Ano, přátelé, opravdu je to tak, že Spider-Mana od Marvelu se dočkáte až ve chvíli, kdy Sony přestane bavit natáčet další a další díly. Celé je to samozřejmě trochu složitější, a protože se na to neustále někdo ptá, je na místě to před premiérou třetího Iron Mana vysvětlit. Musíme se kvůli tomu vrátit hodně hluboko do historie, někam do devadesátých let. Nebo možná ještě dál.

Ideálně až do roku 1985, kdy Marvel prodal licenci na Spider-Mana společnosti Cannon Films (ta produkovala Amerického nindžu a spoustu dalších super filmů). Následovala poměrně barvitá historie přepisování, přeobsazování a všeho možného, ale nás zajímá základní smlouva, která se stala vzorem pro všechno další licencování v Hollywoodu. Cannon měl ve smlouvě, že musí během pěti let licenci využít (tj. natočit film) odpovídajícím způsobem a dát Marvelu procenta z tržby. Zásadní ovšem bylo, že smlouva platí tak dlouho, dokud bude Cannon natáčet filmy a dodrží smluvní okno pěti let. To je pro další vývoj situace velmi důležité.

Spider-Man nakonec díky soudním tahanicím vznikl až o dvě dekády později. Cannon nedokázal přijít se schopným scénářem a v roce 1993 nakonec soud rozhodl, že smluvní okno uplynulo. Marvel obratem prodal práva Sony, se kterou se začalo hádat MGM, které mělo podíl v té předchozí verzi. Nakonec se to vyřešilo tak, že Sony podstoupilo MGM práva na Casino Royale (jedinou bondovku, kterou MGM nevlastnilo) a MGM ustoupilo od sporu o Spider-Mana. To, že Sony pak celé MGM koupilo o pár let později už byla jen třešinka na dortu.

Na konci devadesátých let Marvel rozdával svoje hrdiny na základě podobných smluv jako na běžícím pásu. Fantastickou čtyřku, X-Meny a Daredevila získal 20th Century Fox, Spider-Man se začal natáčet u Sony a skoro to vypadalo, že producenti Blair Witch Project, malé studio Artisan, získají práva na patnáct dalších charakterů (mj. Kapitána Ameriku, Thora, Black Panthera nebo Deadpoola). Proč taková lehkovážnost v nakládání s rodinným stříbrem? Musíte si uvědomit, že koncem devadesátých let Marvel kvůli nižším prodejům defakto vyhlásil bankrot. Vylízal se z toho jen prodeje své hračkářské odnože Toy Biz a právě poskytnutím práv filmovým studiím. Marvel sám o sobě neměl ambice vstupovat do hollywoodského byznysu. Potřeboval peníze a potřeboval je rychle. Jen prodej práv vynesl desítky milionů dolarů a ve všech smlouvách samozřejmě byla procenta z tržeb.

Musíte si uvědomit, že se psal rok 1996, a o možném úspěchu komiksových filmů neměl nikdo ani tušení. I pro filmová studia to byla sázka do loterie. Jeden z prvních komiksů nové vlny, Spawn, byl víceméně propadákem, a Blade - ač první a hned celkem úspěšná marvelácká produkce (licenci odkoupilo New Line Cinema) - nevydělal úplně blockbusterové peníze. Marvel si hodně sliboval od Spider-Mana a X-Menů, ale když si to spočítáte zpětně - byly to velké rozpočty, ale svěřené malým režisérům a neznámým hercům. Nikdo netušil, jak to celé dopadne, ale pro Marvel to v tu chvíli bylo výhodné. Kdyby se ukázalo, že svět není na filmové komiksy připravený, vrátí se po pěti letech práva zpátky Marvelu a nic zásadního se nestane. Když budou mít filmy úspěch, potečou procenta z tržeb a komiksy se díky úspěchu filmů stanou populárnějšími. Pro čistě komiksové vydavatelství to byla win-win situace.

Pak měli premiéru X-Meni. A pak Spider-Man. Svět se zbláznil do komiksů a Marvel začal uvažovat jiným směrem. Začal se o svoje superhrdiny víc starat, vymáčknul maximum z nové popularity, když na trh uvedl Ultimate verzi svého komiksového vesmíru. Zkrátka byl na koni. Tedy alespoň navenek, protože většinu práv na nejoblíbenější postavy stihnul rozprodat. A najednou se ukázalo, že to zas tak výhodné nebylo. První dva Spider-Mani vydělali přes půl druhé miliardy, ale Marvel měl zjevně jen procenta ze zisku, takže za oba filmy inkasoval něco málo přes šedesát milionů.

