Naše náklonnost k obřím robotům, mimozemským zrůdám a Guillermu Del Torovi je asi taková jako k Dwayneu Johnsonovi, nindžům a milostným scénám Scarlett Johansson. Prostě kdykoliv něco z toho vidíme v akci, kvičíme jako dvanáctileté školačky u videoklipů Justina Biebera. Jestli to máte podobné, určitě už jste viděli ukázku na Pacific Rim zhruba stokrát, ale možná máte pořád ještě pár otázek. Nejsou to pochybnosti, spíš brouci v hlavě, kteří čekají na potravu. A dneska konečně dostanou nažrat, protože jsme pro vás zjistili zas o trochu víc. Tedy vlastně jsme to zjišťovali pro sebe, protože Del Torův první oficiálně áčkový blockbuster je prostě událostí hodnou maximální pozornosti. Už když mexický svéráz točil druhého Hellboye, tak trochu jsme se báli, že mu to přeroste přes hlavu, ale větší rozpočet tehdy znamenal jen víc Del Tora... a víc koncentrovaného geekovského dobra. Za pětaosmdesát milionů jsme tehdy dostali kung-fu elfy, zlaté roboty, obří chobotnici ne nepodobnou kaiju monstrům z Pacific Rim, hřbitovní kamenné monstrum, trollího bodyguarda a spoustu dalších parádiček. A teď ten rozpočet znásobte dvěma a představte si apokalypsu v globálním měřítku. Není to tak těžké, co? A stejně nám Del Toro prvními ukázkami vytřel zrak.

Kaiju: Nejsem Tarantino, vole!

Kaiju je japonské slovíčko, které v doslovném překladu znamená "podivné zvíře". Nejde ale o vosu v zelené metalíze nebo pavouka sekáče s jednou chybějící nohou. Do angličtiny se tohle označení specifického japonského žánru překládá jako monster movie. To už jsme skoro doma. Když naznačím, že nejslavnějším zástupcem kaiju žánru je Godzilla, budete už minimálně v obýváku. Japonci se ale nezastavili u přerostlých ještěrek, můr nebo mořských koníků. Existují monstra, jejichž základem je semafor nebo deštník. Ostatně v Power Rangers jste podobných zvěrstev asi viděli hodně. A taky jste si všimli, že se s nimi bojuje skoro výhradně za pomoci obřích mechanoidů. Ti jsou zase zástupcem žánru mecha. Všechno se to v rámci potřeb prolíná a než bychom si vysvětlili jemné nuance, bylo by dávno po premiéře filmu. Pro nás je klíčové, že se Del Toro na všechny tyhle japonské předobrazy vykašlal.

Slovy z nadpisu totiž v rozhovorech vysvětlil, že nemá potřebu vykrádat už existující filmy a seriály. To samozřejmě neznamená, že si Pacific Rim ze zmíněných japonských žánrů nic nepůjčuje, ostatně první verzi scénáře (nástřel o délce 25 stran) sepsal Travis Beacham v době, kdy měl Del Toro pouze produkovat. Poté, co dosednul na režisérskou sesli, však prošel námět řadou revizí a vystřidal půl tuctu rukou, přičemž svoje si k němu připsal i Del Toro, který chtěl něco nového a neokoukaného. Můžeme tedy hledat paralely např. s kultovní anime Neon Genesis Evangelion, ve které lidstvo též postavilo obří roboty a tajemný nepřítel též útočil ve vlnách, ale tady asi veškerá podobnost končí, protože spirituální rozměr Evangelionu a celá řada dalších věcí míří úplně jinam než Del Torova epická válka se zlem z jiné dimenze, která je i podle slov režiséra "plněním rozmáchlých a nerealistických snů dvanáctiletého kluka". Rozhodně dobrá zpráva pro všechny, kdo ze sebe toho caparta ještě nevyhnali.

Jaeger: OSN v bojovém módu

Monstra se na náš svět dostávají skrz trhlinu mezi dvěma světy. Trhlinu, která leží na dně Tichého oceánu, a podle níž je snímek pojmenován (pro větší komerční efekt bychom to tedy pojmenovali trochu úderněji, ale co už). Monstra ovšem přicházejí ve vlnách... pokaždé se objeví jedno, pokaždé se objeví jiné. V následných duelech se lidstvo musí naučit, jak kaiju porazit. Je to trochu jako ve videohrách, kdy si musíte oťukat slabiny protivníka a třeba při tom i několikrát zemřít. Tuhle strategii si ovšem lidstvo dovolit nemůže, protože tady žádný restart nehrozí. Musí se jednat rychle a proto vzniká projekt Jaeger, financovaný napříč jednotlivými státy. Ve filmu uvidíme ruského, čínského, japonského a samozřejmě i amerického Jaegera. Tak jako dnes máme atomové mocnosti, jsou v tomhle filmu schopné jen ty nejbohatší státy postavit svého vlastního robota na ochranu svých území (a možná i sousedovic dvorku, když hezky poprosí). Vzhledem k odlišným stádiím vývoje vzhledem ke kaiju útokům se však budou i Jaegeři značně lišit. Ti novější budou stavěni s vědomím toho, co na protivníka funguje. Premisa však přesto naznačuje nelichotivý vývoj - totiž, že ultimátní zbraní se nakonec stane jeden z prvních prototypů. To by znamenalo, že i monstra se budou na souboj adaptovat. To nám bossové z videoher nikdy nedělali! Duely v Pacific Rim by však mohly být o to zajímavější.

