Alec Baldwin, Harrison Ford, Ben Affleck, Chris Pine. Jack Ryan začíná v počtu představitelů pomalu dohánět Jamese Bonda, jeho nejnovější inkarnace pak mladého analytika CIA vysílá do duelu s ruským byznysmenem, který si vzal na mušku Spojené státy americké. Stojí tenhle reboot za to, nebo jsme z kina odcházeli spíš zklamaní?

 

Jak to vidí Mr. Hlad

Tak tudy ne, přátelé. Jack Ryan: V utajení není špatný film, ale konkurence v žánru akčních a špionážních thrillerů je v posledních letech až příliš velká na to, aby dokázal zaujmout. V podstatě tu není nic, co by vyloženě stálo za pozornost. Scénář je jedno klišé za druhým a navíc obohacený o několik scén, při nichž jsem se na projekci musel plácat do čela, hrozba ekonomického útoku na západní svět působí natolik komplikovaně, že vlastně vůbec neděsí, a Brannaghův záporák by byl směšný i v Bondovkách s Piercem Brosnanem. Chris Pine Ryana nehraje jako chytrého analytika, který se do akce pouští až v momentě, kdy fakt není jiné řešení (a obyčejně u toho má naděláno), ale nezastavitelného hrdinu, který jednu chvíli zničí auto s pomocí železné tyče, v další vyřeší komplikovaný vztah se svou přítelkyní a potom se bez mrknutí okna vrhne na analýzu geopolitického problému. Je tak dokonalý, až je někdy skoro otravný. Zároveň ale nepředvede nic, z čeho by si člověk v kině ucvrknul nadšením do kalhot, protože Brannagh – režisér se do akčních scén radši moc nepouští a dělá dobře, protože mu zrovna dvakrát nejdou. Jack Ryan: V utajení vypadá jako rutinní thriller z devadesátých let. Podobných filmů vznikly v té době desítky a dnes se na většinu z nich zapomnělo. Ryana čeká stejný osud. Snaha jít modernější cestou z něj udělala jen nudnou variaci na Bonda, Bourna, Bauera a Hunta. A všichni čtyři jsou zajímavější než on.

 

Jak to vidí KarelR

Nedá se nic dělat, nový Jack Ryan je druhá cenová. Branagh jako by si načetl dekádu starou thrillerovou příručku, kterou Greengrass nebo Campbell dávno hodili do koše, a vystřihl zakázkový standard, jenž hodlá vybočovat akorát složitým plánem hlavního záporáka. Ten totiž hlouběji nepochopí nikdo bez ekonomického diplomu, a tak musíte Pineovi prostě věřit, že je dolar úplně jinde, než by měl být, a že by to celé nějak mohlo vést ke frontám na chleba. Podobných úletů je v Jacku Ryanovi celá řada, na mysl se tak člověku často derou Nejhorší obavy s Affleckem, které taktéž řešily trable s Ruskem. Jenže byly daleko vynalézavější, odvážnější a jejich hrdina pravidelně neosciloval mezi vyděšeným analytikem a tvrďáckým mariňákem. Pine v tom bohužel lítá bez pevnějších pravidel, a když si k lajdácky vykreslenému hlavnímu hrdinovi přičtete zbytečně rozmázlou expozici, nevýraznou akci a celkově pomíjivé pojetí, vypadne vám z toho zcela průměrná thrillerová krmě, nad níž se brzy zavře voda. Člověk se až diví, že do ní zrovna Branagh investoval dva roky života.

P. S. Costner suše hláškuje ostošest, ale víc toho bohužel nepředvede. Přitom by to ještě zvládl celé odtáhnout sám.

Recenze by měla být brzy a třeba do ní ukecáme Imfa...