Na svojí americkou pouť jsem se sice nevydal z čistě filmových pohnutek, ale přiznejme si to - nástrahy amerického streetfoodového podhoubí, levné komiksy, ubytování ve stínu Velkého Jablka a možnost objevit filmovou kulturu zase z trochu jiné strany, to všechno patřilo k zásadním lákadlům výletu za velkou louži. Být v New Yorku týden je fajn. Být tu měsíc je zajímavé. Strávit tu několik měsíců už ale vyžaduje určitou domestikaci a změnu úhlu pohledu. Dlužno dodat, že nebydlím vyloženě v New Yorku, ale pár desítek kilometrů od něj (vlakem je to hodinka a půl, ale dostanete se tak přímo do srdce Manhattanu), a nejsem tu ještě tak dlouho, aby pominulo ono klasické turistické opojení a nadšení z nových objevů. Už teď ale začínám cítit, že se můj vztah k chození do kina přesunul na vyšší level. A já se s vámi o tuhle renesanci rozhodně chci podělit.

Tenhle článek není o nějakém chlubení, chození do kina je tady zábava jako každá jiná, ale přesto se tu najde dost zlepšováků, ze kterých by si čeští provozovatelé multiplexů mohli vzít příklad. Už jsem o nich psal dřív, ale když je zažijete na vlastní kůži, pochopíte, jak snadné by bylo je implementovat doslova přes noc. Z principu lásky ke kinematografii a neukojitelného hladu po nových filmech jsem samozřejmě zvyklý chodit do kina dvakrát až třikrát měsíčně, nepočítaje v to novinářské projekce. Hezky s klubovou kartičkou a všemi výhodami, tahle vychytávka naštěstí do Evropy dorazila a všichni tři hlavní provozovatelé multiplexů v ČR nabízí i ve srovnání s USA víc než férové bonusy pro stálé zákazníky. Jenom blázen by je nevyužil. Tady vám lístek zadarmo nebo zlevněné občerstvení nenaskakují tak rychle, ale k dispozici rozhodně jsou.

Abychom hned na začátku vyřešili to hlavní, tj. peníze, beru na srovnání sedmisálový multiplex v relativně malém městečku s počtem obyvatel několik desítek tisíc. Prostě v měřítku českého okresního města. Lístek na 2D stojí 11 dolarů, lístek na 3D pak dolarů patnáct. Je to trochu víc než u nás, ale jakmile započtete studentskou slevu, dostanete se na osm dolarů a stejných osm dolarů platíte i bez studentské kartičky, pokud se vypravíte na první představení dne (tzv. matinee). Cílem je naplnit nerentabilní dopolední představení. Málokdo má možnost si odskočit do kina místo polední pauzy, ale kdo to zvládá, ten ušetří. Další možností jak stáhnout cenu dolů je úterý, kdy je vstupné za šest dolarů. Tyhle happy hours nabízí i česká kina. Úterky jsou zjevně krizové dny, takže když si svou návštěvu dobře načasujete, dostanete se v pohodě na těch šest dolarů (platí pro všechny), což je plus mínus mrzkých 139 Kč.

Co se týče občerstvení, je nabídka trochu štědřejší. Kromě možnosti vzít si do sálu i teplé občerstvení (v tomhle případě jen hot dob a kafe, jinde jsou možnosti mnohem širší), tu hlavně máte dva druhy popcornu - slaný a sladký - za čtyři dolary malé balení, za pět dolarů velké. Stejná cena platí pro nápoje (malé = 500 ml, velké = litr). Samozřejmě je tu ještě střední balení, ale to schválně nezmiňuji. Velký popcorn je větší než jeho český sourozenec, ale především - v ceně velkého popcornu nebo velkého drinku máte zadarmo jeden refill. Ano, pokud během představení obří kýbl popcornu vyprázdníte nebo vám dojde pití, můžete si zajít zpátky do stánku pro druhou várku. Zadarmo. Nemusím snad dodávat, že ten dolar rozdílu mezi malým a velkým balením tu platí každý, ale zdaleka ne každý si jde znovu nadojit. Geniální strategie. A pokud někomu přijdou dvě příchutě popcornu málo, může si z obřích slánek do popcornu nasypat jeden z osmi toppingů. Čedar, papričky, oříšky, skořici, čokoládové lupínky. Opět bez příplatku. Jednoduché, efektivní, leč samozřejmě pro odpůrce jídla v kině poněkud nevoňavé a otravné.

Tak popojedem do kinosálu. V amerických kinech občas najdete tzv. houpací sedačky, občas je první řada z gaučů, ale to jsou úchylky, jinak vypadá většina sálů tak jako ty evropské, v USA se navíc často ještě setkáte s mírnějším klesáním sálu, takže můžete splakat nad výdělkem, když si před vás sedne nějaký dlouhán. Je to dědictví strarších kin, které nemají tzv. stadionové sezení, kdy každá další řada je podstatně výše (např. v Praze to tak mají všechny multiplexy). Co vás tady potěší, když přijdete včas nebo dokonce příliš brzy?

