Filmtechy jsou obvykle technicky obsáhlé a plné číslíček, protože to jinak nejde. Ani tenhle nebude výjimkou, ale protože jde o spoustu technologie v pozadí, která se ovšem přímo na plátně "hmatatelně" prezentuje, zkusím vám nezamotat hlavu úplně. V tom mne dokonale zastoupí někteří z technických guru v diskuzích. Finišující digitalizace kin i multikin už jste si asi všimnuli. Starý dobrý analog vymírá po meči a je zbytečné tomu bránit. Digitální projekce má celou řadu výhod a analog proti němu už skoro nemá čím bojovat. Poslední baštou budiž 70mm formát, ve kterém bude k vidění Nolanův Interstellar (částečně i proto, aby se obraz v IMAXech nemusel ořezávat z Nolanova oblíbeného superwidescreenu). Je to poslední křeč královského formátu? Dost možná, ale buďme vděční, že pražský IMAX patří k několika málo vyvoleným, které budou promítat Interstellar v kosmické kvalitě. Sedmdesátimilimetrové políčko je obří a nabízí tolik obrazové informace, že z toho geekův vibrují obroučky. Ale my jsme tady kvůli evoluci, nikoliv pro oslavování už takřka vyhynulého formátu.

Laserové projektory už tu jsou s námi několik let. Všichni velcí hráči, včetně Christie a Barco, s nimi objíždějí výstavy a veletrhy, vypalují kinařům rohovky a prezentují nezlomná fakta. Jenže s tím nasazováním to trochu vázne. První kina by mohla laserové projektory nasadit už zkraje příštího roku. Cena je obrovská, ale benefit taktéž. Zatím se spekuluje o tom, že si laser budou moci dovolit především velké IMAXy a vybrané sály obřích multiplexů. Zkrátka všechny lokace, kterým jde o prestiž a mohou si obří investici dovolit mazat v dlouhodobějším horizontu. Samozřejmě se počítá s postupně se snižující cenou, ale momentálně je adopce v širším měřítku i podle největších optimistů otázkou deseti až patnácti let. A to i s přihlédnutím k tomu, že lze laser prostřednictvím upgradu zabudovat do stávajících skříní.

Ale o co vlastně jde? Technokratové si mohou dojít pro kafe se šlehačkou, protože začíná přednáška. Zkráceně řečeno - analogové i digitální promítačky používají stejný zdroj světla - xenonovou výbojku. V případě 2D projekce je to relativně rozumné a především osvědčené řešení. Xenonové výbojky sice nejsou bůhvíjak trvanlivé, ale nejsou zas tak drahé a poskytují dostatečnou světelnost i kontrast (o tom, co je dostatečné, si ale povíme v dalších odstavcích). Problém nastal při přechodu na trojrozměrnou projekci. Levnější projekční řešení totiž používá jediné výbojky, která obraz pro levé a pravé oko vyrábí průchodem světla skrz speciální hranol. Tím se samozřejmě světlo láme, jeho intenzita klesá a... v sále je tma.

Ne, to není jen pocit zhýčkaných recenzentů nebo podobně postižených diváků. Úbytek světelnosti při 3D projekcích vám rád spočítá každý odborník a neradi se k němu přiznávají i hlavouni některých studií. Připočítejte si k tomu odlišné řešení jednotlivých 3D technologií, v některých zemích (ehm) značné nutkání nedodržovat servisní intervaly pro výměnu zářivek - jejich výkony samozřejmě v závěru životnosti jaksi slábnou - a vyjde vám jediné. Pokud nějaký standard 3D projekce existuje, je skoro nemožné ho napříč zeměkoulí udržet. I proto výnosy z 3D všude jinde než v Asii klesají, což přivádí hollywoodská studia k nepěknému dilematu. Čínské tržby jsou čím dál tím větší a 3D je tam obrovským tahákem, za který je místní publikum ochotné hodně připlácet. Jenže náklady na ztrojrozměrňování filmů jsou pořád značné, zvlášť v případě největších blockbusterů, takže je potřeba, aby Hollywood divákům trojrozměrné verze nějak osladil.

Jenže, jak toho docílit? Veškeré technické fíčury, které dřív diváky do kin tahaly dlouhodobě - zvýšené snímkování, vyšší rozlišení, smyslová rozptýlení nebo lepší zvuk - se ukázaly být jen víceméně neúčinnou marketingovou vějičkou. Osmačtyřicet snímků za sekundu sebou přineslo nečekané vedlejší účinky, které už všichni známe. Papundeklový soap opera efekt, přes který se řada diváků nedokázala přenést. Vyšší rozlišení 4K je parádní, ale oproti klasickému 2K je pořád oním šafránem v hollywoodských produkcích. Kvůli omezeným možnostem využití plného potenciálu se tak do 4K projektorů investuje jen pomalu a rozvážně. A diváci poprvé v historii kinematografie kvůli tmavému 3D a nevypočitatelným 48 fps odmítají připlácet a zuby nehty se drží klasické 2D projekce v archaickém snímkování 24 fps. Že se trhá? Právě to se nám na tom líbí, což je neuvěřitelně paradoxní, ale zcela pravdivé tvrzení.