Proč je nenakrmíme atomovkama?

Zásadní otázka všech teoretických fyziků po zhlédnutí ukázek zněla: Proč jsou tam sakra ti obří roboti, když máme atomovky a stíhačky? Jednoduchá odpověď zní: Protože to vypadá cool! S tou sofistikovanou ani nemusel přijít Del Toro, stačilo si najít pár informací a obrázků z natáčení. Kaiju totiž nefungují jako my - nejsou to uhlíkové formy života. Místo toho je v jejich těle hodně křemíku. To znamená, že deformace jejich těl a vnitřních orgánů funguje trochu jinak a především - při zranění vypouští silně toxickou modrou krev, která po vzoru vetřelčí kyseliny sžírá veškerý nám známý materiál a během toho vytváří plyny, které jsou schopny zamořit obrovská území. Lidstvo se po prvním konvenčním útoku z téhle skutečnosti bude hodně dlouho vzpamatovávat. Výroba obřích robotů, kteří monstrům lámou vazy, případně je speciálními plazmovými kanóny ničí tak, že žárem okamžitě zacelí jejich rány, tak zjevně má svoje opodstatnění. Nicméně pořád platí naše první odpověď: Roboti jsou mnohem víc cool než obyčejná atomovka.

Splynutí duší = pohroma koordinace?

Tohle zas pro změnu nechápeme my. Každý Jaeger se musí ovládat ve dvou lidech prostřednictvím tzv. neurálního mostu (nebo splynutí duší, chcete-li). Z tohoto důvodu také roboty ovládají buď sourozenci nebo otec-syn apod., aby byla zajištěna mentální spřízněnost obou pilotů. Jenže každý pilot ovládá jen půlku robota (levou či pravou), což nám připadá extrémně neefektivní. Logické by bylo ovládání pohybů u jednoho a zbraní u druhého, nebo by jeden dělal spottera a druhý pilotoval, tak jak to známe z vrtulníků nebo stíhaček. Je možné, že nutnost neurálního mostu bude vysvětlena nějakou telekinetickou schopností kaiju - jednoho pilota by zkrátka mohlo monstrum nějak ovlivnit a duševně "zpracovat", kdežto splynutí dvou duší nedovede rozkódovat. Bez nějaké vylhávky si ale moc neumíme představit, proč by někdo navrhoval takhle složité ovládání. Rodinná spřízněnost je ovšem pouze malá domů, nejlepší pilotní tým bude nakonec tvořen neozkoušenou pilotkou a veteránem, kterému už to nejde od ruky jako dřív. Dohromady jim to ale sedne tak dokonale, že se monstrům rozklepou kolena. Pokud tedy nějaká mají.

GlaDOS tentokrát kope za nás

Je to hlas nejmaniakálnější umělé inteligence nebo ten Portal hrajeme už příliš dlouho? Ne, taky se nemýlíte. Hlas GlaDOs z videoherní série Portal je též hlasem umělé inteligence, která řídí Jaegery. Del Toro je totiž velkým fanouškem videoher od Valve a požádal o svolení použít nejen dabérku Ellen McLain, ale i pár filtrů, které její hlas upravují do slavné počítačové podoby. Hlas A.I. v Pacific Rim není identický na sto procent, ale fanoušci by měli odkaz poznat už po prvních slovech. Je to ale opravdu jen pomrknutí, navzdory přítomnosti mimozemského portálu nemají herní a filmový vesmír nic společného. Alespoň zatím...

