Smrtonosná past 4.0 (2007): Éra plešatých supermanů (recenze)

Statham, Rock, Willis... abyste mohli mlátit sexy kung-fu holky, sestřelovat helikoptéry autem a vyhýbat se obrovským průmyslovým katastrofám pouhým úkrokem, musíte si oholit lebku. Vlasy vám kazí aerodynamiku a o tu jde v okamžicích mezi životem a smrtí především! Mnozí z vás tu teď, po vzoru zhrzení z čtvrtého Indyho, budou prohlašovat, že Smrtonosná past JE trilogie. A možná to tak opravdu je, ale já bych řekl, že tohle snad vyléčí čas. Čtvrtá Past totiž rozhodně není špatný akční film. Jeho parádní řemeslo, v rámci možností i kvalitně nahláškované, je jen dost nevěrné mcclaneovským stavebním prvkům. Willis se snaží tvářit nezaujatě a skoro to vypadá, že mladého hackera vyklopí na nejbližší policejní stanici a půjde si po svých, ale nějaká neviditelná ruka (trhu) ho nutí neustále křížit cestu záporákům, i když se ho jejich digitální kejkle zas tak moc netýkají. Vlastně se dá říct, že si trochu koleduje. Vždyť i na videochatu říká Olyphantovi, že přijde a zarazí mu koule až do krku, místo aby ho nejdřív poprosil, ať si sbalí nádobíčko a táhne k čertu.

Kozáček na stíhačce

Motivace v podobě zajaté dcery přichází příliš pozdě, to už prostě Johna záchranáře nežereme. On prostě uhýbá digitálním troskám proto, že ho to baví. Tahle supermanská žízeň po dobrodružství je ale velmi povrchní. Není tu žádné trauma válečného stroje, který potřebuje naolejovat krví nepřátel (Rambo, Jack Bauer), protože nic jiného pro něj nemá smysl. McClane se prostě vrhá s náklaďákem proti stíhačce, protože se to od něj tak nějak čeká. Dneska to přece dělají všichni a v konkurenci superhrdinů kousnutých pavoukem, vyztužených adamantiem a vyflusnutých vzdálenou planetou na naší hroudu on přece nebude hrát druhé housle. Tenhle předem prohraný závod s komiksáky má pro Johnův charakter zničující následky, tím spíš, že se k němu přidávají uštěpačné poznámky vedlejších postav. Hackerský utřinos kritizuje jeho hudební vkus, dcera zas přístup k výchově a rodičovským povinnostem. John má naštěstí dost energie a intelektu, aby je zfackoval alespoň verbálně, ale na konci filmu máme pocit, že je hrdina unavený spíš dobou kolem něj, než bitkou s bondovským záporákem v sáčku.

V éře po jedenáctém září se totiž musel McClane spokojit s vcelku neškodnými virtuálními teroristy. Kdyby dal nakládačku těm opravdovým, bralo by se to jako laciné vyřizování účtů. Politická korektnost připravila Johna o cíle. Zatímco v televizních dokudramatech smí Jack Bauer chránit Ameriku před radikály všech ras a vyznání, John musí ve své akční fantazii našlapovat opatrně. A vůbec nejlépe v PG-13, protože severoamerické tržby předchozích filmů prý vyšší ratingy brzdily.

Sázka na ušlápnutou cenzuru zmrzačila nejslavnější hlášku celé série a vyšším tržbám stejně nepomohla. V Americe snímek vydělal jen o pár milionů víc než trojka a opět ho musela tahat z průšvihu Evropa. Právě výrazné tržby ze starého kontinentu rozhodly o tom, že čtyřka nebude digitalizací a symbolickou tečkou celé série.

Bohužel...