6) Oženil se s Ritou Hayworth... a obarvil ji na blond
Už to, že si prožil čtyři roky manželství s největší hollywoodskou sexbombou té doby, mluví za vše, jeho „práce“ s legendární krasavicí je ale ještě zajímavější. Tuhle slavnou zrzku, kterou si o půl století později lepil na zeď Tim Robbins v Shawshanku, donutil během natáčení Dámy ze Šanghaje radikálně změnit vzhled, konkrétně ostříhat trademarkové vlasy a obarvit se na blond, což fanoušci považovali za svatokrádež. Bylo to jako donutit Marilyn Monroe obarvit se natmavo, nebo přimět Taylorku jít dohola – sáhlo se na vzhled všemi milované ikony a leckdo tu drzost nerozdýchal. Orson později s úsměvem tvrdíval, že nikdy před tím ani po tom mu nepřišlo tolik rozhořčených dopisů. Někteří si myslí, že šlo o jeho škodolibou pomstu Ritě vzhledem k tomu, že vztah se v roce 1947 chýlil ke konci a natáčení bylo poznamenáno jejich konflikty. To už se nedozvíme.

5) Welles vs. Hearst
RKO dostalo na přelomu třicátých a čtyřicátých let hodně producentsky nedomyšlený nápad svěřit tomuhle dvacetiletému egoistickému uchu, zvyklému číst si v novinách palcové titulky o svojí genialitě, smlouvu udělující mu takřka úplnou svobodu k natočení filmu dle uvážení. Fakticky jediná limitace byla délka dvě hodiny a štědrá výše rozpočtu. Welles si vzal na paškál žurnalistického magnáta Williama R. Hearsta, jehož život použil jako primární inspiraci k stvoření Charlese Fostera Kanea (stojí ale za pozornost, že dětství Kanea se mnohem víc podobá tomu samotného Wellese). Starý zhrzený magnát potupu neunesl a je dobře známou historií, že rozjel štvavou kampaň, na jejímž konci máme krom nejvěhlasnějšího filmu všech dob i konec vzestupu Orson Wellese na vrchol. Smlouva byla neprůstřelná, takže se nepodařilo materiál zničit, jak si Hearst přál, už další film Skvělí Ambersonové mu ale studio sebralo, o třetinu sestříhalo a přitočilo jiný konec. A dál už to nebylo lepší.