4) Ztratil figuru i důstojnost, ale ne vizi
Pro Orsona skončila doba, kdy byl všemi vyzdvihován jako neposlušné dítě Hollywoodu, které sice dělá potíže, ale nikdo by se na něj nedokázal zlobit. Nyní už dokázali. Dál se pokoušel točit, ale bylo to čím dál obtížnější. Studia ho víc a víc odmítala a zasahovala mu do práce, takže i když to s Hollywoodem ještě zkoušel a vzniklo několik dobrých žánrovek, musel se obracet na Evropu. Tam jeho věhlas začal zvlášť v šedesátých letech po znovuobjevení Občana Kanea stoupat, ale prostředky na plnění jeho komplikovaných vizí zde nebyly tak výrazné. Navíc Welles propadl alkoholu, obezitě a stresu. Musel brát role v druhořadých filmech a reklamách, na jejichž natáčení mnohdy přicházel zpitý (nemám k tomu srdce, ale na youtube najdete pár příkladů na mol opilého Wellese na natáčení), to vše, aby sehnal peníze na pokračování ve svých projektech – jichž rozjel desítky, ale dokončil jen velmi málo z nich. Jak sám podotýkal, mohl kdykoliv skončit vrátit se třeba k divadlu a postupně si obnovit kariéru, on se ale zamiloval do filmu a nebyl schopný ho opustit. A to už je odhodlání!

3) Byl pravá rocková hvězda
Z toho všeho vyplývá, že Orson Welles se v podstatě minul povolání. Žil život rockové hvězdy, ale zvolil kariéru filmaře. Kariéru, k jejímuž naplnění je potřeba dělat si kamarády mezi producenty, podepisovat (a, ehm, dodržovat) výhodné smlouvy, neštvat nejmocnější lidi v zemi... a tak. Orson místo toho dělal hluk, egoisticky pálil mosty a bylo zkrátka nevyhnutelné, že se před ním jednou zabouchnou dveře. Sám později svou nerozvážnost přirovnával k situaci, kdy máte zavázané oči a jdete po okraji propasti: jdete sebejistě, protože nevíte, že krok vedle vede k záhubě. A když poprvé šlápnete do prázdna, už je pozdě. Zachoval by se stejně, kdyby věděl, kam jeho kroky povedou? Nemá smysl doufat, že ne. To by pak nebyl Orson Welles.