Hvězdné války byly tehdy samozřejmě naprostým etalonem a jejich ošoupané VHSky nám ležely na nejpřístupnějších poličkách v obývacích. V domácnostech se samozřejmě jediové etablovali s jistým zpožděním, přeci jen před revolucí jste moc chlápků v hábitech Obi-wana a se světelným mečem za pasem u Tuzexů nepotkali. Přesto byl odstup od klasické trilogie sakramentsky dlouhý a zpráva o tom, že se na pískovištích kdesi v Tunisku kutí nové epizody, zněla naprosto neuvěřitelně. Ohromný poprask pak logicky způsobil první teaser plakát, na němž Jake Lloyd vrhá stín Dartha Vadera. Nikdo tehdy ještě  netušil, že Lloyd se záhy ocitne na předních pozicích žebříčků dětí, které bychom s radostí šikanovali, a že z unavené mysli George Lucase vzejde šišlavý hovnošlap Jar Jar Binks... ale to už je holt trochu jiný příběh. 

Nenápadně se toho času rozjížděla i comicsová mánie. Můj žánrový rozhled tehdy začínal u Čtyřlístku a končit u Komety, Mr. Hlad byl ale jinší kápo: Když mi onehdy ukazoval fotku jakéhosi nevýrazného Australana v kůži jakéhosi neznámého pána, jenž drží v dlaních sice spoustu nožů, ale oholit se s nimi nezvládne, moc jsem to nepobíral. Ani Hlad ovšem tehdy nemohl tušit, jak moc X-Meni zabodují a že tu s námi Wolverine bude jako prvoligový bijec přinejmenším dvacet let.

Přednášku jsem dostal o pár let později i o Hellboyovi, ten ale zdaleka takové štěstí, co se týče dlouhověkosti, neměl. Jeho první odkrytí nicméně spustilo taky slušný poplach...