Staré dobré Godzille je letos šedesát. To si samozřejmě žádá oslavu, velkolepý comeback a nějakou tu metropoli místo dortu. Hollywood se proto spojil s japonským filmovým gigantem Toho, jež práva na Godzillu vlastní od samotného začátku a společnými silami do kin už květnu vyexpedují zatím nejdražší Godzillu všech dob. Film Garetha Edwardse stál 160 milionů dolarů, zhruba 200x tolik, co úplně původní Godzilla z roku 1954. A aby té trivie nebylo málo, Edwardsova Godzilla má pořadové číslo jedenatřicet. Opravdu tu koukáte na pratátu všech kaiju filmů, nikoliv nějakou nedonošenou ještěrku. A nejnovější verze chce nejslavnější antireklamě na radioaktivitu vyseknout pořádnou poklonu. Místo k zemi se ale budeme při tomhle smekání klobouku lámat v pase opačným směrem. To abychom dohlédli na obra, který hodlá dostat planetu na kolena.

Narace delší upoutávky je velmi efektivní. Zatímco teaser nás připravil prostřednictvím halo jumpu a hudby z 2001: Vesmírné odysey (poděkujte Edwardsovu playlistu, na tenhle podkres přišel náhodou, když mu na iPhone shuffle během kontroly hrubého sestřihu naskočil právě tenhle track) na temnou bitvu s extrémní tvorem, delší ukázka však odhaluje mnohem širší souvislosti. Především navázání na skutečné historické události – viz nukleární testy v Tichomoří – krásně buduje atmosféru. Snad to nebude jen laciné pozlátko jako program Apollo ve třetích Transformerech. Godzilla vznikla v padesátých letech jako zhmotnělý strach z jaderných elektráren. Po katastrofě ve Fukušimě je tohle téma příhodně aktuální a palčivé.

Hlavní lidskou osu v tomhle filmu tvoří rodina Brodyových. Bryan Cranston hraje armádního vědce, který ťukne hřebíček na hlavičku a začne pátrat po tom, co se vláda tak úzkostlivě snaží maskovat za přírodní katastrofu. Jeho syn Ford (Aaron Taylor-Johnson) je vojákem, co se právě vrátil ze služby, a teď musí svou rodinu ochránit v nastálé situaci. A pak tu máme ještě jeho manželku (Elizabeth Olsen) a manželku Brodyho staršího (Juliette Binoche). Prostě hluboké lidské drama uprostřed akčního blockbusteru. Gareth Edwards tvrdí, že celou rodinnou jednotku do filmu namontoval tak, aby na ní divákům opravdu záleželo. Kdyby se nebylo o koho bát, šlo by jen o lacinou přehlídku drahých efektů. Film se ale mnohem spíš snaží působit dojmem katastrofického trháku, ve kterém jde o holý krk nejen konkrétním postavám, ale i celému lidstvu.

Podobnost s Del Torovým Pacific Rim není čistě náhodná. Edwards se s mexickým magorem velmi dobře zná a už během preprodukce filmu si spolu ochotně vyměňovali poznámky. Vůbec nejde o to, kdo vykrádal koho, protože Godzilla celý kaiju žánr založila a vytrvale zásobila několik dekád. Jisté je, že v Edwardsově filmu žádné obří roboty nenajdete. S Godzillou tu bojuje armáda konvenčními zbraněmi a po(s)tupně selhává. Bylo by ovšem chybou namířit reflektor jen na přerostlou ještěrku. Trailery se snaží tvářit, že je film jen a jen o ní, případně o rodině Brodyových, která má zřejmě jediná intelekt a koule na to, aby vymyslela pověstný prak na Goliáše. Ve filmu se ale bude prohánět mnohem víc potvor.

Nečekejte cameo smršť jako v posledním japonském Godzilla: Final Wars, kde se u příležitosti padesátého výročí, sešly všechny potvory, co se kdy filmovou, televizní či videoherní Godzillou prohnaly. Přerostlé můry, obří pterodaktylové, Kosmozilly, megaštíři nebo gigakobylky. Pár známých zvířecích ksichtů ale určitě uvidíme. Edwards v ukázce jenom naznačuje, ale všimněte si třeba origami v levém růžku tohoto záběru.

I další momentky z traileru naznačují přítomnost chapadlovitých zrůdiček, případně vodních tvorů. Teď je ovšem otázka, jestli tihle menší kaiju mají být součástí koordinovaného útoku, kterému Godzilla velí jako generál, nebo jsou to jen předkrmy před hlavním chodem. Je tu samozřejmě i třetí možnost a to sice, že jde o promyšlenou invazi, která dá nejstaršímu kaiju – Godzille – konečně možnost zazářit a představit se v roli veskrze kladné. Totiž že by v závěru všechny ty ostatní potvory odkopla do vesmíru nebo Mariánského příkopu. Edwards to nicméně fanouškům neusnadňuje a vypadá to, že ho celé to našeptávání a navigace do případných slepých uliček, neskutečně baví. A to je dobře, protože čím víc překvapení v rukávu, tím líp.

