Do předávání zbývá ještě pár hodin a tak bychom vás chtěli trochu nabudit. Mnozí z vás možná nevědí, jak se Oscaři dostanou až do rukou výherců, jiné by zas zajímal design letošního předávacího pódia a perfekcionisti by nám jistě neodpustili, kdybychom zapomněli informovat o tom, které ceny již byly předány. Najdete to všechno tady a teď, v článku který by vám měl usnadnit nekonečné čekání. MovieZone FM se rozeběhne někdy kolem osmé hodiny (poznáte to, až se na hlavní stránce objeví nová bleskovka, do které se pak budou zapisovat výsledky a všechno ostatní. Najdete v ní také adresu našeho rádia, takže nebojte, že byste zabloudili. Pro úplnost připomínám, že k poslechu je potřeba WinAmp a že poslouchat bude moci až třicet uživatelů naráz.

Nejdřív se seznamte s Royem Christopherem, sympatickým staříkem, který letos navrhoval pódium už posedmnácté, z toho šestnáctkrát byl za to nominován na Emmy a šest sošek si odnesl. Solidní statistiky. Jeho letošní práce je inspirována klasickým Hollywoodem (nečekaně) a dominantou se zdají být obrovská křídla po stranách. Nechme se překvapit, jak to bude vypadat v reálu.

Člověkem, který v téhle lokaci stráví nejvíc času je Jon Stewart. Odvážná sázka na odvážného moderátora. Na této fotce ho můžete vidět během kamerových zkoušek, které mu evidentně dávají zabrat. Chris Rock si loni najmul tucet scenáristů, aby mu vymysleli ty nejlepší vtipy. Jon Stewart si vymýšlí vtipy sám. Bude to poznat?

Ke Kodak Theatre se už přiblížily i samotné sošky Oscarů. Do samotné budovy je přineslo jedenapadesát studentů filmového kurzu ICF (Inner-City Filmmakers), kterému se daří z mladých studentů, pocházejících z chudých poměrů, vychovat díky štědrým dotacím od sponzorů, budoucí naděje filmového průmyslu. Kdo ví, jednou si možná jeden z nich sošku nejen přinese, ale také odnese. Jeden z nich však evidentně zůstal s prázdnýma rukama i tentokrát, protože sošek je pouze 50.

Ještě než byli Oscaři osaháni touhle omladinou, absolvovali začátkem února slavnostní let z Chicaga do Los Angeles. United Airlines každoročně vypraví tzv. Oscar Flight, při kterém se sošky přemístí od chicagského výrobce do útrob Akademie (většinou jsou ještě před předáváním vystavovány, aby se mohla lačná veřejnost pokochat...).

Některé z cen už byly předány 18. února na slavnostním obědě Vědecko-technické větve Oscarů, která každoročně předává Sci-Tech Awards. Vyhlášení se tentokrát ujmula Rachel McAdams v blonďatém balení, což jistě u mnoha postarších Akademiků rozhodilo kardiostimulátory.

Cenu Gordona E. Sawyera získal Gary Demos, průkopník digitálního zpracování obrazu, který může nejen za úspěšnou digitalizaci mnoha klasických snímků, ale také za ojedinělé trikové sekvence ve filmech jako TRON. Demos už má doma na krbu několik ocenění v této oblasti, od roku 2003 je členem komise, která vybírá filmy do nominací za nejlepší vizuální efekty a letos se konečně dočkal ceny za celoživotní přínos. Gratulujeme.

Z druhé velké ceny, medaile Johna A. Bonnera, se mohl těšit zvukař Don Hall. Pracoval za svého života na více než 90 filmech, při práci u Warner Bros. dával pozor na vysokou audiovizuální kvalitu všech snímků a v posledních letech odvedl pořádný kus práce v předsednických funkcích hned několika orgánů Akademie.

Cena Gordona E. Sawyera a medaile Johna A Bonnera je prezentována plnohodnotnou soškou Oscara, součástí Sci-Tech Awards je však i předávání plaket za pokrok v oblasti filmu. Letos se dočkali ocenění návrháři nejmodernějších kamerových systémů.

