V době premiéry jsem měl z choreografie v Tygrovi a Drakovi smíšené pocity. Yuen Woo-Ping se nechal inspirovat starými wuxia filmy a nechal hrdiny poletovat vzduchem jako heliové balónky, totálně kašlajíc na fyzikální zákony. Zatímco jeho ostatní produkce využívající dráty se alespoň snaží naznačit, že desetimetrové skoky a těla odmrštěná úderem do dáli jsou důsledkem nezměrné síly bojovníků, tady se pracuje spíš s vnitřní, neviditelnou energií, která všechna ta kouzla způsobuje. Byl jsem mladý, plný Jeta a Jackieho, takže jsem jednoduše tuhle cestu neuznával a navzdory vynikajícím technikám to se mnou měl Tygr a Drak vždycky trochu těžké. Postupem let se ale náš vztah zlepšoval a dneska na něj nedám dopustit. Je totiž úplně jiný, než cokoliv, co mainstreamový Západ viděl před ním a po něm. A nabízí tolik různých forem soubojů, že skoro nevím, který vybrat dřív. Nakonec jsem vybral ten, v němž se létá nejméně, ale nebojte se - adrenalinu a klasických čínských propriet si tu užijete až až.

Tygr a Drak (2000) (IMDB, ČSFD)

Souboj talentované, leč křehké Jen (Ziyi Zhang) a zkušené bojovnice Shu Lien (Michelle Yeoh) je nádhernou bitvou emocí. Shu Lien je plna hněvu, který vede její ruku. Hněvu nad tím, že mladá zlodějka ukradla jejímu příteli vzácný meč jménem Zelený osud. Jen na druhé straně symbolizuje vznětlivé mládí, plné chtíče dokázat stárnoucí legendě, že je na čase uvolnit trůn. Scházejí se v tréninkové síni, která je pro vybití emocí dokonale uzpůsobena. Shu Lien umí zacházet s celou plejádou čínských zbraní - šavlí, kopím, halapartnou, párovými meči... a je nucena sahat po dalších a dalších technikách, protože Jen ač slabá, vládne vzácným a velmi silným mečem. Zelený osud je odolnější a důraznější než cokoliv, co proti němu může Shu Lien postavit. Silový a duševní souboj probíhá pouze s minimalistickou bubínkovou kulisou, podobně jako v minulém Nářezu u souboje Hektora a Achilla. Vynikne tak každé střetnutí zbraní, jejichž síla je prezentována i na rozbitém nábytku či dlaždicích.

Yuen Woo-Ping má celou arénu pro sebe, protože scenárista do scénáře napsal "Teď probíhá souboj", přičemž Ang Lee moudře ustoupil a nechal mistra Yuena dělat svou práci. Je to patrné na odlišném vedení kamery (spousta celků a polocelků), které podtrhává Yuenovu strategii - naučit herce co nejvíc chvatů, aby souboj působil dynamicky a opravdově. V Hollywoodu málokdy vidíte v jednom záběru víc než tři, čtyři údery (pak se stříhá), v Pingových filmech není výjimkou dvanáct až patnáct úderů a jim odpovídajících bloků. Rytmika takové scény je přirozeně zcela odlišná a vy to těm holkám prostě baštíte, navzdory tomu, že jsou obě původně baletky - Michelle Yeoh už takhle bojuje druhou dekádu, pro Ziyi to byla víceméně premiéra, ale pár průměrných technik vás nevytrhne z požitku (v záběrech z dálky už samozřejmě vše přebírají kaskadéři a doublové). Spolu s Matrixy to bylo Pingovo zlaté období. Překvapí nás ještě něčím v Reevesově Man of Tai Chi? Nezbývá než doufat.