Ne že bychom vám toho McClanea museli cpát horem spodem, ale mě pořád trochu mrzí, jak je ta dvojka opomíjená. A to není jen obecné moviezoňácké mínění, druhá Past je otloukánkem i v Americe a často v osobních žebříčcích končí až za čtyřkou. Možná za to můžou ti až příliš ostří záporáci, ale co se týče akčních scén, ty naopak z jejich vojenského výcviku a nemilosrdného plnění rozkazů profitují. Dvojka navíc ve finále obsahuje asi jediný souboj v pravém slova smyslu, protože záporáci ve všech ostatních filmech jsou spíše kravaťáci a snaží se na Johna vyzrát mozkem, nikoliv svalovou hmotou. Bitka na křídle startujícího letadla (a že je ta ranvej ale dlouhá, co?) není vrcholem choreografie, ale moc hezky sumíruje McClaneovská pravidla. A proto si zaslouží připomenout.

 Smrtonosná past 2 (1990) (ČSFD, IMDB)

Nehledejte v tom žádnou velkou magii, spíš poctivé plnění zásad chlapské bitky. Hned na začátku je vyřešeno, proč se všichni navzájem nepostřílí (křídlo je plné paliva). Protivníci nastupují popořadě a podle šarží (záporáckých, nikoliv podle frček). A do třetice, zkáza protivníka musí být originální. Zlomených vazů jsme od začátku osmdesátých let viděli stovky, ale rozmašírování tryskovým motorem? To jsou body! Pravé kouzlo téhle letecké exhibice tkví ale v tom, že navazuje na charakter McClanea z prvního filmu. Nikdo se tu nesnaží předstírat, že by newyorský policajt bojovým výcvikem držel krok s elitními jednotkami. John dostává pěknou nakládačku, ale kluzký povrch křídla a štěstíčko mu umožní získat vrch. Při druhém souboji už to vypadá o dost jinak a plukovník Stuart téměř bez námahy vyhrává (ta úvodní rozcvička v rouše Adamově se prostě vyplatila). John má naštěstí uprostřed scény pohotový nápad, který se zatraceně vyplatí. A protože jako správný chlap nosí v kapse zippo, může se smát naposled - jedním pohybem pošle všechny záporáky k pánu a ještě vyrobí navigační osvětlení. Někdy se prostě věci hezky sejdou. A tady se sešly. To, že si chlapi daj stylově přes hubu, totiž není vždycky jenom o choreografii, často jde i o základní dramaturgii, na kterou spousta lidí dneska zvysoka kašle. Včera naštěstí není dnes, a proto tahle bitka dodnes hřeje nejen exotickou lokací, ale i vším ostatním.