Držitel mnoha ocenění, čestných titulů a nejdůležitějších patentů v oblasti redukce šumu. Inženýr, génius, miliardář, filantrop. Zní to jako životopis Tonyho Starka. Ray Dolby sice není superhrdina, ale Iron Manův oblek díky němu na plátnech kin přilétává s hromovým zvukem, aniž byste slyšeli jen náznak šumu. Zařídit, aby zvukové vlny nemutovaly v neposlouchatelný bordel je větší kumšt, než si dovedete vůbec představit.

Ray měl k elektrotechnice blízko už od útlého věku. Narodil se v roce 1933 a už od šestnácti let pracoval jako podržtaška ve firmě Ampex, kde se rychle vyšvihnul na externího spolupracovníka. Mezi lety 1952 a 1957 tu značně přispěl k vývoji vůbec prvního videorekordéru, ale nemohl být součástí patentu, protože svůj titul získal až v roce 1957 na Stanfordu. Po získání stipendia na Cambridge si odjel udělat PhD do Anglie, kde také v roce 1965 založil Dolby Laboratories. Zpátky do rodného San Franciska se přesunul až o jedenáct let později, kdy jeho patenty konečně začaly nést své ovoce. Ptáte se, co dělal na začátku šedesátých let? Státního konzultanta pro jadernou energii v Anglii nebo technického poradce OSN v Indii. A při tom ještě zvládal studovat jednu z nejnáročnějších fakult na světě.

V roce 1965 uvedla nově založená společnost na trh svůj první výrobek, který pojmenovala značně neinovativně Dolby A. Na jméně ovšem nezáleží, protože tahle mašinka způsobila v hudebním průmyslu opravdovou revoluci. Dolbymu hrozně vadil šum (v angličtině white noise), který s sebou tehdy nevyhnutelně přinášelo studiové nahrávání zvukových záznamů. Jeho řešení bylo prosté: Hlavní myšlenka spočívá na zjištění, že bílý šum, který působí rušivě při poslechu, se na magnetických páskách projevuje nejvíce na vyšších kmitočtech (nad 1 kHz). Před nahráním na pásku je proto v předzesilovači upraven signál tak, aby vyšší kmitočty byly více zesíleny. Díky tomu mají po zaznamenání na magnetickou pásku vyšší odstup od jejího šumu. Při přehrávání je signál upraven tak, aby získal původní dynamiku. S potlačením vyšších kmitočtů na původní úroveň je potlačen i šum. Tím se získá výrazně větší odstup signálu od šumu média, než by bylo možno získat jen prostým nahráním bez úprav.

Profíci byli nadšeni, a proto Dolby o dva roky později uvedl na trh Dolby B, který byl určen pro jednopásková zařízení. Jinými slovy pro kazetové magnetofony, které si jistě pamatujete. Nahrávání na kazetu by bez Dolby B vlastně nebylo možné, výsledek by byl šumící stín původního materiálu. Se zapnutým Dolby B jste ovšem získali víceméně srovnatelnou kopii, takže mohla začít éra kazetových mixů a starého dobrého kazetového pirátství na doubledeck kazeťácích. Pro správný chod však bylo nutné mít seřízené záznamové i přehrávací hlavy, což se nejvíc projevilo u navazujícího Dolby C, který byl extrémně citlivý na správný chod komponent. Možná proto se nakonec příliš nerozšířil a u kazetových přehrávačů (ano, existují dodnes) najdeme výhradně logo Dolby B. Pro mladší generaci jsou tyhle analogové pohádky jistě velkolepým dějepisem, ale pamětníci walkmanů si jistě na podobné logo vzpomenou. A mohou mu jen blahořečit za to, že šum byl už tenkrát minimální (a pokud nebyl, mohly za to ty rozštelované hlavy - stačilo párkrát s plastovým walkmanem třísknout o zem).

Dolby C bylo mimochodem využíváno i Betacamem SP, neslavným konkurentem VHS, který navzdory lepší technologii prohrál válku o obýváky. Tou dobou už by Ray Dolby na další válečné stezce. Tentokrát chtěl vylepšit zvuk v kinech, resp. pořizování zvukových záznamů natáčených filmů.

