Došlo k tomu pouhých pár dní před oscarovým ceremoniálem, kde Pí a jeho život vyhrál sošku za nejlepší vizuální efekty roku. Kromě toho bral ve stejné kategorii i cenu BAFTA a vyhrál i čtyři kategorie na VES Awards (VES - Visual Effects Society). Mnozí insideři ale už dlouhé týdny tušili, že se triková dílna, která tu s námi je od roku 1987, potácí v dluzích. V den vyhlášení bankrotu se manko pohybovalo někde kolem 33 milionů dolarů. Soud bankrot schválil a studio obratem propustilo zhruba třetinu zaměstnanců, ve snaze dostat se zpátky do černých čísel. Z Indie, kde má mimochodem jednu z několika mezinárodních poboček, přišla dvacetimilionová injekce, ale z průšvihu by Rhytm & Hues dostalo jen odkoupení celé firmy. Proslýchá se, že v Indii nebo Číně by o zaběhlou značku měli zájem. Studio momentálně dodělává dva velké projekty - R.I.P.D a pokračování Percyho Jacksona. Studia se k nastálé situace postavily chlapsky a poslaly zálohu na dokončení (při premiérách v létě jim ani nic jiného nezbývalo). Tedy s výjimkou Warnerů, kteří si tři svoje zakázky vyžádali zpět. Pravděpodobně se jedná o novou Třístovku, dobovku The Seventh Son a thriller Black Skies. Jak ale vlastně k celé situaci došlo?

Triky se dnes používají v každém filmu. A nebál bych se říct, že i v každém ČESKÉM filmu, což by mohlo vysvětlit závažnost situace. Už zdaleka nejde jen o oživlé obří roboty, dýchající dinosaury nebo skřehotajícího Gluma. To jsou jen výkladní skříně současné technologie. Nejvíc pracovních hodin však spolyká skládání záběrů a vrstev dohromady (compositing), což je pracovní proces, který dnes využívá i ta nejumolousanější televizní reklama. Práce je víc a víc, animátorů a kreativců přibývá, ale v očích producentů nedochází k myšlenkovému posunu, který by kopíroval narůstající důležitost trikové stránky ve filmové a televizní produkci. Většina chlápků s naditými dolarovými konty si zkrátka myslí, že šiky animátorů jsou snadno nahraditelné, na rozdíl od hvězd a licencí, které jinde neseženou. Proto se tlačí na klasickou mantru "víc muziky za méně peněz". Úplně se ignoruje, že animátoři nejsou roboti a kvalitu jejich práce nedeterminuje pouze výkon hardwaru, ale i zkušenosti a schopnosti. Rhytm & Hues bylo oproti ILM nebo WETA vždycky tak trochu v druhé lize, čemuž odpovídají i produkce, na nichž studio pracovalo. Pí a jeho život byl velkým průlomem. Vizuální křiklavost filmu a schopnost Anga Lee na plátně triky prodat vedl k záplavě ocenění. A to vždycky znamená i větší zájem ze strany velkých studií. Pro Rhytm & Hues už ale bylo pozdě.

Producenti se totiž snaží utahovat šrouby, jak to jen jde. Tržby i rozpočty trikových spektáklů sice stoupají, ale konkurenční boj velí mít triky lepší a lepší. Z Brada Pitta za víc peněz lepší herecký výkon nevytáhnete, ale můžete ho nechat běhat před milionem naštvaných zombies, a to už lidi do kina přitáhne. Jenže jste Bradovi dali pěkný balík, takže musíte trochu pustit žilou trikařům. Studia se to snaží řešit outsourcingem do Indie, Číny... vlastně kamkoliv, kde nebudou muset platit daně a kde se výplata měří na počet bochníků chleba a nikoliv na dolary. Většina trikových studií, včetně Rhytm & Hues, to řešila otevřením poboček ve zmíněných zemích, ale centrum trikové manufaktury pořád zůstává v Kalifornii. A ta momentálně nenabízí zrovna nejlepší daňové úlevy, takže se studia snaží neustále vše obcházet a menším i větším hráčům na trhu ubývá zakázek. Průměrný plat v branži za poslední tři roky klesnul o 20-30%, ale práce přibylo. V takhle napjaté situaci stačí pár neproplacených faktur nebo jeden projekt, který odejde ke konkurenci, a následuje rychlý konec. Digital Domain by o tom mohla vyprávět - vyhlásila bankrot loni v září a nebýt toho, že ji za 30 milionů dolarů odkoupili Čínané, už bychom o ní nikdy neslyšeli.

Bolestnou transformací zkrátka prochází celá triková branže, jejíž plody jsou sice na plátně nejvíc vidět, ale na rozdíl od herců, scenáristů a režisérů nemá příliš silnou odborářskou lobby. Bylo to vidět i na Oscarech, kde trikaři protestovali poblíž červeného koberce a snažili se dokonce na své problémy upozornit během projevu v rámci kategorie nejlepších vizuálních efektů. V televizi jste dav s výmluvnými cedulemi nad hlavou neviděli a v rámci přenosu byli utlumeni hudbou při prvních slovech protestu. Jeden by čekal, že alespoň ten digitální Méďa, který přišel předat pár sošek s parťákem Wahlbergem, něco nekorektního řekne, ale jeho hlasivky měli bohužel ve své moci producenti celé show.

Trikaři se tak ocitají ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Čest jim nedovolí na truc vyrábět horší triky, ale minimální profit jim nedovolí zvednout platy nebo si udržet stálý počet zaměstnanců, protože musí několikrát ročně nakupovat drahý hardware a software, aby si udrželi konkurenceschopnost. Výkyvy v poptávce, do značné míry vyvolané i nerovnými daňovými podmínkami v rámci USA (ve Vancouveru si oproti Kalifornii může studio odečíst až 30% postprodukčních nákladů z daní), dělají ze zkušených trikařů nomády, co putují od projektu k projektu, aniž by měli jistotu, že budou mít příštích pár měsíců stálý plat. Náklady na otvírání poboček v Indii nebo mimo Kalifornii jdou samozřejmě na vrub trikového studia, což při pětiprocentních ročních maržích znamená naložit zaměstnancům víc práce a doufat, že se situace vyrovná, a největší dříči neodejdou jinam. A opasky se utahují víc a víc, protože studio na každý projekt vyhlásí konkurz. Kdo přijde s nižší cenou, ten vyhrává. Triky do Avengers se dělaly výrazně pod cenou, CGIčkem natřískaný film vydělal půldruhé miliardy, ale ze zisků samozřejmě v ILM neviděli ani dolar.

Vžijte se do jejich role. Běžná pracovní doba je cca deset hodin. Během posledních týdnů postprodukce jediného projektu (a ročně jich máte třeba tucet) trávíte v práci sedm dnů v týdnu, dvanáct až šestnáct hodin v kuse. A meziročně vám klesá plat o nějakých pět až deset procent. Není divu, že mezi trikaři panuje blbá nálada. Těžko si teď bez statečných gest prosadí vznik odborů, tím spíš, že na jednoho animátora stojí frontu sto Indů, kteří budou dělat za polovic. Jenže to taky podle toho bude vypadat, ostatně na kritizování trikových záběrů už podle prvních trailerů máme na MovieZone řadu expertů. Ti by se měli bát nejvíc, protože jestli se něco nestane, budou jim oční bulvy krvácet zas o trochu víc.