Další půlrok je pryč a to samozřejmě znamená další marvelovku. S dvojkou Thora dal comicsový gigant šanci "trůnovému" režisérovi Alanu Taylorovi, jehož vizi Asgardu jsme s Hladem ochutnali dnes dopoledne. Co na ní pár hodin po projekci říkáme?

 

Jak to vidí KarelR

Nevím, jestli má smysl vytahovat slůvko zklamání, protože už trailery žádnou boží hitparádu nenaznačovaly. Thor: Temný svět je ale i přesto nepříjemným přešlapem, kterým si marvelovští odpůrci nabijí zásobníky nadlouho dopředu. Vezměte veškeré výtky, které k tomuhle filmovému vesmíru často směřují, nacpěte je do dvou hodin a hádejte co vám z toho vyleze? Správně, Thorova víceméně zbytečná výprava do Londýna a na mizerně přefiltrovaný Island (to tu zelenou pustinu vážně nešlo natočit ve studiu?), která má z prstu vycucanou zápletku, nezvládá veledůležitý balanc humoru a dramatu a představuje zatím nejhoršího marveláckého záporáka (a že je docela kumšt toho dosáhnout). Taylor vyloženě zvládá jen prostředek filmu, v němž oslní malými asgardskými Star Wars. Kolem nich se ale rozpíná bolestivě repetitivní první akt a zmatlané finále, jež zajímavý nápad rychle mění v nelogický destruktivní bordel. Pravda, druhý Thor na důkladné vysvětlení čehokoliv kašle už od začátku a jeho superničivou superlátku neospravedlní ani hlas Anthonyho Hopkinse. Jenže i takhle nicotný příběh si zasloužil lepší podání, aby situaci nemusely zachraňovat oblíbené postavy a tradičně skvělý humor (Kat Dennings!), bez kterého by Thor mohl směle konkurovat třeba Green Lanternovi. Takhle je z toho jen (ve 3D doslova) šedivý průměr a nejhorší marvelovka hned po Neuvěřitelném Hulkovi. Kapitán Amerika tak bude mít v dubnu hodně co napravovat.

Jak to vidí Mr. Hlad

Říká se, že první dojem je nejdůležitější. A v případě nového Thora je první dojem sakra mizerný. Úvodní bitva je nepřehledná a hlavně prakticky stejná jako začátek jedničky, jen tu nejsou ledoví obři, ale elfové. Následná půlhodina v Londýně se co do výpravy může rovnat záznamům divadelních představení ochotnického spolku z Hrochova Týnce a jestli si Taylor myslel, že diváky oblbne jedním prázdným skladištěm, čtyřmi herci a a třemi dětmi, tak se šeredně plete. Naštěstí po přesunu do Asgardu přijde výrazné zlepšení. Režisér fantasy atmosféru prodává na každém kroku a navíc dojde i na nějaké ty sci-fi prvky, které Thorovi překvapivě hodně sluší a občas si možná vzpomenete i na Flashe Gordona. Je to stylové. Bohužel ke konci filmu zase trošku dochází dech. Do průserovosti začátku sice už podruhé nespadneme, přesto finále nedokáže strhnout tak, jak to si asi tvůrci mysleli, když ho vymýšleli. Nápady tu jsou, realizace ovšem malinko vázne. A celé to bratrské pošťuchování s Lokim ve stylu „já vím, že mě zradíš, ale dám ti poslední šanci“ už začíná být vlastně docela dost otravné. Druhý Thor není špatný, není ale ani moc dobrý a pár hodin po projekci si z něj vybavím jen efektní prostřední část a Natalii Portman a to v podstatě pouze kvůli tomu, že tu potvrzuje, že Jane Foster je nejnudnější postava marvelovského vesmíru. Což myslím vypovídá docela dost.