Na začátku sedmdesátých let tak vzniklo Dolby Stereo, které má navzdory svému názvu tři samostatné kanály. Levý a pravý plus dialogový střed. Vznikl nejen pro lepší srozumitelnost dialogů, ale také proto, aby diváci na krajích hlediště vnímali řeč herců ze středu a tedy přímo z plátna. Dolby použil svou patentovanou redukci šumu na všech zdrojích, ale samotnou zvukovou stopu pak už z takto ošetřených zdrojů enkódoval bez použití odšumovačů a tedy prostou jakýchkoliv kompresních artefaktů. První snímek opatřený Dolbyho zvukem byl Mechanický pomeranč (Kubrick byl ostatně velkým fandou průkopnických technologií). Prvním Dolby Stereo titulem, který ze stereo signálu míchal nejen dialogový centr, ale dokonce i zadní kanály, se stal muzikál Zrodila se hvězda v roce 1976. Během deseti let se Dolby Stereo systém rozšířil do 6000 kin na světě. Dolby dokonce vyrobil i verzi pro televizní přijímače a videorekordéry nazvanou Dolby ProLogic (některé AV receivery mají dodnes Dolby ProLogic II), která byla schopná ze stereo signálu rozmíchat 5.1 signál. Podporovaly ji dokonce i některé televizní pořady, jejich producenti ale odmítali dávat na úvod pořadu logo Dolby, takže lidé nevěděli, kdy mají dekodér zapnout. Vzpomeňte si ale např. na Simpsonovi, kde logo Dolby nikdy nechybělo.

Další Dolbyho vynálezy? Vrcholem "sterea" bylo Dolby Stereo SR - Spectral Recording - které přišlo na trh v roce 1986, kdy už Dolby kinům dominoval. Vylepšený systém redukce šumu je dodnes etalonem analogového filmového zvuku (a jeho logo visí např. nad vchodem do sálu Bio Oko :). Následující dekáda samozřejmě přinesla digitální technologie. Dolby uvedl do kin v roce 1992 systém Dolby Digital (Burtonův Batman se vrací), který poprvé získal konkurenci v podobě DTS (premiéra o rok později u Spielbergova Jurského parku), který zvukový záznam umístil na přiložená CD, nikoliv na opotřebovávající se 35mm filmový pás. Právě nutnost posílat s filmovými cívkami i sadu CD a opomíjení této skutečnosti ze strany distributorů, však zabránilo DTS ve větším rozkvětu. Dolby také uvedl domácí verzi Dolby Digital, pojmenovanou Dolby AC-3. Poprvé si ji mohli poslechnout fanoušci laserdisků u příležitosti vydání Jasného nebezpečí (1995).

Laserdisky, AC-3... pořád to zní jako dějepis, že? Pak samozřejmě přišla DVD revoluce a HD televize, přičemž Dolby Digital se stalo zvukovým standardem v obou specifikacích. Co ještě možná budete znát z obalů? Dolby Digital EX (6.1/7.1 zvuk v kinech), Dolby Digital+ (vyvinut pro potřeby dnes již zaniklého HD-DVD) a samozřemě Dolby TrueHD - bezztrátový kodek využívaný na některých Blu-ray releasech.

Dolby Laboratories se také podílelo na digitálním audio standardu AAC a samozřejmě dál rozvíjí i systémy filmového zvuku, nejnověji s Dolby Atmos. Odkaz Raye Dolbyho tedy bude žít dál, v našich uších, ale i v hlavách stovek inženýrů, kteří pod ochranným křídlem jeho firmy následují jeho šlépěje. A to Ray přitom původně chtěl dělat něco úplně jiného. Vynálezy ho vždy fascinovaly, ale narodil se ve špatné době. Můžeme jen poděkovat za to, že se přizpůsobil, a dal světu tolik skvělých nápadů:

"Často jsem si říkal, že by ze mne byl v 19. století skvělý inženýr. Pomáhal bych zdokonalit parní stroj. Byl bych u vývoje spalovacího motoru a mohl bych na svět přivést první automobil. Miluji vše, co se hýbe - bicykly, auta, vlaky, letadla, lodě, vrtulníky. Škoda, že jsem se narodil v době, kdy už byly všechny mechanické záhady vyřešeny a na mě už zůstala jen ta elektronika."

Ale popral ses s ní statečně, Rayi. Díky za všechno a odpočívej v pokoji.