Dost možná jste ten příběh už několikrát slyšeli. Sedmdesátá léta, mladý nadějný filmař a příběh o nenažraném žralokovi, se kterým studio úmyslně čekalo na letní měsíce, aby se povedlo nahnat lidi z pláží do kin a dát jim záporáka, který je vzdálený jen pár kroků od břehu. Z Čelistí Stevena Spielberga se ovšem stala událost sezóny. Začalo se o nich mluvit i mezi lidmi, kteří do kina nechodili, začalo se na ně chodit opakovaně, pronikly do televizních debat a seriózních médií. Na Čelisti se v létě toho roku přišlo podívat 67 milionů Američanů. Moderní blockbuster byl na světě.

 

Čelisti byly přitom na svou slávu poměrně dobře připravené. Producenti počítali s tím, že v době premiéry budou lidé spíš na plážích (protože tak to v sedmdesátých letech fungovalo - v létě byli lidé u vody, do kina chodili v zimě), takže vrazili poměrně velkorysý milion dolarů do propagace. Televizní reklamy, speciální příchutě zmrzliny jako sharkberry nebo sharkcolate a další marketingové kousky upoutaly pozornost potenciálního publika. Do jisté míry pomohlo i to, že šlo o adaptaci knižního bestselleru Petera Benchleyho. Do konce roku se z Čelistí stal komerčně nejúspěšnější film všech dob. Snímek otevřel ve 409 kinech a postupně se hrál skoro v tisícovce (z dnešního pohledu směšné číslo). V reakci na nečekaný letní úspěch začala studia horečně plánovat další blockbustery. Muselo v nich být napětí a akce, musela v nich být fikce, která vezme publikum za horizont všedních dní. Musely prostě do kina přitáhnout všechny ze širokého okolí.

Poslední věta není zvolena náhodně, vysvětluje totiž význam samotného označení blockbuster. Původně šlo o bomby z druhé světové války, schopné srovnat se zemi (busting) celý blok (block) obytných domů. Kasovní trhák nebo bombastický úspěch jsou tak vlastně v přeneseném slova smyslu dokonalé překlady termínu blockbuster, který se začal používat už ve čtyřicátých a padesátých letech - block busting ovšem tentokrát naznačoval, že za tím či oním filmem přicházejí všichni ze sousedství, doslova celé obytné bloky, od prvního do posledního patra.

 

Spielberg měl přitom být učebnicovým příkladem úplně jiné éry. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Hollywoodem lomcovala Nová vlna a do kin se člověk chodil spíš zamyslet. Stačí se podívat na šedesátkovou koncovku - Absolvent, Zvětšenina, Bonnie a Clyde, Bezstarostná jízda nebo 2001: Vesmírná odysea. Tenhle trend pokračoval hluboko do sedmdesátek se Všemi prezidentovými muži, Kmotrem nebo třeba Mechanickým pomerančem či Taxikářem. Hollywood byl odvážný a sžíravý, ale tahle chuť kritizovat a komentovat bohužel neplatila účty. Renesance měla podle studií proběhnout především v oblasti peněženek.

Spielberg přitom nebyl zrovna ideálním kandidátem. Mladý režisér, který oslnil minimalistickým televizním Duelem, neměl podle studia dost zkušeností na to, aby přivedl diváky do kin. Rozpočet Čelistí se během natáčení zdvojnásobil, počet natáčecích dnů dokonce ztrojnásobil. Spielberg musel bojovat s mnoha překážkami - mechaničtí žraloci stáli spoustu peněz a věčně nefungovali (technické závady), Robert Shaw stál spoustu peněz a věčně nefungoval (chlast). Autor předlohy nesouhlasil s pointou a musel být nakonec z placu vyveden. Když šly konečně Čelisti do kin, už už je studio odepisovalo jako ztrátovou investici. No a zbytek všichni známe.

 

Čelisti odstartovaly trend, který o dva roky později zacementovaly Hvězdné války. Ty spustily tak masovou hysterii, že studio okamžitě odklepnulo další dva díly, a tím vlastně odstartovalo tradici okamžité produkce sequelů v případě podobně obrovských úspěchů. Lucas dal navíc šoubyznysu lekci z merchandisingu a budování značky v dalších médiích (TV, knihy, komiksy). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se Hollywood definitivně proměnil v manufakturu a Nový Hollywood inspirovaný evropskou Novou vlnou pomalu dodýchával na vedlejší koleji. Léto se proměnilo v hlavní filmovou sezónu a termíny kolem 4. července si začala studia bookovat s ročním předstihem. Letním trhákům se přezdívalo tentpoles - podle nosných tyčí stanu. Tentpoles byly ony dva, tři hlavní filmy studia, na kterých záviselo, kolik se ten který rok vydělá peněz. Do těchto tyčí šlo nejvíc peněz, nejvíc talentu, nejvíc očekávání.

