Zatímco naše londýnská spojka si vyzobala samé lepší press junkety, newyorské obrážení červených koberců se zatím rozbíhá spíše pozvolna. Přesto jsme byli velmi vděční, když se nám skrz tuzemský CinemArt podařilo dohodnout s Universalem účast na press junketu Sedmého syna, několikrát odkládané fantasy, která jde do evropských zemí s několikatýdenním náskokem oproti USA. S drzostí sobě vlastní jsme si naordinovali nejen panelovou tiskovku všech se všemi, ale i sólové interview s Jeffem Bridgesem, na kterém jsem chtěl od Dudea pár životních lekcí a samozřejmě přípitek Bílým rusákem. Ale všechno popořadě. 

 

Den před samotnou tiskovkou jsme měli na Páté Avenue novinářskou projekci v soukromém promítacím sále Universalu, v budově s nádhernou adresou 666 5th Avenue. Nablýskaný mrakodrap, ukrývající v Xtém patře relativně ordinérní kino, v němž se paradoxně sešla směska novinářů působících v New Yorku, ale píšících pro zahraniční plátky (italské, asijské, ruské) - prostě pro ty, které budou mít Sedmého syna v premiéře už v lednu a nikoliv koncem února jako celá Severní Amerika. Nekonalo se tedy dojemné setkání s velkými jmény americké filmové žurnalistiky, ale o to snažší možná bylo navázat těch pár konverzací před zhlédnutím snímku. 

 

Druhá kapitola se začala odvíjet druhý den ráno ve skoroprezidentském apartmá hotelu Ritz, což je honosný pětihvězdičkový titán hned vedle toho hotelu ze Sám doma 2, stojící přes ulici od Central Parku. Raději jsem nekoukal, kolik tu stojí pokoje, ale dveře mi otevíralo asi pět lidí, přičemž nejméně čtyři z nich byli oblečeni výrazně lépe než já. Nedokážete si představit, jak takový novinářský junket vypadá. Najděte si příslušnou scénu v Notting Hillu, když se Hugh Grant na jeden z nich omylem dostane. Luxusní hotelová místnost, spousta vysedávajících novinářů různé velikosti a střízlivosti, malé jednohubky posypané ingrediencemi, které mají vyšší hodnotu než mobil ve vaší kapse, a usmívající se píáři, co vám snesou modré z nebe. 

 

Já naštěstí film viděl, takže jsem mohl doufat, že se s případnou otázkou neseknu jako tehdy Hugh Grant, a nebudu se Julianne Moore ptát, jestli v dalším pokračování bude víc kosmických lodí, ale i tak to byla docela změna. Po mnoha filmových a herních junketech v Londýně nebo Paříži mi připadaly toulky po té lepší části Manhattanu jako z jiného světa. Je těžké najít obchod, kde si koupíte kolu, když po pěti minutách svižné chůze nacházíte jen Pradu, Victoria´s Secret, Armani nebo Versace. Nicméně popojedem od snobských požitků k samotné tiskovce, na kterou překvapivě dorazili jen Julianne Moore a Ben Barnes.

 

Jeff Bridges, jeden z nejvíc cool borců Hollywoodu, který mentorskými rolemi v posledních letech atakoval suverenitu Morgana Freemana, zůstal doma, protože ho skolila chřipka? Chtěl jsem se ho zeptat na tolik věcí! Sice s omluvným dopisem poslal dva tucty vlastnoručních fotografií z natáčení, sešitých do hezké knížečky s osobními poznámkami, ale připravil nás tak trochu o zásadní trumfové eso. Kdo by nechtěl slyšet, vidět a pokecat s Dudem, ne? Celkem chápu, že jakákoliv zmínka o slavné coenovce už Bridgesovi spíš protáčí panenky, ale mluvit by se dalo o spoustě jiných věcí a samozřejmě o samotné roli v Sedmém synovi, která spolu s Dárcem korunuje jeho letošní fazónu - mudrce, který má drajv a šťávu. Julianne Moore se o něm navíc v jeho zastoupení tak rozpovídala, že všem bylo po skončení dvojnásob líto, že se nemohl dostavit. Julianne Moore mimochodem hned na začátku prohlásila, že má narozeniny (a že Jeff měl narozeniny den předtím, takže je otázkou, jestli na vině byla opravdu jen chřipka) a... pochválila můj diktafon. Já, milý chlapec z rozvojové země, jsem totiž na stůl do záplavy iPhonů položil věrný černý Olympus . A to herečku zjevně zaujalo. Malé bezvýznamné plus, které mne ale nijak neposunulo v pořadí pokládání otázek, protože přednost měl samozřejmě gossip a velká tištěná média. 

