Úvodní nahláškované sólo moderátora, hudební čísla, vzpomínková koláž těch, co nás opustili, potlesk ve stoje pro zasloužilé umělce a samozřejmě děkovné proslovy vítězů. Oscarová show má pevně danou strukturu. Bohudík i bohužel. Někoho to může nudit, zvlášť když se k tomu přidá pár předvídatelných výsledků (v tomhle směru ovšem Akademie v posledních letech překvapuje víc než Asociace zahraničních novinářů na Glóbech), pro ostatní je to zase příležitost těšit se na konkrétní pasáže. Nejvíc asi na proslovy, při kterých se ukáže duchapřítomnost a ostrovtip hvězdy. Nebo jejích agentů.

Díky vyčerpávající analýze Rebeccy Rolfe se můžeme na děkovačky posledního půlstoletí podívat trochu podrobněji. Pečlivá žena rozpitvala přes dvě stovky proslovů a získala pro nás spoustu cenných dat. Teď třeba víme i to, co jsme tušili. Délka proslovů u mužů i žen se během padesáti let v průměru zdvojnásobila. Není divu, že Akademie nasadila orchestr, který delší proslovy utne. Ten mimochodem začíná hrát po devadesáti vteřinách, přičemž většina hvězd do něj ještě dalších čtyřicet vteřin mluví. Zatímco hvězdám padesátých let stačilo zdvořilé "Děkuji", taková Halle Berry mluvila čtyři a půl minuty! Ženy samozřejmě přetahují častěji. Ale to jsme taky věděli, stejně jako jejich zvýšenou plačtivost (slzet začne skoro čtvrtina herců, ale jen minimum režisérů... holt nejsou tak expresivní).

Proslovy s hvězdou žmoulající papír jsou v průměru o třetinu delší (prostě to musí přečíst celé), takže sledujte ruce a víte do čeho jdete. Je fascinující, že ženy mluví tak dlouho, protože soška váží úctyhodná čtyři kila. Možná proto jí drží oběma rukama, zatímco muži jí drží jednoruč nad hlavou.

A komu se děkuje? Producentům, Akademii a rodině. V tomto pořadí. Všechny ty děkovačky Harveymu Weinsteinovi (během let rekordních dvanáct zmínek!) jsou potřeba k tomu, aby bylo na nájem i v následujících letech. Režiséři děkují scenáristům, herci ostatním hercům v kategorii (co kdyby s nimi náhodou někdy pracovali), případně agentům a samozřejmě režisérům. Nejvíc děkovaček měl Clint Eastwood (jinak by vám rozbil hubu) a Woody Allen (proslulý tím, že své herce obsazuje opakovaně). Nejvíc to odnášejí publicisti, protože ty je vždycky možné vyměnit. Otec, matka, partner a partnerka jsou někde uprostřed, přičemž herci víc děkují svým partnerkám než herečky svým partnerům. To je ten výcvik z domova, ostatně kolikrát jste zapomněli přinést květiny a jak to skončilo, že? Prostě si časem zvyknete, že zapomenout nesmíte.

Když si ty stránky pečlivě proklikáte, zjistíte, že je tu do detailů rozpitván každý proslov, včetně prolinkovaného videa, takže jestli se před začátkem letošního ceremoniálu nudíte, máte možnost zabrousit do historie, a pak si třeba provést vlastní analýzu těch, co se budou potit u stolečku dneska. A věřte, že se budou potit rádi.

MovieZone vám samozřejmě přinese kompletní servis. Brzké výsledky, čumendu z červeného koberce a nějaké to povídání o tom, jak jsme to všichni tušili předem. Nebo potom. Pokud ale nebudete mít možnost přenos sledovat a budete tou dobou u internetu, můžete sem tam mrknout na můj twitter @imfcz, kde budu řešit všechno od umělých chrupů a příčesků přes McFarlaneův humor a kyselé výrazy poražených až po počet vzlyků v proslovu Anne Hathaway. Nečekejte vyčerpávající online komentář, spíš hromadu uštěpačných poznámek. A protože tenhle proslov už taky nabírá pár znaků přes čáru, nezbývá než se rozloučit, poděkovat mojí přítelkyni, mamince, tatínkovi, UPC internetu a Civalovi. Na shledanou se na sále...