Joel a Ethanovi Coenovi. Jedna z nejznámějších režisérských dvojic, jejíž kariéra se těžko něčím vystihuje. Zatímco totiž Wachowští jasně tíhnou ke sci-fi, Lord s Millerem k nápaditým komediím a Farrellyovi k hrubozrnným pitominám, bratrské duo z Minnesoty cestuje z žánru do žánru a vytahuje jedno překvapení za druhým. Coeni na jednu stranu odmítají být svázání klasickými filmovými mantinely. Na druhou je ale skrz na skrz zbožňují a snaží se je jemně ohýbat tak, aby do nich mohli vetknout vlastní neuvěřitelné příběhy.

 

Ty pocházejí výhradně z jejich vlastních scénářů, které Coeni s oblibou píší na přeskáčku. Zásek u Millerovy křižovatky (1990)? Proč si nedat měsíční pauzu a nenapsat během ní Bartona Finka (1991) aka nejlepší film o tapetách? V jejich pracovně je vždycky po čem sáhnout a polička nad skříní přímo přetéká sepsanými nápady, z nichž to jen některé dotáhly (a dotáhnou) na velké plátno. Coenovské vymýšlení projektů se přitom řídí jednoduchým pravidlem: Joel obvykle přijde s žánrem a příběhem, který podle něj stojí za trochu práce. A Ethan se posléze vyřádí hlavně na přesném slovním obsahu a jednotlivých scénách, které se často zdají tak neuvěřitelné, že je snad ani nešlo vymyslet.

Výrobní tajemství? Bratři se to sice zdráhají potvrdit, ale jejich známí s oblibou upozorňují na to, že se některé památné coenovské scény opravdu staly. A  že řada jejich postav vychází z reálných předobrazů, na než zkrátka nemohli zapomenout. Může klidně jít o lidi, se kterými se Ethan na pár desítek minut zapovídal a o mnoho let později je zhmotnil v některém ze scénářů. Anebo je to všechno jen výmysl, který má důrazněji zahalit mediální obraz režisérského dua? Odpovědí se zřejmě nikdy nedočkáme. Joel s Ethanem totiž dávno neholdují rozebírání vlastních filmů.

V.I.M.: ZBYTEČNÁ KRUTOST ::: V.I.M.: BARTON FINK

 

Na začátku kariéry sice rádi dávali obsáhlá interview a líčili pravé významy svých příběhů. Postupem času se ale stáhli do ústranní a dnes platí za neprůhledné tvůrce, kteří vám toho s chutí vysvětlí méně než Christopher Nolan. Svůj lehko rozpoznatelný styl přitom stihli rozsít do mnoha žánrových poct a parodií. Gangsterská Millerova křižovatka, noirový Muž, který nebyl (2001), "screwballová" komedie Nesnesitelná krutost (2003), "caprovský" feel-good biják Záskok (1994)... Coeni svou lásku ke třicátým a čtyřicátým létům předvedli mnohokrát, jejich nejslavnější kousky ale naopak těží z toho, že se svoje žánrové kořeny snaží maskovat. A chtějí přijít s novým a neokoukaným materiálem, ve kterém se za pomoci zvráceného humoru servírují snadno zapamatovatelná životní moudra.

Dvě nejznámější coenovky, Fargo (1996) a Big Lebowski (1998), tak můžou na první pohled vypadat jako drsný thriller a zvrhlá komedie. V jádru ale dělají to, co skoro všechny ostatní filmy bratrského dua - představují postavy s jasně definovanými a obsáhle prezentovanými životními postoji, jež se musí vyrovnat s šíleným světem okolo. Fargo, ve kterém maloměstská policistka čelí krutým vrahům, na to jde dramatickou cestou. Big Lebowski, v němž se proslulý Dude zaplete do bláznivé šlamastyky s vymáháním dluhů, pak preferuje absurdní noirovou hříčku, která se po zásluze chlubí kultovním statutem.

V.I.M.: FARGO ::: V.I.M.: BIG LEBOWSKI 

 

Esence Coenů tak spočívá v tom, že berou víceméně klasické premisy a převracejí je do podoby, která z nich dělá nadmíru osobité podívané. Ono primární poselství "jo, svět je plnej divnejch věcí, ale drž se a jeď dál podle sebe!" však nikdy nestrkají publiku přímo pod nos. Naopak se ho snaží zabalit do co největšího počtu bizarních postav a situací, kteréžto srší nepředvídatelností a hravým verbálním vyjadřováním.

Anebo to tak alespoň bylo během prvních dvaceti let jejich kariéry, které začaly mrazivým thrillerem Zbytečná krutost (1984) a skončily nevydařeným remakem slavné komedie Lupiči paní domácí (2004). Poté totiž přišel oscarový úspěch kriminálky Tahle země není pro starý (2007) a z velebených, avšak nemainstreamových tvůrců se stal artikl veřejného zájmu, jež vydělal čtvrt miliardy dolarů skvělou westernovou předělávkou Opravdová kuráž (2010). Coeni ji sice obšancovali rozpolcenou komedií Po přečtení spalte (2008), nečekaně osobní výpovědí Seriózní muž (2009) a nejnověji folkovým retrem V nitru Llewyna Davise (2013). Jejich nedávné tvorbě ale tak nějak chybí drzost, nápaditost a filmařská dravost, díky nimž se kdysi dostali mezi elitní režisérské hráče.

 V.I.M.: PAŘÍŽI, MILUJI TĚ

 

Kam se poděly kamerové prostocviky a zběsilé tempo Potíží s Arizonou (1987)? Anebo čirá filmařská radost hudební komedie Bratříčku, kde jsi? (2000), v níž Coeni parodují Homérovu Odyseu, kterou ale prý nikdy nečetli? Snad se nemáme smířit s tím, že bratrské duo upadlo do sebezahleděnosti a hodlá se z mainstreamu vyplazit filmy o zapšklých introvertech. Coenovská filmografie je totiž příliš rozmanitá, zábavná a nevyzpytatelná na to, aby nás v příštích letech nečekali další plnokrevné smršti šílených zážitků.

Měli by tedy Coeni nalákat zpátky kameramana Rogera Deakinse a obvolat Jeffa Bridgese, Frances McDormand, Stevea Buscemiho, George Clooneyho a Johna Turturra? Můžou, ale rozhodně nemusí. Jejich síla totiž vždycky spočívala v objevování nových úrovní podivnosti a hrátek s publikem, aniž by se nechali výrazně svázat čímkoliv, co diktují žánrová pravidla. Všichni herci, kteří by rádi spolupracovali s Quentinem Tarantinem nebo Woodym Allenem, navíc můžou svoje schopnosti stejně dobře, ne-li lépe, uplatnit i u nich. Tak na co se vlastně čeká? Stačí přeci sáhnout do poličky a zase to roztočit!

Která je vaše nejoblíbenější coenovka? Dejte vědět v diskuzi!

Příští měsíc: Darren Aronofsky