Miroslava Krobota asi není třeba představovat. Ať už ho znáte z Dejvické divadla, jako Pepika Hnátka, ze seriálové Čtvrté hvězdy nebo z mnoha dalších rolí, v nichž mu často stačí jen stát a tvářit se tak, jak se tváří, aby si získal diváckou pozornost, asi se shodneme na tom, že jde o jednoho z nejvýraznějších a nejzajímavějších herců a režisérů, které u nás v současnosti máme.

Momentálně si můžete do kin zajít na jeho celovečerní režijní debut Díra u Hanušovic. A teď se s námi podělil o svých sedm filmů. A typicky „krobotovsky“ řekl jen to podstatné.

Sedm filmů je hrozně moc. Ale taky hrozně málo. Když jsem začal vzpomínat, jakých sedm filmů mi nejvíc přirostlo k srdci, vybavily se mi primárně tyhle snímky:

 1. Všichni dobří rodáci (Československo 1968, r. Vojtěch Jasný)

Abych začal u nás, tak absolutní československá klasika. Mám rád filmové kroniky. A jasného Rodáci jsou jednou z nejlepších...

2. Mrtvý muž (USA/Něm 1995, r. Jim Jarmusch)

... ale mohl bych napsat i Kafe a cigára. A vlastně by toho bylo od Jima Jarmusche potenciálně mnohem víc.

3. Ty, který žiješ (Šv/Něm 2007, r. Roy Anderson)

Úžasný spojení tragického a humorného.

4. Vystěhovalci (Švédsko 1971, r. Jan Troell)

Za krásnej převod knižní předlohy do filmové řeči.

5. Bohémský život (Fr/Něm/Šv/Fin 1992, r. Aki Kaurismäki)

Aki Kaurismäki točí zábavné, ale zároveň hluboké filmy, ve kterých není nic navíc. Mohl bych sem stejně tak připsat Najal jsem si vraha nebo Muž bez minulosti.

6. Růžový panter (VB/USA 1963, r. Blake Edwards)

Kvůli Peteru Sellersovi.

7. Sedm psychopatů (VB 2007, r. Martin McDonagh)

Krásnej a chytrej scénář. A krásnej a chytrej i výslednej film.

Tak co na to říkáte?