Určitě jste nad tím už někdy přemýšleli. Kdo vlastně ty herce do hlavních rolí vybírá. Proč hrál v Matrixu Keanu Reeves a ne Will Smith, proč byl Bruce Willis až desátý v řadě na roli Johna McClanea atd. Hodnotit práci castingových režisérů zpětně je extrémně nevděčné, protože váš první dojem z filmu - pokud se casting povedl - je natolik definující, že už si těžko představíte v hlavní roli někoho jiného, navzdory infromacím o tom, že tam mohlo hrát tucet jiných herců nebo hereček. K mnoha obsazovačkám vede trnitá cesta a málokdo si při vykřikování na internetu, v diskuzích o tom, kdo by měl jakou roli dostat (příznačné zejména pro komiksy, které vzniknou až někdy v příští dekádě, případně herní adaptace, které nevzniknou vůbec), uvědomuje, jakým směrem a jakou rychlostí se vlastně celý ten castingový kolotoč točí.

Zřejmě vás nepřekvapí, že podle nedávné zprávy DGA (Director´s Guild of America) spadá většina (75%) televizních režisérů do kategorie "muž, běloch, čtyřicátník-padesátník". Takhle to prostě chodí a v Hollywoodu a jeho přidruženém televizním byznysu víc než kde jinde rozhodují kamarádčofty a známosti. Většina drží při sobě a minority se musí protloukat. Můžeme diskutovat o tom, zda je to dobře či špatně, zda to funguje nebo nefunguje (kravaťáci by při pohledu na ratingy řekli, že rozhodně funguje!), ale podobná nerovnováha, ať už rasová nebo pohlavní, existuje ve většině odvětví. Muži vládnou technickým profesím, ženy zase těm kreativním. A pak jsou tu šedé zóny, které nespadají ani do jedné z kategorií. Jednou z nich je právě post castingového režiséra. Resp. režisérky. Muži jsou totiž v tomhle oboru přečísleni jistotou několikanásobku.

Není se co divit, na pozici castingového režiséra potřebujete trpělivost, nervy z oceli, splachovací povahu a ochotu být s každým zadobře. Nejslavnější postavou celé branže je navíc neúnavná Marion Dougherty, která po krachu studiového systému ve čtyřicátých letech chopila příležitost za pačesy a od té doby stihla vychovat hned několik generací svých nástupkyň. I proto je castingové odvětví převážně ženským kolbištěm, a proto naše geekovské výkřiky o tom, čí brada je nejvíc podobná Batmanovi, a kdo by měl podle profilu bicepsu hrát Kapitána Ameriku, málokdy padají na úrodnou půdu.

První a poslední slovo při obsazování mají samozřejmě režiséři a producenti, kteří většinou upečou seznam nejhlavnějších rolí a případných kandidátů. Castingový režisér dostane na starosti herecký budget, se kterým pak obchází jednotlivé agenty a zjišťuje, kdo je volný a za kolik. Budget je přitom alokován na VŠECHNY role ve filmu a musí se rozdělit tak, aby to vycházelo. Sem spadá i handrkování o procenta a další detaily smlouvy. Pokud se jedná o blockbuster, ukecává studio hvězdy a nikoliv naopak. Málokterý herec z letního blockbusteru vyhrál svou roli na klasickém konkurzu. Většinou přijdou na čtení spíš proto, aby se vidělo, jak si sednou s dalšími obsazenými postavami. Castingový režisér ale logicky musí obsadit minimálně všechny mluvící role. Proto nejdřív pročítá scénář a dělá si poznámky u každé postavy, která má alespoň jednu repliku. Zbytek se dělí na specifický kompars (osoby, které jsou zaostřené, případně jsou na ně specifické požadavky - např. vyvinutá blondýna, typický školník, chlápek s výrazem sériového vraha apod.) a kompars klasický - což jsou pěšáci, kteří se najímají za nejnižší možnou částku doslova po tuctech.

O zbylé mluvené role je samozřejmě velká rvačka na mnoha konkurzech. Všichni číšnící z Los Angeles, ale i přespolní se sjedou na akce, během kterých se před castingovým režisérem a zástupcem režiséra (méně slavní režiséři, kteří nemají do čeho píchnout, se konkurzů dokonce účastní), projdou stovky až tisíce uchazečů. Není divu, že castingové režisérky pak mají pocit, že kus toho hereckého Oscara, je vlastně jejich. Každoročně musí nakoukat desítky tisíc pokusů o herectví a vybírat ty, které podle nich za něco stojí. Ať už osobně přímo na konkurzu nebo později s režisérem/producentem u videozáznamu. Třídění, filtrování, následné obhajování vlastní volby a kombinování celého castingu dohromady.