Zpětně by se dalo říct, že Čelisti byly ve správný čas na správném místě. V polovině sedmdesátých let se totiž stalo hned několik věcí, které pro nástup blockbusterů připravily ideální půdu. Tou první byl rozmach nákupních center a v nich budovaných multiplexů. Pokud jste neměli kde promítat, neměli jste kde vydělávat. Zatímco v šedesátých letech frčely v letních měsících především drive-in kina, kde se ovšem lidi víc šmajchlovali než koukali na filmy, v sedmdesátých letech je začaly vytlačovat nákupáky, kde jste nechali auto na parkovišti, nakoupili si a pak skočili do kina na nejnovější trhák. Druhou velkou věcí byl zrod HBO v roce 1972. Už v roce 1975 tahle "televize" přenášela pomocí satelitů jeden z nejdůležitějších boxerských mačů historie - Ali vs. Frasier. Díky tomu si HBO našlo cestu do mnoha domácností. Placených kabelovek poté začalo přibývat a tučné balíky peněz vyplácené za exkluzivitu se staly jedním z důležitých studiových příjmů, na které se dalo spolehnout po premiéře v kinech.

 

A do třetice, jedním z největších darů hollywoodským studiím, se stala videokazeta. Poté, co si to Betamax a VHS mezi sebou v polovině sedmdesátých let vyříkaly, se staly právě Čelisti a Hvězdné války prvními filmy, které vydělaly na půjčovném hotové jmění. V osmdesátých letech se pak systém zdokonalil a za nářků mnohých zcela vytlačil náročnější tvorbu na okraj zájmu. A tak je tomu vlastně dodnes, protože když vezmeme tehdejší kritiku a naroubujeme ji na aktuální situaci, zjistíme, že to přesně sedí. Už tehdy si odborná veřejnost stěžovala na to, že se studia honí za mamonem, snadnými látkami a první signální, zatímco malé filmy trpí nedostatkem financí i podpory a střední proud se známými herci a rozpočty "někde mezi" postupně vymírá.

Tím samozřejmě nechceme říct, že by se za těch posledních čtyřicet let nic nestalo. Nástup mnohých trendů jsme ostatně zachytili i za oněch deset let, co tu s vámi na MovieZone existujeme. A další bezesporu přijdou. Ona základní pravidla ovšem vznikla ve chvíli, kdy se na mořské hladině objevila ona hřbetní ploutev a jedna z postav Spielbergova snímku prohlásila nesmrtelné "That´s some bad hat, Harry". Oscary možná ten rok ovládnul Miloš Forman se svým Přeletem nad kukaččím hnízdem, ale šlo v podstatě o labutí píseň Nové vlny. O rok později v žebříčku vládnul Rocky (rozhodně ne blockbuster, ale ani žádné umění), v roce 1977 s obrovským náskokem Hvězdné války a v osmasedmdesátém už nebylo o čem: Pomáda, Superman, Animal House a mj. i druhé Čelisti. Lovec jelenů, který by byl jindy filmovou událostí a hlavním tématem hovoru v intelektuálních kruzích, byl odsunut blockbusterovou produkcí až na okraj první desítky.

 

I kvůli téhle proměně, která se odehrála během několika let a zcela změnila vnitřní fungování Hollywoodu, se blockbusterový věk počítá až od Čelistí a Hvězdných válek. Hollywood se samozřejmě o podobné filmové události snažil odnepaměti a vcelku úspěšně. Žádná však nespustila podobnou lavinu (důvody už jsme si řekli). Stačí se podívat jenom o jeden rok zpátky na Skleněné peklo, které bylo pomyslným vrcholem sedmdesátkové vlny katastrofických velkofilmů. Tříhodinová stopáž, dvě velké hvězdy v hlavní roli (McQueen a Newman si oba vyžádali stejný plat, stejný počet dialogů a první místo v titulcích), obrovský rozpočet a nakonec obří tržby (140 milionů dolarů) a tři sošky za nejlepší kameru, střih a píseň (tedy typické blockbusterové kategorie). Mnozí by Skleněné peklo označili za velkofilm a Čelisti za blockbuster.

Kde začíná a končí hranice mezi těmito kategoriemi? Dneska už na tuhle otázku nemusíme hledat odpověď, opravdové velkofilmy už točí jen pár starých škol nebo jejich přiznaných fanoušků, takže je lze v každoroční blockbusterové nadílce bezpečně identifikovat. Tehdy si ale oba vrcholné filmové žánry předávaly pomyslný štafetový kolík a z ojedinělosti se stávala manufaktura.

 

Za čím se v uplynulých čtyřiceti letech ohlížíte vy? Prozraďte nám v komentářích svoje oblíbené blockbustery ze sedmdesátých a osmdesátých let. Kdy, kde a s kým jste je poprvé viděli? Letošní léto možná skončilo, ale my si můžeme s klidem zavzpomínat na ta dávno minulá. To jubileum k tomu vyloženě svádí.