Patnáct minut před začátkem vás pustí do sálu, protože už je tu dávno uklizeno, ale hlavně nebudete patnáct minut koukat do zatažené opony a poslouchat transcendetální hudbičku. Pustí vám obdobu Kinoboxu, abyste se něco dozvěděli o filmových novinkách a případně si při odchodu z kina rovnou koupili lístky na příště. To je vlastně tak jednoduché a geniální, že nedává smysl, aby to všichni ostatní nedělali. Proč Cinestar nepromítá před představením vybrané kusy z MZ Live? Asi proto, že by se to muselo hodně vypípat, ale seznamovat náhodně dorazivší diváky s aktuálními premiérami i jinak než prostřednictvím trailerů může přinést jedině větší zisk, protože je známo, že i my na MovieZone jsme hodní a víc chválíme než nadáváme.

S obsazeností sálu to zas tak žhavé není, ať už jdete večer v prime time nebo přes den, ale jde o malé město. Když jsem si chtěl měsíc předem objednat v New Yorku lístky na 70mm kopii Interstellaru, měl jsem smůlu, protože byly beznadějně vyprodané. Ve Velkém Jablku máte ovšem to štěstí, že většinou stačí dojít o dva bloky dál a najdete další velké kino. Interstellar v sedmdesátce ovšem nehrají jen tak někde, takže můžeme být výjimečně na pražský IMAX hrdí, že si dokázal tu kopii vydupat. Patří do poměrně úzké skupiny kinosálů, ve kterých se Nolanova paráda v nejepičtějším formátu odehraje.

Rozdíl je ovšem v atmosféře, kterou dovede i hrstka lidí ve velkém sále udělat. Můžete se Američanům smát za to, že reagují přepjatě, ale nejrůznější citoslovce, potlesk a vzrušený hovor během závěrečných titulků opravdu nejsou výjimkou. Američtí diváci zůstávají v sedačkách během záverečných titulků nikoliv proto, že by doufali v potitulkovou scénu, ale protože si potřebují všechno v klidu vyříkat. Když jsem odcházel ze Zmizelé (jeden z mých velkých restů, který jsem před odletem nestihnul), zastavily mne dvě starší dámy, které velmi zajímal můj názor - coby muže - na finální scénu a vlastně i celý twist nejnovější fincherovky. Strávili jsme deset minut rozebíráním filmu na chodbičce u kinosálu a ačkoliv byste ty dvě tipovali spíš na obsluhu masného pultu v Albertu, byla to příjemná a místy až nečekaně erudovaná diskuze.

Nebyla první a zřejmě ani poslední. Lidi si tu chtějí o filmech povídat, otevřeně diskutují o nadcházejících premiérách, aktivně vhazují lístečky do schránek, ze kterých se dělá CinemaScore(.com). Je to jako byste vzali aktivní diskutéry z MovieZone a nasypali je do jediného kina. Míra vzájemné interakce mezi zcela cizími lidmi je obecně v USA vysoká, ale tady potkáváte filmové fanoušky a často se jedná o lidi, které byste zrovna netipovali na hardcore příznivce Johna Wicka. I když zrovna ten strejda s legrační bradkou má asi doma ve skříni víc opravdových zbraní než vy airsoftových maket.

Takže se chci jen svěřit s tím, že mě to momentálně hodně baví a vlastně nevím, kam dřív skočit. Cival s radostí přijímá jakoukoliv recenzi, ale už mi naznačil, že by taky rád nějaké téma. Jenže v tomhle malém kině kromě premiér a limitovaných releasů mají taky nedělní retro, každotýdenní retrospektivy vybraných tvůrců a páteční kulty na přání. Přeloženo to znamená, že bych klidně v rámci příštího týdne mohl jít na indie pecku Laggies, St. Vincenta s Billem Murrayem, který má zjevně oscarové ambice, pak samozřejmě na očekávaného Nightcrawlera nebo nového Reitmana (Men, Women & Children). Kdybych vyloženě v pátek potřeboval ukojit halloweenské ambice, je tu Ouija, re-release první Saw, tradiční promítání prvního Halloweenu z roku 1978 nebo Hitchcockova Psycha. A to mluvíme o kinech, které mám v okruhu několika mil a mohu do nich tedy dojít pěšky. Kdybychom započítali New York, nemá smysl filmy vyjmenovávat. V zásadě můžu jít na cokoliv z posledních třiceti let, protože to určitě někdo někde promítá. Teď to jen najít a nezbláznit se z té široké nabídky.

Všem, kteří zareagovali na moje vyslání na americkou oběžnou dráhu zasláním nějaké té podpory na MovieZone účet, upřímně a hluboce děkuji. Celému serveru se bude lépe dýchat, Cival a Kocour budou mít na sunar a plínky a já se za vaši štědrost odvděčím nejen nášupem témat a včasných recenzí toho nejzajímavějšího, ale třeba i nějakou tou exkluzivitkou. Už teď to vypadá, že bychom mohli před vánočními svátky něco upéct a bude toho samozřejmě víc, až si na jaře udělám výlet na západní pobřeží.

Pokud má samozřejmě někdo tip nebo nápad, co bych měl zkusit nebo vykoumat, komentáře jsou vám otevřeny. A pokud chcete moje americké útrapy sledovat drobnohledem, zkuste můj Twitter. A teď mne omluvte, jdu vyrábět halloweenskou masku a přemýšlet, jak do angličtiny přeložit název Pelíšků.