Poslední velký comics léta je za námi. James Mangold a Hugh Jackman si vzali do pácu slavnou sérii Franka Millera, v níž se Logan vydává mezi japonské samuraje. Jde už o druhý pokus o jeho sólové dobrodružství, jak si tedy vedl bez bandy mutantů za krkem tentokrát?

 

Jak to vidí KarelR

"Vždycky jsme se starali jen o náš film, který stojí na vlastních nohách. Loganova cesta tak ve Wolverineovi dospěje k jasnému konci," hlásal ještě před měsícem režisér James Mangold. V tu dobu bylo ale dávno jasné, že něco takového nehrozí, a teď konečně známe pravdu. A tou je, že si Wolvie střihl další víceméně zbytečnou štaci, která neviděla samostatnost ani v japonského rychlíku. Příjemně komorní eastwoodovska totiž pozvolna krystalizuje v plochou comicsovou báchorku, která víc než co jiného slouží jako dovětek ke třetím X-Menům. Logan se tu celou dobu vyrovnává se skonem Jean Grey a mezitím pokrájí pár jakuzáků, což v tom lepším případě znamená slušnou, avšak skrz naskrz PG-čkovou akci. V tom horším pak musí člověk přetrpět naprosto tragické finále, ze kterého navíc zmizela ta nejočekávanější bitka (Mangold ji slibuje až na blůčku v eRku - fail!), pročež musí dojmy zachraňovat až avizovaný potitulkový comeback. Ten naopak ale ještě víc potvrzuje, že je Wolverine jen nedůležitou předehrou před Days of Future Past, která bude brzy známá pod přízviskem Quantum of Solace x-menovské série. Je to koukatelná comicsová jednohubka? Ano. Pořádná Loganova sólovka z toho ale není ani na podruhé, tak doufejme, že se jí vůbec někdy dočkáme. Jackman tu roli totiž nemůže hrát věčně.

 

Jak to vidí Mr. Hlad

Tohle je trošku jiná comicsovka. Zatímco Iron Man a Muž z oceli spoléhali na velkolepost, Wolverine proti nim občas vypadá skoro jako ománské lyrické drama. Ve kterém občas Hugh Jackman někoho rozseká na kousky. Atmosféra Japonska je skvělá, hrající modelky překvapivě sympatické a záporačka Viper prvotřídní svině. Nejdůležitější je ale asi fakt, že Mangold pojal Wolverina spíš jako špionážní drama, ve kterém každý hraje na dvě strany a sleduje své skryté cíle. Není to film, ve kterém se v patnácté minutě ukáže někdo, kdo je o hlavu větší než Jackman a má bicák o průměru stehna nosorožce (tudíž člověk ví, že si to s ním hrdina na konci rozdá). Místo toho je tu kanadský vidlák se solidní depkou hozený do světa plného tradic a lidí, které nezná a jejichž filozofii nerozumí. A chová se mezi nimi občas jako buldozer. Wolverine má hodně z atmosféry filmů s Clintem Eastwoodem, hrdinovi trvá dost dlouho, než se začne okolí přizpůsobovat a i tak se mu to moc nechce dělat. Zkrátka se tu víc mluví a řeší depky. Což je fajn. Fajn bohužel není fakt, že spousta akce naznačené v trailerech se do výsledného filmu z bůhvíjakých důvodů nedostala a Mangold dělá s kamerou v bitkách zbytečné psí kusy, nebo naopak odmítne ukázat věci, které byste vidět chtěli. Pokud půjdete na drsnou akci, čeká vás nejspíš malé zklamání, i když ne takové jako v případě minulé Loganovy sólovky. Jestli vás ale zajímá víc samotný hrdina a neokoukané prostředí, nejspíš si přijdete na své. I přes odfláknuté finále.

 

Jak to vidí imf

Udělat z Wolverinea cíťu uprostřed státu, který je vyhlášený tím, že si na city nehraje? Někdo tomu říká zajímavý paradox, já tomu říkám mizerný timing. Japonskou ságu Wolverinea mám docela rád, ale je to především proto, že jakmile si Logan přestane rány lízat, začne i nějaké rozdávat. A právě v tom druhém Mangoldův film selhává na celé čáře. Jakmile odvane exotika úvodní třetiny, zůstávají jen nesympatičtí záporáci, kteří Loganovi hrozně nakládají. PGčkový rating brání největšímu zvířeti z X-Menů, aby svobodně roztáhnul svoje čepele, porouchaná superschopnost ho drží zpátky v akčních scénách a uctiví, mlčenliví Japonci nejsou moc dobrými terči pro jeho obvyklý styl humoru. Hugh Jackman má pořád Wolverinea eastwoodovsky zmáknutého, ale v tomhle filmu je jak slon v porcelánu. Všechno kolem mu háže klacky pod nohy a je z toho vrávorání, ze kterého se adamantiový bůh nedokáže vzpamatovat dřív než v potitulkové scéně. Její pointa navíc jen podtrhuje, jak bylo celé to dvouhodinové trápení zbytečné a rutinní. To vás občas namíchne ještě víc než vyloženě nepovedený film.