Radka Weiserová v roce 2006 úspěšně zakončila své studium na katedře Kulturologie na FF UK. Již za dob studií vedla produkci projektů Institutu dokumentárního filmu East European Forum, Ex-Oriente Film Workshops a navázala spolupráci s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, kde začínala jako manažerka oddělení Film Industry. Na MFF Karlovy Vary působí doteď jako koordinátorka pravidelných master classů a debat konaných v průběhu festivalu, tzv.„Kviff Talks – Setkání s tvůrci“. V období 2010-2011 Radka vytvářela dramaturgii filmových večerů pro Kino Evropský dům a v roce 2012 se stala ředitelkou Mezinárodního festivalu debutů a studentských filmů Fresh Film Fest. Na Festivalu krátkých filmů Praha, jehož 10. ročník se koná v lednu 2015 i v několika dalších městech v Česku, pracuje od prvního ročníku a věnuje se zde převážně dramaturgii a koordinaci programu. 

1. Absolvent (USA 1967, režie: Mike Nichols)

Můj film číslo jedna, viděla jsem ho prvně asi ve třinácti letech a od té doby snad padesátkrát, paní Robinsonová je moje hrdinka!

2. Hoří, má panenko (Československo/Itálie 1967, režie: Miloš Forman)

Tady asi není potřeba komentář; situace kolem tlačenky je pro mě na špičce komediálních scén vůbec.

3. Blade Runner (USA/HK/VB 1982, režie: Ridley Scott)

Žánr, atmosféra, Harrison Ford a magická Vangelisova hudba

4. Hra na pláč (VB/Japonsko 1992, režie: Neil Jordan)

Naprosto famózní scenáristická práce, příběh, kde všechno stoprocentně sedí, k tomu skvěle zahrané a Boy George také svou troškou přispěl ;)

5. 12 opic (USA 1995, režie: Terry Gilliam)

Sci-fi je můj oblíbený odpočinkový žánr, ale tenhle film je mnohem víc, dobře vystavěný příběh, nepředvídatelné zvraty, uvěřitelné a dojemné postavy a už asi navždy aktuální téma. Navíc, stále snad nejúžasnější role Brada Pitta.

6. Pan Osamělý (VB/FR/Ir/USA 2007, režie: Harmony Korine)

Celkově mám hodně ráda Harmonyho Korinea, i ve zběsilejším provedení jako Trash Humpers nebo Umshini Wam, ale Mistr Lonely je bizarně laskavý a úvodní scéna, kdy "Michael Jackson" jede s opičkou na minimotorce, je fantasticky dojemná.

7, Snowtown (Austrálie 2011, režie: Justin Kurzel)

Hodně zlý film, vlastně ho nejde úplně mít rád, protože obsahově je příliš krutý (reálný příběh kluka zapleteného do série vražd v Austrálii), ale formálně je neobyčejný a i při strašlivě realistických scénách plných zla se jedná o vysoce estetický zážitek, zcela pozitivně, bez znásilňování diváka pomocí užití operní hudby apod. Mám ho na seznamu jako zástupce řady filmů z poslední doby, jejichž tvůrci bravurně pracují s filmovou řečí a ještě lépe rovnou s kameramanem Adamem Arkapawem.

Tak co na to říkáte?