U těch opravdu velkých rolí je samozřejmě vliv castingového agenta rozmělněn lobbováním agentů, režisérů a producentů. Každý má svoji vizi, případně se snaží udat právě svého klienta. Velký vliv má nejen fakt, že má herec volno, ale třeba i to, že bude mít v okolí několika týdnů či měsíců premiéru i nějaký další jeho film. Na efekt sněhové koule se v Hollywoodu hodně dá - vzpomeňte si třeba na Sama Worthingtona, který se v rozmezí několika měsíců objevil v Avatarovi, čtvrtém Terminátorovi nebo Souboji Titánů? Podobných příkladů bychom našli tucty a opravdu nejde o náhody.

Ale pak jsou tu samozřejmě okamžiky, kdy hvězdy tzv. začínají a tu správnou volbu opravdu lze přičíst na vrub dobrému čuchu na herce. Hilary Swank v Kluci nepláčou, Octavia Spencer v Černobílém světě... to jsou oscarové sošky, které nikdo nemohl tipovat předem. U jiných debutových obsazovaček nelze vliv castingu úplně posoudit, řada dnešních hvězd totiž začínala ve vedlejších rolích a ne vždycky v nich odvedla dobré výkony. Jejich další kariéra tak byla spíše dílem náhody a konexí, než toho správného prvního vykročení. Castingoví kouzelníci se ale občas přimluví a pootočí kormidlem dějin. Lynn Stalmaster poradila Donnerovi, ať do Supermana obsadí neznámou tvář a Christopher Reeve tak dostal přednost mj. před Clintem Eastwoodem, stejně tak roli v Absolventovi dostal Hoffman až po dlouhé poradě režiséra s producenty a šéfkou castingu. Podle knižní předlohy by se na ni mnohem víc hodil někdo vyšší a atleticky vypadající - třeba Robert Redford, o kterém se uvažovalo. Mike Nichols měl ale pocit, že do Hoffmana snáz promítne nízké sebevědomí hlavního hrdiny.

I když je profese castingového režiséra/režisérky zásadní, DGA se brání tomu, aby jejich povolání bylo v titulcích označeno přízviskem režisér. To je vyhrazeno jen technickým profesím (režiséři, kameramani (director of photography) a vedouví výpravy (art director)), castingoví šéfové jsou označeni prostým "casting by". Jejich postavení ve filmové hierarchii se ale přesto mění. Na televizních Emmy už mají pěkných pár let samostatnou kategorii a Akademie letos dokonce povolila vznik samostatné sekce castingových režisérů. Jen pro zopakování: Sekcí je nově sedmnáct a jsou to tyto:

Herci
Kameramani
Kostyméři
Vedoucí výpravy
Režiséři
Scenáristé
Dokumentaristé
Výkonní producenti
Producenti
Střihači
Zvukaři
Trikaři
Make-up a účesy
Skladatelé hudby
PR agenti
Celovečerní a krátké animované filmy
a nově i castingoví režiséři


Každá ze sekcí má dva až tři zástupce ve výkonné radě Akademie, která řeší přijímání nových členů, změny pravidel apod. Za režiséry v ní momentálně sedí Kathryn Bigelow, Lisa Cholodenko a Michael Mann. za herce pak Annette Bening, Ed Begley Jr. a Tom Hanks. To jen tak na okraj.

Znamená to, že se v dohledné době dočkáme nové oscarové kategorie? Samotní zástupci sekce jsou v tomhle velmi opatrní. Zabralo jim dlouhých deset let, než se dočkali aktuálního stavu a stačí se podívat na každoročně demonstrující kaskadéry, kterým Akademie jejich postavení upírá už několik dekád. O důležité úloze castingových režisérů se každopádně mluví čím dál tím hlasitěji. HBO dokonce letos odvysílalo dokument "Casting by", jenž se ohlíží za historií celé branže a představuje její ikony - osoby, kterých si běžný divák nevšimne, ale drtivá většina herců a jejich agentů si je kromobyčejně předchází. Chtějí přece, aby jejich cévéčko bylo na té obrovské hromadě pokud možno v horní vrstvě.