Letošní filmové léto se proměnilo v čekání na první vážně špatný akční blockbuster. Zatím si totiž našlo diváky úplně všechno, mnozí se tedy báli, že bude prvním vyloženým zklamáním Na hraně zítřka. Výsledek? Bolestivý fail stále nikde!

 

Jak to vidí Mr. Hlad

U Na hraně zítřka jsem si vzpomněl na loňské Nevědomí. Sci-fi, Tom Cruise, režisér, který má vlastní styl a není to žádné dřevo, vysoký rozpočet. Přesto jsou oba filmy odlišné asi jako Bony a klid 2 a Schindlerův seznam. Na hraně zítřka je totiž podívaná, u které nemáte moc čas dýchat, což je mnohem lepší než koukat na věci, co by v budoucnu mohl vyrábět Apple a tvářit se, že je to zábavné. Doug Liman na člověka sype jednu boží scénu za druhou. Nejdřív pomalu představí hrdiny, pak nechá fanoušky okouknout skutečně parádní bojové obleky a poté rozpoutá bitvu, za kterou by se nestyděl ani Steven Spielberg se svým úvodem ze Zachraňte vojína Ryana. Je to skutečně velkolepé. Cestování časem tu taky funguje skvěle a když se Cruise učí ze svých chyb a stává se z něj totální likvidátor, je pro každého fandu akce radost na to koukat. A když už začnete mít pocit, že je to všechno přeci jenom malinko stejné, Liman změní prostředí i styl. Na hraně zítřka začne být osobnější, temnější a drsnější. A když se okouká i to, jede se zase po jiné koleji. Ve výsledku není tohle akční sci-fi extra inteligentní podívaná, nestaví tolik na postavách, ale na scénách, v nichž z nebe padají obří výsadkové lodě, nebo při nichž hrdinové krájí protivníky na kusy. Ale lidé za kamerou umí tohle všechno divákům skvěle prodat, vymáčknout z toho maximum a pak začít hned jinde a trošku jinak. Díky tomu Na hraně zítřka nenudí ani chvilku. Když však mají být na plátně emoce, jsou tam. A fungují. Pořád je na co koukat, pořád je čím překvapovat a nebýt trošku klišovitého finále a faktu, že Tom Cruise sice zvládne zahrát hrdinu i sraba, ale ne psychicky zdeptaného zoufalce, byla by to absolutní pecka. I tak to k ní má ale sakra blízko.

 

Jak to vidí KarelR

Nebudu zastírat, že jsem si při sledování Na hraně zítřka střídavě vzpomínal na Cameronovy Vetřelce a Hvězdnou pěchotu. V žádném případě to ale není výtka, Cruiseovo cestování časem se naopak bezesporu zařadí mezi nejpoctivější akční nářezy posledních let. Sice by sneslo trochu vyladěnější expozici a menší přitlačení na pilu v samotném závěru. I tak tu ale máme nesmírně velkolepý sci-fi biják, jenž uhání dopředu jako splašený a konstantně ohromuje epickou akcí, která ždíme PG-13 na maximum. Na hraně zítřka je vlastně malý splněný sen. Zatraceně cool řežby s emzáky tu jsou prokládány skvěle načasovaným humorem, zároveň ale funguje i náležitě emocionální vztah dvou protagonistů. Připravte se tedy na nervydrásající popcornovou jízdu, která má špičky žánru vyloženě v dohledu.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.