Kdybyste si teď hned mohli pustit jednu vesmírnou sci-fi, která by to byla? Pro někoho snadná volba, pro jiného velmi zapeklité rozhodnutí. Za posledních pár dekád jsme tu každopádně měli spoustu vynikajících filmů, ve kterých se létalo vesmírem. A jelikož nás Christopher Nolan právě obdaroval další kosmickou peckou, ohlédl se každý člen redakce za jedním léty prověřeným kouskem, kvůli jehož projekci by se v práci z fleku hodil marod.

RECENZE: INTERSTELLAR

 

Cival - Sunshine

Má-li to být vesmírná jednička ve vší upřímnosti (a se Star Wars vybranými kolegou), pak nemůžu jít kdovíjak hluboko a daleko v čase: Sunhine je pro mě jednoduše srdcovkou, hypnotickou, sugestivní a díky svému překlopení do vyvražďovacího béčka i velmi odvážná a překvapující. Sci-fi s našlapaným audiovizuálem, jaký umí snad jen Danny Boyle, a velmi progresivním koncepčním uchopením, které invenčně pracuje s žánrem. A samozřejmě i s relativně nízkým rozpočtem, jenž je díky vynalézavému záběrování a využití praktických efektů (kdy proudy světla jen zesilují fascinaci Sluncem) maximálně efektivní. A ten soundtrack! Ty postavy, jejichž příběhy režisér miluje tak moc, že je znovu přehraje pod závěrečnými titulky! To je pro mě - řečeno slovníkem omladiny - prostě strop.

 

Ďuro - Hvězdná pěchota

E.T. je fajn, ale keď už blízke stretnutie s emzákmi, nech pri tom fŕkajú mozgy a lietajú chápadlá a hryzadlá. V 80. rokoch to valcovali Votrelci, nedávno to rozsekal Cruise na hrane... a medzitým tu bola Hviezdna pechota. Čím u mňa vyhráva? Že je ešte omnoho viac military, omnoho viac brutal a omnoho viac Verhoeven. Vo svojej dobe neúspešný a zväčša hrubo nepochopený film je nenapodobiteľnou kombináciou nacistickej propagandy pre teenagerov a epickej space opery. No, opery, ono je to skôr deathmetalový koncert. Pekné pusinky (Denise Richards vtedy nemala konkurenciu), NPH ako gestapácky telepat, drsný seržant Michael Ironside, ešte drsnejší Clancy Brown („Teraz skús odpáliť atómovú bombu!“), povodne červeného i zeleného slizu a k tomu špičková triková forma, ktorá obstojí dodnes. A že je to celé vlastne sofistikovaná politická satira? Na to prdí arachnid, Rico, doplňte si muníciu! I´m doing my part!

 

Imf - Vetřelci

Jeden z mých nejoblíbenějších žánrů a já mám vybrat kolik? Na počet nakoukání a ochotu pustit si dané filmy kdykoliv celkem bezpečně vedou cameronovky. A když mám soudit i mezi nimi, vyberu si tu, která se odehrává daleko od naší planety a nikdo v ní nenosí koženou bundu a brokovnici. Přihořívá? Vetřelci jsou pro mne ultimátní týmovkou s geniálním záporákem, skvělou a roztomilou Newt, báječnými kulisami a hlavně neutuchající akcí. Navíc zvládnou diváka přenést stovky (světelných) let daleko a zvládnou děsit i bavit zároveň. Cameron ten žánrový mix dokázal načrtnout tak, že to po něm radši už nikdo nezkoušel. Díky organicky čvachtavým trikům má ten film koule i po letech, a kdo neviděl režisérskou verzi, ten by se měl vykašlat na Interstellar a udělat si hezký večer doma. O samotě, s vypnutým telefonem a hlasitostí na doraz.

 

KarelR - Serenity

Imf se mi za tenhle výběr potutelně smál, já si ale neochvějně stojím za tím, že tu brilantnější mix vesmírné akce, humoru a emocí nebyl minimálně od přelomu století. Avengers možná vydělali miliardu a půl a zbožňují je obrovské davy lidí. Whedonův majstrštyk Serenity je ale o level výš, protože vedle tuny hlášek nabízí i zatraceně drsný a temný příběh, kterým se nikdo neprokouše bez pár nových jizev. A to mluvím o těch šťastnějších jedincích. Mnoho hrdinů totiž celovečerní finále seriálu Firefly semele daleko víc, což je v době neškodných popcornových vyústění o to větší rachot. Škoda, že jsme se nedočkali dvojky. Ale na druhou stranu... takhle našlapanou podívanou by Whedon stejně překonával těžko.

 

Mr. Hlad - Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje

Tohle tady přeci nemohlo chybět, ne? Hvězdné války jsou sice sci-fi, ale v podstatě je to totální fantazie jednoho člověka, který dokázal vymyslet vesmír s desítkami ras, ještě větším množství planet, osudovými příběhy, absolutním dobrem i čirým zlem. Když na Hvězdné války člověk kouká poprvé, jen čeká, co na něj odkud vyskočí. Tohle je bez debat největší filmová sága všech dob a já očekávám, že u sedmičky J.J. Abramse budu cítit to samé, co jsem u čtvrté epizody cítil, když jsem ji v nějakých osmi letech viděl poprvé. Hvězdné války mají sílu přenést člověka jinam a dát mu pocit, že nekouká na film, který má dvě hodiny a pak ho vyplivne zpátky do reality. Tohle je víc. Vůbec nevadí, že neznáte knížky, comicsy, seriály nebo hry, které tohle univerzum rozšiřují. Pocit, že koukáte na něco výjimečného, na něco co ve filmu nemá obdoby, má člověk, i když kouká na samotnou Novou naději.

 

Finální otázka je jasná: Jakou vesmírnou sci-fi si nejraději pouštíte vy?