Ti bystřejší si toho určitě všimli. Před spoustou hollywoodských blockbusterů se od března objevuje místo zlatého naháče, co sprintuje na filmové cívce, o poznání nuznější logo společnosti CinemArt. Doposud společnost na chvostu distribučního pelotonu, posílající do kin převážně artové snímky, teď disponuje nabídkou řady hollywoodských majors, a hodlá pořádně zatřást trhem. Jak k tomu došlo a proč je to největší změna v distribučních poměrech od roku 1993? Čtěte dál.

Pohled do loňského žebříčku úspěšnosti filmových distributorů není překvapivý. První je Bontofilm s 41% podílem tržeb, následuje Falcon s 21% a Warner Bros. s necelými 13%. Zbylých 25% si mezi sebou v drobcích dělí dalších 26 společností (včetně CinemArtu s 0,9%). Souvisí to nejen s počtem distribuovaných filmů, ale také jejich potenciálem. Např. Aerofilms uvedl do českých kin loni dvakrát tolik filmů co Warneři, ale jeho podíl je šestinový. Nemusíme asi vysvětlovat proč. Vás by ale mohlo zajímat, proč zrovna Bontonfilm a Falcon zvládají ukousnout takový kus distribučního koláče. Pro odpověď se musíme vydat do bouřlivých devadesátých let.

Nebo možná ještě trochu dál. Daleko před rok 1989. Tehdy tu existovaly dvě státní organizace - Ústřední půjčovna filmů (UPF) a Filmexport. Ta první se zabývala distribucí jak tvorby lokální, tak nákupem filmů ze spřátelených zemí (sovětského bloku). Filmy se nakupovaly na speciálních přehlídkách, festivalech nebo se měnily stylem film za film s podobnými organizacemi v sousedních státech.

Filmexport nakupoval filmy ze západního bloku. Jejich poměr v distribuci nesměl překročit třicet procent a samozřejmě musely být politicky neutrální. Na festivaly tehdy vyjížděli jen prověření soudruzi, nebo se nakupovalo přes zprostředkovatele. Americká studia samozřejmě prodávala filmy za fixní ceny a většinou v balíku. Byla na koni a mohla si určit cenu. Ta byla často pro Filmexport příliš vysoká, a tak se čekalo, kdo dřív uhne. Proto se také některé americké filmy dostávaly do českých kin s několikaletým zpožděním. Jejich podíl na programu kin byl ale opravdu menšinový. Nejvíc se promítalo českých a sovětských filmů (půl na půl, koncem osmdesátých let šlo mimochodem až o čtyři desítky lokálních produkcí).

Proč se vracíme tak moc nazpátek? Protože v těchto společnostech pracovali lidé, kteří se po pádu železné opony angažovali v rašících akciovkách a zároveň měli kontakty na zahraniční distributory nebo zprostředkovatele. A tak se začal v devadesátých letech porcovat distribuční medvěd.

Bontonfilm

Aleš Danielis byl za minulého režimu náměstkem UPF a stal se distribučním ředitelem nově vzniklého Lucernafilmu, který byl v podstatě zprivatizovanou UPF. Díky konexím pod sebe stáhnul řadu majors (Paramount, Universal, 20th Century Fox), v roce 1992 spustil i jejich videodistribuci (Bonton Home Video) a v roce 1995 se z Lucernafilm přejmenoval na Bontonfilm. Důvodem bylo vlastnictví ochranné známky Lucerna rodinou Havlových a hrozba případného táhlého soudního sporu.

Falcon

Kořeny Falconu sahají až ke konci Filmexportu. Zprostředkovatelé zajišťující nákupy západních filmů pro Filmexport využili svých kontaktů a založili společnost INTERAMA. Řada lidí z bývalého Filmexportu prošla i Interamou a jejím nástupcem, společností Guild, která byla řízena z Londýna jako již zcela nezávislý distribuční subjekt. V roce 1994 se ovšem Guild rozhodl své aktivity na východě Evropy utlumit, a proto vznikla společnost Falcon, která si pod sebe stáhla většinu ostatních majors (dnes hlavně Disney, Sony).

Warner Bros.

Warneři se po revoluci samozřejmě snažili najít lokálního partnera. Chvíli zakotvili u Guildu, ale s přerodem ve Falcon se rozhodli nepokračovat ve spolupráci a zakotvili u menší firmy Gemini. V roce 1998 se definitivně rozhodli, že u nás budou sami spravovat nejen videodistribuci svých titulů (Warner Home Video), ale zřídí i pobočku pro kinodistribuci.

A co se tedy stalo na začátku letošního roku? Nic menšího než to, že Aleš Danielis přestoupil z Bontonfilmu do CinemArtu. A vzal si sebou exkluzivní distribuční smlouvy s Universalem, 20th Century Fox, Dreamworks a Paramountem. Dlouhodobé smlouvy o distribuci jsou nejvýhodnější pro obě strany, ale jakmile s nimi uteče zaměstnanec ke konkurenci, můžete lidově řečeno zavřít krám. Co bylo možnou příčinou? Bontonfilm za 220 milionů korun koupila předloni společnost CME (vlastník Novy a součást obřího molochu Time Warner). Možná to byl tlak na větší podíl z distribuovaných filmů, možná Time Warner nechtěl pomáhat konkurenčním studiím (sám vlastní Warner Bros.). Danielis každopádně nabídnul svým hollywoodským partnerům lepší podmínky, pokud spolu s ním přejdou pod CinemArt. A stalo se tak. Filmoví fanoušci to mohli pocítit měsíčním odkladem premiéry Smrtonosné pasti 5. To byla daň za celkovou restrukturalizaci.

Není mimochodem bez zajímavosti, že historie CinemArtu sahá až do padesátých let a je těsně spjata s UPF a později i s Lucernafilmem (CinemArt a.s. je dceřinnou společností Lucernafilmu). Danielis se tak vlastně vrací zpátky domů. Bontonfilm každopádně nepřijde na mizinu, zůstávají mu totiž smlouvy na videodistribuci většiny majors (skrz Bonton Home Video). Jak to tedy vlastně teď na trhu vypadá?

Bontonfilm - Lions Gate Films, Summit, Focus, a také řada českých producentů

CinemArt - 20th Century Fox, Universal, Paramount, Dreamworks Animation

Falcon - Sony a Disney (tzn. i hrané filmy Dreamworks)

Warner Bros. - Warner Bros.


Před pár týdny jsme Aleše Danielise požádali o rozhovor a jeho vyjádření k nové situaci a jejímu dopadu na diváky. Požádal nás o pár týdnů strpení, než se situace tzv. uklidní. Protože jsme ale chtěli, abyste byli o nových poměrech na trhu informováni, vznikl tento článek. Informace z poměrů před a těsně po revoluci jsme svým způsobem sebrali panu Danielisovi z úst - pocházejí z velkého článku v časopisu Iluminace z roku 2007, kde se pan Danielis ohlížel za posledními dvěma dekádami filmové distribuce u nás.