 

Kdo hádá, že první otázka byla na Jeffa a na to, jak spolu s Julianne hráli v Big Lebowski, ten se přirozeně nemýlil. Zmíním to hlavně proto, že chvalozpěvy na Bridgese a jeho živelnou náturu na place patří k tomu nejzajímavějšímu z celé tiskovky. Nelze se divit, že herci nehýřili vyšperkovanými historkami. Jednak jsme měli na celé povídání slabou půlhodinku, jednak se film natáčel před dvěma a více lety, aby pak strávil spoustu času v postprodukci. Všichni zúčastnění mezi tím stihli natočit dva, spíš ale tři nebo čtyři filmy, takže museli vzpomínky vyloženě tahat z paty. Na Bridgese ovšem zapomenout nezvládnete. Prý hodně pomáhal Bodrovovi, pro kterého to byl první anglicky mluvený film. Bodrov toho na place jinak než rodnou řečí moc nenamluvil, a proto asi ani neprotestoval, když občas Bridges navrhnul, ať při vymítání čarodějnic jeho postava zahlásí něco v mongolštině - bude to vypadat jako tajuplné zaklínadlo. A tak to tam je. A docela to sedí.

 

Ben Barnes ještě prozradil, že fotky z té knížky (mám ji doma tady v Praze, takže si o ní budete moct zasoutěžit v příštím MZ Live nebo tak něco) nafotil Bridges na place svým analogovým foťákem ze sedmdesátých let. Ze všeho nejvíc by mne ale zajímala jeho kopie scénáře k Sedmému synovi. Barnes prozradil, že byla pokreslená nejrůznějšími výjevy, postavičkami, poznámkami, a sama o sobě byla uměleckým dílem.

Další otázky směřovaly spíš k filmu a postavám. Julianne Moore hodně mluvila o tom, že si chtěla zahrát čarodějnici, která bude hodně expresivní, cheesy a prostě trochu crazy. Její role je opravdu ve značném kontrastu s oscarovou rolí ve Still Alice, kde hraje ženu sžíranou Alzheimerem. 

 

Další zajímavou poznámkou bylo, že předloha je opravdu spíš pro děti a její hlavní hrdina je dvanáctiletý (filmovému hrdinovi je osmnáct a vesele zabíjí příšery a souloží s čarodějnicí - samozřejmě mimo záběr). Design, jména a chování čarodějnic si do značné míry domyslel režisér Bodrov, půjčujíc si především z evropského folklóru. Zástupci lifestylových časopisů si samozřejmě neodpustili otázku, zda Julianne Moore věří v nadpřirozeno a čarodějnice, případně jestli by ve středověku upalovala ženy vystupující z davu. Odpověď si pravděpodobně umíte představit. "Je to metafora, upalování je nevhodné, i když je zrovna zima a dojde dřevo..." V onom verbálním kličkování však nechyběl humor, jestli si něčeho všimnete, tak jednoznačně toho, že hollywoodští herci dovedou utéct od tématu s jistým šarmem. A to platilo i pro relativně nezkušeného Bena Barnese (možná si ho pamatujete jako Kaspiana z Narnie). Trénink zjevně dělá mistra...

 

Pár otázek na závěr samozřejmě mířilo i na Still Alice, protože snímek právě v ten den startoval limited release na západním a východním pobřeží, nicméně na závěr jsme se vrátili alespoň k digitálním efektům Sedmého syna. Oba herci byli ohromení, co všechno za nimi a také z nich vyrostlo v postprodukci, protože zeleného plátna bylo při natáčení zjevně dost a dost. Julianne Moore předehrávání proti greenscreenu přirovnala k napínání jiných hereckých svalů, než když hraje třeba právě v oscarových indie filmech. Dřina je to ale prý srovnatelná. Ben Barnes měl s digitální fantasy dost zkušeností už z dřívějška. Je to docela sympaťák, takže doufejme, že tuhle škatulku zvládne v dohledné době opustit, třeba v chystané minisérii Sons of Liberty, která bude mít premiéru na History Channel koncem ledna. Tahle reimaginace amerických dějin vypadá hodně našlapaně. Bude to pro Barnese první krůček někam dál? Uvidíme...

A co naše krůčky? S Universalem to doufejme dotáhneme i k dalším bijákům. A nemusíme vám asi dvakrát naznačovat, co tohle studio chystá v létě.