Jisté ovšem je, že nám nikdo nebude servírovat Godzillu jako starostlivou matku. Nic proti Emmerichovi, ale jeho Godzilla dnes obstojí už jen jako guilty pleasure. Sám Edwards ji označuje za „slušný blockbuster s přerostlým T-Rexem“. Je pravda, že rozměrově nelze tyhle macky srovnat, protože nejnovější Godzilla je opravdovým kolosem. Emmerichovu muší váhu sejmulo pár raket do pravoboku, ta Edwardsova se oklepe i z megatunové jaderné hlavice (všimněte si, co je nakreslené na jejím plášti).

Navzdory úctyhodným rozměrům se prý Edwards snažil vyvarovat pokušení rozmístit virtuální kamery do nesmyslných pozic. Veškeré záběrování tak vychází z reálných možností „lidských“ štábů, ať už jde o záběry od země, ze střech nebo z helikoptér kroužících kolem monster. Pokud vás to těší, trochu vám zkazíme náladu tím, že ani Godzille se nevyhne postkonverze do 3D. Začalo se na ní dělat začátkem března, ale počítalo se s ní už při tvorbě vizuálních efektů, tak to snad nebude úplná tragédie.

Těžištěm příběhu tentokrát nemá být nepochopený gigant baštící památky (Socha svobody na obrázku mimochodem není ta, kterou najdete v New Yorku, pozorně se podívejte na pozadí za ní). Děj se soustředí na lidské protagonisty a jejich pátrání po příčině nastálých událostí. Bude se hledat lék, klíč nebo zbraň proti Godzille a jejím kumpánům? Ukázky nabízí nečekaně rafinované otázky. Kdo čekal akční výplach, musí být zákonitě překvapen, nikoliv však zklamán, protože probleskující záběry z adrenalinovějších pasáží slibují řadu konfrontací. A o tom, že Godzilla smočí pazoury v krvi ostatních kaiju, nemůže být pochyb. Sám Edwards prozradil, že lidská armáda pro ni nepředstavuje žádnou výraznější hrozbu.

Klíčové bude, jak se podaří tyhle efektní výplně zkombinovat s lidským dramatem a vědeckou detektivkou, v níž potáhnou za jeden provaz Cranston a jeho japonský protějšek Ken Watanabe, který jistě vyfasuje řadu narážek na původní filmové Godzilly. První dojmy z promítání úvodních dvaceti minut ale naznačují, že minimálně ta vysvětlovací vata má slušný spád a hlavu i patu. Nepotvrzuje ovšem, zda je Godzilla jen tupým nástrojem zkázy nebo beránkem ve vlčím rouše, jakýmsi zvířecím Optimem Primem, který nakonec lidstvo vyvede z průšvihu.

Což mi připomíná, že Michael Bay ve čtvrtých Transformerech útočí dinoboty a zrovna ten nejslavnější, Grimlock, který je jakousi mechanickou obdobou T-Rexe, bude Godzille dělat asi největší konkurenci. Podle upoutávek navíc nebude za dementní obdobu Jar-Jara, jako v animovaných Transformerech, ale za naštvaný kus ještěrokovošrotu. Pro Baye to nebude nic nového, protože už s Armageddonem šel proti Emmerichově Godzille, na kterou byla v úvodu filmu dokonce malá narážka. Schválně jestli si něco podobného Míša dovolí i tady. Měřítkem bude ovšem Garethovým démonům konkurkovat jen těžko. A jak už víme z taglinu Emmerichovy verze – na velikosti záleží.

A na timingu ostatně taky. Proto Godzilla nastupuje už dva týdny po druhém Spider-Manovi a spolu s ním symbolicky otvírá letní sezónu. Warnerům šli z cesty úplně všichni a o týden později nastupující staronoví X-Meni se případné cílovce nebudou plést pod nohy nijak výrazně, takže se dá říct, že má tahle čerstvá šedesátnice cestičku na výsluní přímo ukázkově umetenou. Nejradši bych Edwardse zapřísahal, ať už nic víc neprozrazuje. Podle vrchních kaijulogů je totiž už v odprezentovaném materiálu vodítek víc než dost.

Třeba tyhle vrcholně podezřelé holčičky. Jde o dvojčata, které mají na rychlé volačce přerostlou můru jménem Mothra. V americké verzi se asi takhle bizarní zkratky nedočkáme, ale ty holčičky v tom záběru evidentně jsou. A já se vážně docela těším, až zjistím proč. Za tři měsíce budeme chytřejší, ale už teď mohu s uspokojením potvrdit, že čekání na Godzillu patří k tomu příjemnějšímu z letošní filmové sezóny.