splatit.

2005 - Studio se dostává na pokraj bankrotu. Ostrov Michaela Bay škaredě propadl a Válka světů byla koprodukována s Paramountem, který bral většinu zisků.

2005 – prosinec – Paramount kupuje Dreamworks. Skoro. Animující divize zůstává v rukou původních majitelů. Paramount za část studia produkující hrané filmy zaplatil 1,6 miliardy dolarů. Součástí dohody bylo přebrání 400 milionového dluhu.

2006 – Paramount přeprodává práva na filmovou knihovnu DreamWorks (tedy na tu část, na kterou vlastnil práva) skupině jménem Soros za 900 milionů dolarů.

2008 – Paramount nehodlá dál pokračovat v "nevýhodném" partnerství a na konci roku 2008 ukončuje partnerství s DreamWorksem. Rozhodně nebyl škodný. Ponechává si práva na pokračování filmů, které vznikly za jeho spolupráce s DreamWorks. Zprávař nebo značka Fotr je Lotr vám asi nevyrazí dech, zlatý důl jménem Transformers už by mohl...

2009 – V platnost vstupuje dohoda o distribuci následujících 30 filmů pod hlavičkou Disneyovců, respektive jejich filiálky Touchstone. Na produkování filmů měl nyní Spielberg 325 milionů od indických Reliance a půjčku 325 milionů od bohatého strýčka Disneyho

2009, 2010, 2011 – Trápení pokračuje. Jsem číslo čtyři, Kovbojové a vetřelci, Fright Night – to vše byly propadáky. Jedině film Černobílý svět dokázal uspět a vydělat prachy. Ocelová pěst Hugh Jackmana se pouze zaplatila.

2012 – Studio je ve finančních problémech. Zase. Tajemní Indové poskytují dalších 200 milionů dolarů.

2013, 2014, 2015 – Disney distribuuje, DreamWorks funguje. Ke konci roku 2015 začíná být bohatým potomkům Disneyho jasné, že takhle to dál nepůjde. DreamWorks irituje pisatele článku složitostí svých distribučních smluv. Foxové financují Lincolna, práva na animované filmy mají pevně v rukou původní zakladatelé. Různé distribuční společnosti vlastní distribuční práva na distribuci filmů v různých koutech světa. Paramount vlastní práva na sequely filmů, které se produkovaly během jeho partnerství, ale přeprodává distribuci ve světě (pouze u některých filmů). Disney sice zastřešuje domácí premiéry svou obří marketingovou divizí, ale partnerství mu logicky nepřináší vytoužené zisky. V roce 2015 padne rozhodnutí neprodloužit distribuční partnerství se Spielbergem.

Světlá strana síly

Z předchozích řádků by to mohlo vypadat, že je značka DreamWorks synonymem průšvihu, ale nenechte se mýlit. Spielberg, Katzenberg a další nejsou hloupí. Jak už sem naznačil na začátku článku, prvních pár let bylo složitých, ale… palcové titulky oznamující každý druhý rok partnerství s novým studiem neznamenají prodej celé společnosti. DreamWorks vydělávají. Jenom jde o to komu a kde. Stačí se kouknout na rozpočty všech Shreků a obří zisky, které hrdinové z bažiny až donedávna generovali. Tady se hraje vysoká účetní hra, která žongluje se stovkami milionů neustále odepisovaných dolarů. Distribuci nějakého filmu ze stáje chlapečka rybařícícho z Měsíce si už vyzkoušela snad každá společnost. Jakoby mimo stojí obří peníze za vysílací práva filmů v americké TV (ABC se pláclo přes kapsu), videoherní část společnosti, která produkuje plno her vycházejících z filmů, tantiémy za filmový katalog, který se každých pár let přeprodá jiné společnosti…

Když Spielberg trpěl u natáčení Čelistí a kvůli nefungujícímu žraloku Bruceovi hrozilo, že se film nedokončí, navštívil začínajícího režiséra na place šéf studia. Spielbergovi řekl: „Jsi schopný ten film dokončit? Máš moji plnou podporu, ať už se rozhodneš jakkoliv. Existuje plno možností, jak ty prachy dostanu zpátky. Ať už to bude nějaký zábavní park nebo licencování hraček. To už není tvoje starost.“ Netřeba dodávat, že Steven žraloka rozchodil (každý jistě víte, že právě kvůli problémům s mechanickou parybou je ve filmu tak málo scén se samotným predátorem) a připsal si v té době největší filmový hit všech dob. Neskromně podotknu, že podle mě byla tohle právě ta nejcennější lekce, kterou mohl Spielberg z produkování filmů dostat. Na všem se dají vytřískat peníze.

Možná jste už zaregistrovali vzrušující články o tom, že další kapitolu bude studio s velkým D psát se společností Universal. Námluvy jsou v plném proudu. Universal si tento rok připisuje tak neskutečné zisky, že musí mít kapitálu na rozdávání a proto se logicky skloňuje právě on. Klíčem k pochopení celého modelu je to, že už tak složitý pojem „Práva na film“ neznamená to stejné jako „Distribuce filmu“. U Disneyho by mohli vyprávět. Přesto kolem naší společnosti krouží jako supové Warner Bros., Foxové a právě Universal. Stevenův sen opravdu funguje.

O distribuční smlouvu se společnosti, která na první pohled nevydělává a je stíhaná existenčními problémy, je velký zájem. Legendární režisér navíc nedávno inkasoval desítky milionů dolarů za to, že pár dní seděl na producentské stoličce Jurského světa. Rok předtím inkasoval desítky milionů dolarů za to, že seděl na producentské stoličce už třetího pokračování Transformerů. A teď bude jistě inkasovat další desítky milionů dolarů za distribuční smlouvu na část filmů DreamWorks na dalších x let. Prvně od vítěze aukce na distribuci v USA a části světa, následně od dalších kaskadérů toužících po distribuci ve zbytku světa.

Abych řekl pravdu, tak vážně nevím, jestli Universal (pravděpodobně, pořád není nic podepsané) dělá dobře. V Hollywoodu se sice šušká o rebootech Čelistí a dalších Návratech do budoucnosti, ale i kdyby Universal pomáhal s financováním a distribuoval ve velké části světa, všichni víme, kdo bude inkasovat největší peníze.

Takže happy-end? Rozhodně ne pro čtenáře. Na příkladu studia D je jasně vidět, jak málo víme o fungování Hollywoodu. Co naznačila účetní zpráva Harryho Pottera a Fénixova Řádu, to jenom potvrzuje Steven Spileberg se svým studiem. Filmy, které na papíře vydělávají obří peníze, mohou na konci účetního dne prodělat velké částky chudákům, kteří jsou zodpovědní za distribuci ve špatné části světa. Fakticky jediným jasným výhercem v tomhle labyrintu je pak Spielberg, který bezskrupulózně inkasuje obří částky za dítka svých legendárních projektů a hází drobky do hollywoodského smetiště. Dobře pro něj, ti kurové si ještě rádi vyzobou zbytky.

Vytáhni v hospodě: Máte pocit, že Dreamworks logo před začátkem filmu v kině je pokaždé trochu jiné? Nemýlíte se...