Příliš velké pro 3D

Ještě během natáčení Del Toro říkal, že se na 3D vykašlal záměrně: "Když točíte ve 3D, musíte si hodně hrát s perspektivou. Něco vždycky musí být větší a něco menší. Jenže v mým filmu je všechno obrovský. Nenechám si perspektivou zkazit dojem z epický scény a nebudu něco zmenšovat jen proto, aby to v kině lezlo z plátna." Jenže člověk míní a studio mění. Vzhledem k rozpočtu Pacific Rim si zjevně producenti nemohli dovolit ignorovat zvýšené zisky ze 3D, takže se nakonec film postkonvertoval, naštěstí relativně dlouho, takže nejde o žádné šmudlení na poslední chvíli. Del Toro k tomu omluvně řekl: "Já vím, říkal jsem něco jiného. Ale naštěstí nekandiduju na prezidenta USA, takže si můžu dovolit změnit názor." Diplomacie vedená neviditelnou rukou studiových hlavounů. Na recenze 3D si radši počkejte, i když abychom pravdu řekli užít si Pacific Rim v IMAXu je asi jedinou logickou volbou. Bez ohledu na počet rozměrů.

Golden Gate to zase schytá

San Francisco si letos neoddychne. Jako by nestačilo, že tam zemětřesení řádí každou chvíli, filmaři sem posílají když už ne monstra z jiné dimenze, tak alespoň záporáky ze vzdálených koutů vesmíru (to je tak, když si tu kluci ze Star Treku udělají pozemskou základnu a sídlo Federace). Ikonický most Golden Gate Bridge to schytal třeba v Jádru, třetích X-Menech a teď skrz něj jako by nic projde vůbec první kaiju. Není divu, protože San Francisco leží nedaleko oné trhliny v Pacifiku. Než tuhle potvoru americká armáda udolá, přibude asi v tomhle městě pár kopců a terénních zlomů. Městská destrukce nás ale určitě vezme i za hranice Ameriky, v ukázkách je vidět Tokio a řada dalších metropolí. Dává to smysl, protože válečný konflikt obsáhne víc než jednu dekádu.

Návštěva v Monstrlhotě

Myslíte si, že jste v ukázkách viděli už úplně všechno? Omyl! Del Toro se totiž v jednom z rozhovorů prořekl o tom, že Jaegeři nejen zatlačí monstra zpátky do díry, odkud přišla... Oni tou dírou projdou. Do jiné dimenze, do světa odkud monstra pochází. A to by teprve mohl být útok na první signální. Máme pocit, že Del Toro tuhle vizi ustojí a vyleští nám rohovky jak Riddickovi. Jak může vypadat svět příšer, pro které je uhlík sprosté slovo a jsou zjevně schopné odolávat obrovským tlakům? Rádi se necháme překvapit.

Triky? Na ničem jsme nešetřili

Co uděláte, když máte peněz na rozdávání? Zaplatíte si ty nejlepší. A přesně to Del Toro udělal. Bez kvalitních trikařů by kaiju a Jaegeři nikdy neožili. A proto zdlouhavé trikové postprodukci šéfuje John Knoll z ILM, zodpovědný za novou trilogii Star wars nebo Piráty z Karibiku. A protože děláme na robotech, máme tu i Shanea Mahana, co pomáhal navrhovat oblek pro Iron Mana, stejně jako Johna Rosengranta, který dělal na Ocelové pěsti. Zapomínat bychom neměli ani na Claye Pinneyho, oscarového trikaře, co má na triku Den nezávislosti a Star Trek. Zkrátka samí lepší lidé. Skoro jak STS Chvojkovice-Brod.

Apokalypsa se ruší! Pokračování je na cestě...

Idris Elba to v ukázce říká jasně a skoro to vypadá na happyend. Jenže Beacham i Del Toro už dostali od studia pokyn minimálně k práci na scénáři hypotetické dvojky. To znamená, že s multidimenzionální škvírou zjevně není konec. Jenže, jak sakra chtějí trumfovat to, co už teď vidíme v ukázkách? Del Toro tvrdí, že řada řešení byla příliš komplexních (drahých), než aby je mohl použít bez kompromisů. A tak si je prostě schoval do šuplíku pro strýčka Příhodu. Tohohle strýčka bychom hrozně moc chtěli poznat, takže radši půjdeme do kina dvakrát, ať si ten nášup vymodlíme. K filmu by mimochodem měl vyjít i komiksový prequel.

Knokaut lodí aneb vše je dovoleno

Ten záběr už je teď minimálně v trailerových čítankách a jeho pozice v závěru ukázky rozhodně není náhodnou. Když použijete kontejnerovou nákladní loď jako baseballovou pálku, něco tím publiku sdělujete. Drze tím prohlašujete, že tentokrát je vše dovoleno. Možná je to klamání tělem, ale já si podle zkušeností se zbytkem Del Torovy filmografie dovolím tvrdit, že to 3D je jediným očividným ústupkem studiovým rozumbradům, kterého se tu dočkáme. Jasně, zbožné přání, ale zrovna tady se fakt modlíme o trochu silněji než jindy. Jak jste na tom vy?