X-Meni jsou pro nás tak důležití, že kvůli nim přijel do Prahy i Ďuro! Jeho dojmy z filmu se tu sice objeví až ve chvíli, kdy se dostane k počítači (ok, přijel i kvůli svojí zítřejší autogramiádě...), já a Mr. Hlad jsme se ale o kvalitách či nekvalitách největšího mutantího filmu mohli rozepsat už nyní. Jak to tedy vidíme?

 

Jak to vidí KarelR

Až na jedinou větší výtku (k té se dostaneme) krásná práce. Bryan Singer se k X-Menům vrátil nejen s patřičnou pompou, ale především s důrazem na postavy a vztahy mezi nimi, díky čemuž tak dobře fungují první dva díly. Jeho důkladná dramatická péče je bez okolků zpátky a zužitkovává výborně rozehranou zápletku (depresivní skoro-terminátoří úvod nemá chybu), ve které má každá z postav své pevné místo a nikdy tudíž nebudete řešit, že by někdo měl dostat víc nebo míň prostoru. X-Meni se svižně hýbou kupředu díky vymakaným menším akcím (Quicksilver!!!) a ještě zajímavějším dialogům, které nikdy nejsou jen vatou před další potyčkou. Singer vás tak víceméně nechává zapomenout na blockbusterové parametry a s velkou chutí prostě točí provázaný příběh, který se nepotřebuje zaštiťovat ani zbytečnou nadmírou humoru nebo digitálních atrakcí. Triky jsou navíc až na pár záběrů brilantní (těch 260 mega je vážně vidět), důležitější ale je, že tu pro tupý spektákl zkrátka nikdy není místo. Singer ze sebe naopak vydal překvapivě dospělou a dějově ambiciózní podívanou, která umně využívá snad všechny předchozí filmy a dokáže naštvat jedinou věcí: Když v závěrečné půlhodince poleví v tempu, přepískne to s dialogy a nedokáže příliš vygradovat finále, které určitě fungovalo na papíře, ale na plátně táhne o poznání méně. Poslední minuty nicméně vykouzlí nejeden fanouškovský úsměv a trochu tohle selhání napraví, takže tu pořád máme velice silnou comicsovou adaptaci, při jejíchž opakovaných zhlédnutích se budete těšit na spoustu scén. Já se druhé projekce nemůžu dočkat už teď!

 

Jak to vidí Mr. Hlad

Měl jsem trošku strach, jak to s novými X-Meny dopadne. Bryan Singer patří sice dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější režiséry, ale Jack a obři naznačili, že i on si umí vybrat slabší chvilku. Naštěstí ne tady. Noví X-Meni jsou zábavní, inteligentní a překvapivě temní. Sem tam padne nějaké to fuck a u scén, při nichž je naznačen důvod, proč se z První třídy vrátilo jen minimum hrdinů, docela zamrazí. Singer opět potvrzuje, že jeho síla je především v tom, že umí vést herce a vložit jim do úst chytré dialogy. Scény, při nichž si Profesor X a Magneto povídají (a je fuk, jestli jsou u toho Stewart s McKellenem nebo McAvoy s Fassbenderem) fungují všechny výtečně a člověk má pocit, že v X-Menech skutečně o něco jde a není to jen letní popcorn, kde všechny kecací momenty vyplňují čas mezi akcí. Tohle je vážná a seriózně pojatá podívaná. Navíc opět, stejně jako První třída, výtečně využívá toho, že se odehrává v minulosti, kdy měla polovina světa prsty na červených tlačítkách na odpálení atomovek. Dojde tu na Kennedyho, Vietnam i paranoiu. A působí to realisticky. Zároveň Singer výtečně zvládá i akční scény. Překvapivě v nich nehraje prim Wolverine, jenž se dočká jen několika skutečně malých bitek, ale ostatní mutanti. Jednou je Singer nechá spolupracovat a vytvářet efektní komba ze superschopností, pak člověka posadí na zadek scénou s Quicksilverem (který si mimochodem krade všechny scény pro sebe, ať už dialogové nebo akční) nebo překvapivě brutální konfrontací v Paříži. Trošku zamrzí, že ke konci po akční stránce filmu dojde dech těsně před finále, Singer mohl předvést něco trošku epičtějšího, ale pořád jde o sakra nadprůměrnou podívanou, která se v létě stoprocentně neztratí. X-Men 2 pořád zůstávají nejlepším mutantským filmem, ale tenhle by to stříbro nebo bronz bez problémů urval.

 

Jak to vidí Duro

Už si ani nepamätám drahý letný blockbuster, v ktorom by obsah takto víťazil nad formou. Krásna scenáristická prácička, každá postava využitá, vzťahy správne vyhrotené a dotiahnuté do zmysluplného záveru, hlášky v správnych okamihoch. Ale pozor, forma je tiež fajn, Singer is back vo veľkom štýle, Quicksilverovo kuchynské sólo sa zapíše medzi nezabudnuteľné scény svetovej kinematografie. Akurát to finále mohlo byť bombastickejšie a napínavejšie, ale je dosť možné, že po druhej projekcii si poviem, že takto to vlastne bolo ideálne, pretože na konci si postavy všetko vykecali - namiesto toho, aby sa navzájom vyvraždili.

P. S.: Samozřejmě neodcházejte před koncem titulků.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.