David Grober a Scott Lewallen za návrh kamerového systému Perfect Horizon, který už několik let pomáhá filmařům pořizovat stabilní, nerozklepané záběry z jedoucích lodí, aut nebo čehokoliv jiného, co při jízdě poskakuje.

Anatoliy Kokush, Yuriy Popovsky a Oleksiy Zolotarov za speciální počítačem ovládanou jeřábovou paži, na kterou lze umístit libovolnou filmovou kameru a pořizovat s ní záběry z jedoucích vozů. Paži lze umístit na libovolné místo vozu, což dává kameramanům nebývalou svobodu rozhodování. Záběry z toho zařízení jsme mohli vidět např. ve filmu Pan a paní Smithovi nebo ve Spielbergově Válce světů.

Anatoliy Kokush dostal ještě jednu plaketku sólo, za svůj unikátní jeřáb, který lze plynule nastavovat z dalších a dalších teleskopických částí, díky čemuž se kamera plynule dostane i do výšky nějakých 24 metrů.

Garrett Brown za koncept svého SkyCam jeřábovému systému, při kterém se kamera rychle přesouvá mezi zvolenými místy po speciálních drátech. Výsledky jste mohli vidět např. v Kletbě bratří Grimmových.

Laurie Frost, Peter Hannan a Richard Loncraine (ano, TEN Richard Loncraine) za návrh kamery Hot-Head, která umožňuje snadno natáčet doposud velmi komplexní záběry. Stačí se podívat na tenisové sekvence ve Wimbledonu, pokud chcete vědět, co tahle mašinka umí.

Abychom vás příliš neunavili, mezi další vychytávky, které se dočkaly ocenění patří systém pro realistické zpracování kostýmů postav, díky kterému si režisér může předem prohlédnout, jak by případně vypadala scéna s úplně jinými kostýmy. Cílem je, aby se příliš drahá výroba historických kostýmů částečně eliminovala tím, že se postavám v masových scénách kostýmy přidělají až v postprodukci. Zajímavostí je i speciální airbag pro kaskadéry, který je při pádech z výšek nad 60 metrů v okamžiku dopadu zabalí tak, aby nemohli z měkké plochy odrazem vypadnout.

Ocenění se dočkali mezi kameramany i autoři nejrůznějších kabelových systémů, které umožňují kameře volný pohyb po scéně. Patří mezi ně i SpyderCam, vyvinutý speciálně pro natáčení druhého Spider-Mana. Poslední ceny byly předány autorům nového postupu barevných korekcí, který již nevyžadoval složité znovuvyvolávání negativu a pak také tým zodpovědný za vývoj nových objektivů, které eliminují mírné rozmáznutí růžků obrazu a klasický hot-spot efekt, díky němuž je obraz uprostřed nejsvětlejší a směrem k okrajům pak mírně tmavne.

Pokud jste to dočetli až sem, možná jste si uvědomili, že i vědecko-technická sekce Oscarů má své kouzlo a mnohdy se při předávání jejích cen dozvíte věci, o kterých se jindy nevypráví. Tihle fachmani zůstavají daleko za kamerami a diváckým zájmem, přesto by se bez jejich nápadů kinematografie nikdy nedostala takhle daleko. Myslete na to, až budete koukat na další z letních vysokorozpočtových trháků.

Co si naopak zřejmě úctu nezaslouží jsou Zlaté Maliny, především výsledky těch letošních. Nejvíc to slíznula teenagerská komedie Dirty Love, kterou zřejmě brzy najdeme v našich půjčovnách. Z těch slavnějších jmen můžeme Maliny odstřelit za vítězství Haydena Christensena ve vedlejší roli, jasný důkaz toho, že Maliny nehledí na výkony, ale na počet potištěných stránek v bulváru. K tomu přispívá i výhra Paris Hilton (u té bych se nedivil, kdyby si pro tu sošku došla ;) a Willa Ferrela a Nicole Kidman jako nejhoršího páru. Herecky však na celé čáře (alespoň u mě) vítězí Rob Schneider. Jen do toho, Robe, tímhle tempem budeš za chvíli rekordman.

Víc textu tomu nemá cenu věnovat, snad jen jasné a každým očekáváné vítězství největšího bulvárního trháku - Tom, Katie, Oprah a její gauč.