Muzikant, který si říká Kuchař Kittchen, rozhodně nedělá hudbu pro vaše rodiče. Chlapík skrývající se za kuchařskou maskou v roce 2011 natočil debutové album Menu, v němž zkombinoval alternativní folk se zvuky kuchyně. A líbilo se to. Druhá deska s názvem RADIO mu dokonce vynesla nominace na několik hudebních cen a při udělování Andělů si došel na pódium pro ocenění za alternativní album roku. Za pozornost stojí i jeho klipy a koketuje třeba i s comicsy. Zkrátka dost zajímavý člověk s evidentně vytříbeným filmovým vkusem.  

1. Klub rváčů (USA/N, 1999, r. David Fincher)

Totální zásek. Od prvního záběru, až po toho pinďoura, co se mihne v překrásný poslední scéně, do který hrajou Pixies a celej svět se zrovna rozpadá na kusy. Vtipnej, krásně natočenej, naprosto dotaženej film. Fincher, Palahniuk, Norton, Pitt... a hlavně, Marla. Marla Singer. Jedna z nejbáječnějších postav v dějinách filmu. Viděl jsem ho už mockrát a ještě ho mockrát uvidim.

2. Hvězdný prach (VB/USA/ISland, 2007, r. Matthew Vaughn)

Neil Gaiman je skvělej. Ať už píše scénáře ke komiksům, nebo knížky, nebo filmový scénáře. Sakra, dyť tenhle chlap chodí s Amandou Palmer. No a pohádka Hvězdný prach se mu povedla skvěle. Je neuvěřitelně vtipnýá, dějou se tam věci, který se obvykle v pohádkách nedějou. A Robert de Niro tam má naprosto skvělou roli.

3. Dokonalý trik (USA/VB, 2006, r. Christopher Nolan)

Od Nolana jsem vlastně nikdy neviděl slabej film. Tak to holt někdo má. Ale v Dokonalým triku se sešly všechny věci, který mám rád. Když jsem ho nedávno viděl asi potřetí, došlo mi, jak precizně je to celý vystavěný. Jak v tý úvodní scéně, kdy starej kouzelník vysvětluje malý holce trik s ptáčkem, vlastně prozradí ton hlavní trik. No a taky je tam David Bowie, což se vždycky hodí.

4. Donnie Darko (USA, 2001, r. Richard Kelly) 

Jednou jsem se vrátil pozdě v noci domů z nějakýho večírku a zapnul si bráchův počítač, že se mrknu na nějakej nenáročnej film před usnutím. Donnie Darko, to bude určitě pokračování toho gangsterskýho Donnieho Braska, třeba tam taky bude hrát Johnny Depp, ne, tak ten tam nehraje, sakra, co to je za haluz... a už mě to mělo. Pro mě opravdu dokonalej film. A ta super písnička, žejo.

5. Věčný svit neposkvrněné mysli (USA, 2004, r. Michel Gondry)

Nekonečnej smutek pomíchanej s radostí a nadějí. Jak se všechno rozpadá a mizí. Krásně natočenej, krásně zahranej. Zoufalej pokus chytit poslední kousky vzpomínek na někoho, koho jste si rozhodli odstranit ze života. Jim Carrey je skvělej, Kate Winslet to samý (hlavně verze s modrejma vlasama) a zase, nádherná Beckova písnička na závěr. Tak akorát si zabulet a jít domů.

6. 12 opic (USA, 1995, r. Terry Gilliam)

Ten film jsem viděl asi desetkrát. Tehdy. V kině. A s kamarádama jsme donekonečna rozebírali, jak to teda vlastně celý dopadlo. Jestli špatně, nebo dobře. Zvlášť, když vedle toho magora sedí v letadle ta ženský z budoucnosti, žejo. Takže já doufám, že dobře. Ale zase tolik to neřešim, protože mám zkrátka hrozně rád tu atmosféru světa, kterej za chvilku skončí. A kterej zároveň skončil už strašně dávno. A Pitt je boží. A bruce samosebou taky. Jak se nadechuje z toho okýnka. Ach.

7. Melancholia (D/ŠV/FR/N, 2011, r. Lars von Trier)

Původně tady bylo Prolomit vlny, protože to bylo moje první setkání s Trierem. Na festivalu na Křivoklátě mě to vyplivlo z kina a já pak asi tři hodiny chodil deštěm a nevěděl, co se to sakra děje. Ale! Nakonec tu je Melancholia, protože je o konci světa. A protože je nádherná, zneklidňující, intimní i velkolepá zároveň. Jojo, timhle si mě ten starej skandinávskej vyděrač zase pěkně omotal kolem prstu.

Tak co na to říkáte?