Právě onen těžko vysvětlitelný a uchopitelný rozdíl jednoho snímku mezi filmovým 24 fps a "televizním" 25 fps často rozhoduje o tom, jak produkci vnímáme. Filmový efekt samozřejmě není jen o tom jednom snímku, je to komplexní souhrn mnoha různých vlivů, ale pokud je v zastaralé technologii zakleto určité nepřenosné kouzlo, je možná lepší se porozhlédnout po jiném řešení. A Hollywood ho možná právě našel.

Co tedy vlastně jsou laserové projektory? Právě se k tomu dostáváme. Už jsme řešili xenonové výbojky, které jsou přítomné i v drahých IMAX promítačkách, jež s poklesem světelnosti při 3D projekcích problémy nemají. Jednak používají systém DVOU výbojek a jednak je xenonová výbojka v obřím IMAX projektoru... opravdu obří a má vyšší výkon i vyzařování tepla než ta běžná v digitálním projektoru. Rozdíl je opravdu veliký, protože jediný způsob, jak získat větší intenzitu světla, je vyrobit větší výbojku. Navíc, aniž bychom zabíhali do detailů, nelze světlo z xenonové výbojky dost dobře zaměřit na relativně malý obrazový čip. Větší intenzita by tedy u hardwaru klasických digitálních projektorů nepomohla. Čipy by to nepobraly, paprsek by nešel na plátno dokonale zaostřit (už takhle mají často tradiční digitální projektory problém se zaostřováním obrazu na mírně prohnutých plátnech). Máte snad pocit, že ty čipy jsou nějaké mizerné? Tak si představte miniaturní malý světelný modulátor s miliony (na každý pixel jedno) malých zrcátek, které odrážejí jednu z přidělených barev spektra, aby vyrobily na plátně pixel dané barvy s 4096 různými stupni intenzity a to všechno 24x za sekundu. V případě 4K projekce se jedná o necelých devět milionů pixelů. Věřte, že pokud mluvíme o dokonalém zaměřování a ostření, myslí se tím opravdu dokonalé...

Laserový projektor pracuje s laserovým paprskem, který je mnohem přesnější, intenzivnější a trvanlivější než světlo z libovolné výbojky. Laser se neunaví a během své životnosti (pět až dvanáct let) poskytuje stále stejnou intenzitu. Čísla? Čísla! Vrcholová světelnost nové xenonové výbojky je 34 tisíc lumenů. Laserový projektor zvládne 50 až 100 tisíc podle konfigurace. On by to ale ani nepotřeboval, protože jeho kontrastní poměr je 10 000 : 1, oproti digitální dvěma tisícovkám, což znamená, že mezi nejbělejší bílou a nejčernější černou je až pětkrát takový rozdíl než dřív. To je pro subjektivní vnímání světelnosti mnohem zásadnější faktor než samotné číslo špičkové světelnosti. Ještě se sluší dodat, že laserová projekce má strop (zatím) až někde u rozlišení 8K a v případě 2K zvládne teoreticky až 120 snímků za sekundu. Pokud by o něj tedy měl někdo zájem (např. hráči počítačových her).

Laser lze navíc snadno modulovat, což znamená, že ho lze pustit na půl intenzity a ušetřit. Doufejme, že tuhle funkci nebudou kinaři zneužívat, protože tím by se do značné míry smazaly výhody, které přináší jejich pořízení. Světlejší, ostřejší a živější obraz. Už jsem řekl, že lasery dovedou promítnout o celých 20% více barevného spektra? A že je lze snáze zaostřit, takže i extrémně prohnuté plátno si zachová stoprocentní ostrost na celé své ploše? Inu, je to venku. Teď ještě, abychom se na to mohli někde podívat.

První laserové projektory se objeví v kinech během následujícího roku. A bude jich zřejmě přibývat, protože jde o dobré marketingové šméčko na lidi. Ovšem šméčko, které bude fungovat. A to i pro 2D projekce, jak je patrné z přehledu vlastností nové technologie. U 3D budeme muset pořád bojovat nejen s brýlemi, ale i s tučným příplatkem, jenž laserová investice znovu ospravedlní. Nakonec to ale vypadá, že je to krok správným směrem. Než se dočkáme odbrýlení, může nás hřát alespoň pocit, že se někdo tam nahoře chytil za nos. Vaším úkolem bude jen to, abyste těm lépe vybaveným kinům dali váš hlas prostřednictvím peněženky. Je to vaše volba, ale oči máte jenom jedny. A než tahle laserová éra přijde, investujte do lístku na vlak nebo autobus a přijeďte se rozloučit s tou odcházející. Těch sedmdesát milimetrů je jedním z velkolepých kinařských zážitků. Nenechte si ho protéct mezi prsty. Druhou šanci už možná nedostanete.