Pamatuju si, že když jsem těsně před třináctými narozeninami spatřil v časopisu Cinema (toho času nejdůležitější filmové tiskovině na trhu a základním zdroji informací) fotku Bruce Willise v originálním futuristickém skafandru z 12 opic, mohla mi hlava puknout. Něco tak cool a zároveň špinavého, rukodělného, syrového, jsem si prostě nedovedl představit. Skvěle to vystihovalo výsledný film - můj táta ho sice nepochopil, ale já si lebedil, že mám za sebou jeden z těch velkých formujících filmových zážitků života. 

Víte, já v té době fandil E.T.mu, aby se vrátil domů. Mimozemšťani mě sice děsili v Blízkých setkáních třetího druhu a četba o fenoménu UFO mi nedávala spát stejně jako teorie o tom, že šmejd z vesmíru zapříčiní v roce 2000 konec civilizace, ale pořád jsem těm přivandrovalcům tak nějak věřil, že nepřiletí a nesrovnají Zemi se... no se zemí. A velkolepý teasing na emmerichovskou destrukci ze Dne nezávislosti mi v tomhle ohledu vzal vítr z lopatek. Někdo to prožíval u dinosaurů z Jurského parku, mě uhranuly víc talíře nad Bílým domem.

Podobný wow-efekt měla i Hvězdná pěchota. Výstředně stylizovaná sci-fi, která vypadala v mnoha ohledech podobně jako seriály Beverly Hills a Melrose Place, jež okupovaly televizní kanály, měla ale pár výhod oproti milostným avantýrám Brandona a Kelly - třeba velké bouchačky, ještě větší brouky, a pak samozřejmě Verhoevenův smrtící cynismus a smysl pro humor i tvrdou akci. Pecka.