Nevím, co by ze mě vyrostlo, kdybych byl v dětství bombardován asijskými fantasy horory, wuxia filmy a pohádkami. Pravděpodobně Jackie Chan nebo zombie (šance jsou padesát na padesát). Snímky jako Mr. Vampire, Chinese Ghost Story nebo Zu Warriors patří ke klasikám hongkongské tvorby a všeobecně uznávaným žánrovým milníkům. Miracle Fighters od Yuenovic famílie do téhle kategorie nepatří, ale dělá si z ní legraci a obsahuje mnohem víc WTF momentů. Vlastně se z nich ani nesnaží vycházet, protože jakmile by se v tomhle filmu objevilo něco byť vzdáleně normálního, sesypal by se jako domeček z karet. Jsem docela rád, že jsem ho viděl až po letech nakoukávání mainstreamových hongkongských klasik, protože potkat mě tohle v první dávce, možná bych to nerozchodil. Yuen Woo-Ping byl hlavní tvůrčí silou celé rodiny, ale ve filmech přelomu 70. a 80. let se angažovali i ostatní bratři - Yuen Cheung-yan, Yuen Yat-Cho, Yuen Shun Yee, Brandy Yuen a samozřejmě i jejich otec YUen Siu-Tien. Pokud se vám bude líbit, co uvidíte, doporučuji ještě Shaolin Drunkard, Drunken Tai Chi a především Mismatched Couples, ve kterém Donnie Yen nasazuje vysokou laťku už v úvodních titulcích:

Ani tahle scéna vás však nepřipraví na nic, co uvidíte v Miracle Fighters. Věřím, že průměrný Asiat by na naše čerty, vodníky a sedmihlavé draky koukal stejně vyjeveně, ale přesto - královské W.T.F.

Miracle Fighters (1982) (IMDB, ČSFd)

Pod tímhle odstavcem najdete závěrečných třináct minut filmu v kantonštině. Bez titulků. Ale to vám vůbec nemusí vadit, protože v tomhle případě obraz opravdu vydá za tisíc slov. Bitky v Yuenovic filmech jsou vždy dlouhé, plné bizarních nápadů a solidní choreografie. V tomhle případě je ovšem fantasy prvků tolik, že to člověk nestíhá vstřebat, což je jedině dobře, protože alespoň na chvíli zapomene, že obraz není nic moc, jednotlivé střihy jsou spíš od oka a za výpravu dal někdo asi tolik peněz, co za svačinu v kantýně. Musíte si ale uvědomit, že tenkrát vznikalo 300 filmů ročně a VŠECHNY šly do kina. Tempo produkce bylo šílené, rozpočty titěrné a často se jelo na první dobrou. Scénáře vznikaly tak, že se prostě parta lidí sešla u jednoho z nich doma a nahazovala nápady. Producenti odsouhlasili film podle toho, kdo v něm hraje a kolik procent zabírají akční scény, nikoliv na základě nějaké zápletky. A přesto vznikaly perly. Miracle Fighters se nepodobají ničemu, co jste kdy viděli. Kdybychom to měli vztáhnout k českým pohádkám, bylo by to trochu jako Princ a Večernice. Pokud by tedy princ Velen a Mrakomor ovládali kung-fu a Václav Vorlíček trochu víc popustil uzdu své fantazii. Ale stejně by to asi nestačilo. Posuďte sami: