Po třech filmech můžeme směle tvrdit, že už víme, kdo je Neill Blomkamp. Jihoafrický režisér se vyžívá spíš v designu filmových světů než v řízení příběhu a herců, jeho nejnovější film tak opět není stoprocentní. To ale neznamená, že by se tragicky nepovedl...

 

Jak to vidí Cival

Začínám mít podezření, že ten District 9 fakt za Blomkampa odrežíroval produkující Peter Jackson. Respektive že pevně držel otěže, dramaturgoval a dohlížel na svého zběsilého svěřence. Chappie totiž trpí stejnými nemocemi jako Elysium. Znovu se ocitáme ve vypiplaném prostředí, ve filmu s parádní výpravou, zajímavými hrdiny a parádními praktickými i digitálními efekty. Jednotlivé součástky jsou prostě znovu žůžové a vždycky nakročí vstříc báječné sci-fi, která by mohla být efektní a řízná, zároveň avantgardní a myšlenkově progresivní, ale... ale nikdy to nedopadne, protože ty suprové ingredience jsou smíchány v uspěchaný a vlastně dost odzívaný blockbuster, který neumí pracovat s emocemi a místo toho furt někam spěchá. V málokterém filmu se někam tolik běhá a jezdí, málokde se tak rychle (ne nepřehledně, jen rychle) stříhá. Chappie je kvůli tomu odvážnější, dospělejší, ale i zapomenutelnější variací na ČÍslo 5 žije, jíž Blomkamp zase spíš zklamal, než že by oslnil.

 

Jak to vidí Mr. Hlad

Čekal jsem to horší. Vlastně o dost horší, ale nakonec se mi Chappie docela dost líbil, i když naprosto chápu, že ne každý bude mít stejný názor. Blomkamp dělá podobné chyby jako minule, podivně míchá žánry a často je z toho chaotický bordel. Chvilku koukáme na střelenou komedii, která se občas přehoupne do rodinné moralitky, aby o pár minut později obří roboti trhali lidi na kusy a tvůrci se pokoušeli o filozofický přesah a debaty o nesmrtelnosti lidské duše. Někdy to funguje, někdy ne, ale celou dobu je to dost divné, i kvůli neherectví Die Antwoord, kteří tu vedle Chappieho mají hlavní roli a motají se před kamerou trošku jinak, než jak by to dělali herci – profíci. Ale ta divnost a nevypočitatelnost v sobě má jisté kouzlo. Blomkamp navíc co se vizuálu týče pořád kope první ligu a když dojde na akci, je to paráda. U třetího filmu by člověk očekával, že už se režisér uklidní a ujasní si, co a jak chce vlastně točit, ale Blomkamp i tentokrát vytvořil víceméně vizuálně efektní bordel. Na rozdíl od Elysia se ale bere méně vážně a v tom bordelu je určité kouzlo. Vy ho třeba nenajdete, ale já jsem si ho užil.

 

Jak to vidí KarelR

O trochu lepší než Elysium, pořád ale o kus horší než District 9. Blomkamp umí neotřelé postavy, divokou akci a nebojí se pořádných eRkových jatek, jenže zbytek mu pořád lítá sem tam. Chvíli nudí Chappieho učícími začátky, chvíli baví jeho zlodějským prozřením, a pak to najednou žene do slzopudného dramatu s technologickým přesahem. Při tom všem vás nutí obdivovat Copleyho herecký výkon, který je poznat z každého Chappieho pixelu, jenže na druhé straně stojí Jackmanův unylý záporák, který megaotravně mluví sám se sebou (co má holt bez sidekicka dělat). Celé je to zkrátka nevyrovnané a často tápající, jako by se Blomkamp nikdy nerozhodl, co a pro koho vlastně točí. A nejspíš to sedne jen hodně benevolentním sci-fi fanouškům, jimž herecké kreace podivínů z Die Antwoord přijdou zajímavě jiné a ne strašně iritující. Ještě že mezi ně patřím...

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.