V roce 2004 tedy Marvel začal ve spolupráci s Paramount Pictures uvažovat o vlastní produkci filmů. Paramount a nově založené Marvel Studios dali dohromady skrz úvěr u banky Merrill Lynch asi půl miliardy dolarů jako zdroj na produkci deseti filmů - Ant-Man, Avengers, Black Panther, Captain America, Dr. Strange, Cloak & Dagger, Nick Fury, Hawkeye, Power Pack a Shang-Chi. Že vám v tom seznamu chybí pár slavných jmen? Aby ne... Iron Mana měla New Line Cinema, Hulka měl Universal, Black Widow Lionsgate a Thora si pro sebe urvala Sony. Během let 2004-2007 se postupně všechny licence vrátily Marvelu. Buď je za pomoci onoho úvěru odkoupil, protože studia s nimi stejně neměla další plány (nebo je prostě nezvládla přetavit do potenciálně úspěšných projektů), nebo zkrátka propadly oním oknem pětiletky. To se stalo např. Black Widow. Doba už totiž nepřála narychlo slátaným projektům - možná víte, že kdysi dávno v devadesátkách vznikla Fantastická čtyřka a Kapitán Amerika čistě proto, aby se práva využila. Tyto filmy naštěstí nikdy nespatřily plátna kin. Marvel měl ovšem tehdy ve smlouvě jen to, že podmínkou je, aby snímek vznikl, takže už jen samotná existence adaptace prodlužovala práva na licenci o dalších pět let.

Po tomhle úvodu už možná chápete, proč se Sony tak rychle hrnula do restartování Spider-Mana. Mezi Raimho trojkou a Webbovou reimaginací je přesně pět let. Kdyby to studio nestihlo, muselo by Marvelu vrátit jednu z nejcennějších licencí vůbec. Takhle se ale pořád jede podle staré smlouvy, ze které má Marvel jen pár drobků pod stolem z tržeb, které činily třičtvrtě miliardy. Přesně stejných pět let dělí Ratnerovy X-Meny a reimaginaci od Matthew Vaughna. A podobně se Foxové hrnou do restartu Fantastické čtyřky s Joshem Trankem (Kronika) u kormidla. Tam bude rozdíl mezi posledním filmem a premiérou nového celých osm let, jenže to zjevně není problém, protože některé smlouvy mají okno desetileté, jak jsme se teď mohli přesvědčit u Daredevila (vrátil se Marvelu po deseti letech od premiéry Affleckova filmu) a jak tomu bude napřesrok u Bladea. Punisher oproti tomu opět jen pětiletka (vracel se letos). Oproti tomu třeba průměrně vydělávající Ghost Rider taky stál studio za sequel (vznikal přesně na konci pětiletého okna).

U velkých úspěšných licencí jako jsou X-Meni a Wolverine, Fantastická čtyřka a Spider-Man, se proto Marvel hodně načeká. I když budou Sony s Foxem tancovat kolem sequelů, prequelů a remaků, pořád lidem postavu nezhnusí natolik, aby na ni příště nepřišli znovu. Spider-Man a Wolverine by přitom Avengers tak slušeli, jak je ostatně vidět v nejrůznějších animácích a samo sebou v komiksu.

Právě u animovaných seriálů a animáků určených pro video svítá fanouškům naděje. Marvel totiž všem studiím licencoval pouze uvedení v kinech. V případě televizní,video a herní tvorby má stále práva na všechny své postavy a může si s nimi dělat co chce. Proto ve videohrách běžně potkáte Spideyho a Wolverinea jako členy Avengers, jak bojují spolu s Fantastickou čtyřkou proti Dr. Doomovi. Ve filmu se podobných výjevů hned tak nedočkáme a Marvel musí při budování svého vesmíru opatrně našlapovat i co se týče scénářů. V některých se totiž zájmy jednotlivých licencí nebezpečně přibližují. Galactus, jeden z nejslavnějších záporáků vůbec, totiž částečně patří i do Fantastické čtyřky (je vedlejším záporákem v druhé filmové adaptaci). Tohle jsou přesně ty postavy na hraně, na něž má podle komplikovaných smluv práva jak Marvel, tak ostatní studia. Totéž platí např. o Scarlet Witch a Quicksilverovi. V komiksech významní členové Avengers, ale zároveň děti mutanta jménem Magneto.

Obecně ovšem platí, že v marveláckých filmech se nesmí mluvit o hrdinech a událostech, které jsou součástí kontinuity jiného studia. A tohle klima ještě potrvá hodně let. Ostatně před třetím Iron Manem uvidíte logo Paramountu, přesto že Disney koupil celý Marvel už před několika lety. Původní smlouva o společné produkci a distribuci deseti snímků ale pořád platí a Marvel ji musí dodržet. Iron Man se ale po dvou filmech letos definitivně zařadí, co do komerčního potenciálu, po bok Batmana a Spider-Mana (a možná je tam letos doplní i Superman), zatímco Avengers všechny přelétli a shlížejí z profitového obláčku na vzkvétající svět filmových komiksů. Všechno je to jenom otázkou času. Marvel si poradil i bez řady základních kamenů a vybudoval impérium, jehož vesmír je natolik bohatý, že se v něm těch pár šedých míst snadno ztratí. A kdo ví, třeba se jednou všichni sejdou ve stejné hospodě a dají si shawarmu. Třeba se toho dožijete.