Chudák Shia. Snaží se, hraje všude možně, zkouší zaujmout i za kamerou a chce široké veřejnosti i úzkému kroužku filmových kritiků dokázat, že právě on je tím, kdo by se měl hřát na výsluní Hollywoodu. A protože áčkové role už se mu nehrnou tolik jako v době největší transformeří horečky, nechal si narůst bezďácké vlasy a vousy, čímž se proměnil v indie režiséra a natočil krátký film. Ten krátký film je o filmové kritice, takže pozornost i toho nejmenšího filmového blogu je předem zaručena. Shia odpromítal svou prvotinu (podle některých kritiků spíš prkotinu) v jedné ze zapadlých sekcí festivalu v Cannes, ale nyní se odhodlal ho zveřejnit před celým širým internetem.

Nyní se tedy rovná před několika hodinami, protože nyní (jako fakt nyní) se už na tenhle krátký film podívat nemůžete. Ne že by snad byl přehnaně kontroverzní. Jde o to, že je to doslovná adaptace komiksového stripu Daniela Clowese. Což je o to větší průšvih, že Clowes není žádný noname, žádný bolivijský komiksák, kterého okradete, aniž by se o tom kdy dozvěděl on nebo jeho fanoušci. Clowes je autorem komiksu Přízračný svět (Ghost World), podle kterého vznikl v roce 2001 stejnojmenný film. Takže žádné béčko, ale autor s pořádným zástupem fanoušků. A ti samozřejmě rychle poznali, že Shiův kraťas Howard Contour je v podstatě do detailu okopčeným stripem, který se jmenuje Justin M. Damiano a vypráví o, ehm, přízračném světě filmové kritiky.

Strip si na rozdíl od filmu můžete prohlédnout třeba tady. Je to rychlé a příjemné čtení, které je sice na hony vzdálené realitě mainstreamového recenzování filmů, ale minimálně těm pomalejším vysvětlí, proč se nemohou v diskuzích ohánět objektivitou. V celé věci jde zejména o to, že LaBeouf Daniela Clowese nikde neuvádí a titulky jeho krátkého filmu vyznívají tak, že příběhově jde o původní myšlenku mladého herce.

Shiův Twitter se tak proměnil v bitevní pole, na kterém hvězda Transformerů jen velmi neochotně kličkovala před zvídavými dotazy. Nakonec se Shia přiznal, že si Clowesův nápad vypůjčil (není to úplně přesné, kraťas je z devadesáti procent doslovnou adaptací), ale považoval to za zcela běžné, protože původní ideu prý obohatil svými nápady a to z ní přece dělá produkt kreativního myšlení a zcela nové a unikátní dílo. Nakonec došlo k plnohodnotné omluvě a internet zase jednou zvítězil. Je přinejmenším podivné, že krátký film oběhnul hned několik festivalů a nikdo si ničeho nevšiml. Twitter ovšem, přesně v duchu hesla "víc očí, víc vidí", adresoval celou záležitost během několika minut.

Mimochodem, vřele doporučuji konzumovat tuhle premisu v komiksové podobě. Bubliny se prohýbají textem, ale pořád je to lepší, než sledovat dvanáct minut herce, jak monotónním hlasem zkoušejí proniknout do hlubin všehomíra. Jestli se někdo hodlá Shiou nechat inspirovat a natočit třeba dokument (nebo spíš komedii) o české filmové kritice, nechť se prosím inspiruje spíš MZ Live než odbornými elaboráty z Filmové vědy. Neradi bychom totiž, aby diváci při filmu o tom našem řemesle usínali nudou. Mnohem radši budeme, když budou v panice utíkat z kin.