Tak se konečně vracíme zas obloukem do Asie a k jednomu z prvních filmů, u kterých jsem začal vnímat, že v Hong Kongu funguje gravitace jinak, než ve zbytku světa. Samozřejmě jsem jako poslušný chlapec, tak tak uniknuvší pionýru, měl nakoukáno pár filmů s Brucem Lee a Jackiem Chanem, ale bylo to ve věku, kdy mě víc zajímal kopačák a kradení hrušek ze sousedova stromu. Jinými slovy jsem tu bojovou atletiku vnímal spíš okrajově a nestavěl ji výš než kejkle Chucka Norrise s kulometem v Braddockovi.

Tai Chi Master byl spolu s Iron Monkey a Fist of Legend v první zásilce vypůjčených DVDček. Kdo zná, ten chápe, že jsem si nemohl vybrat vypečenější filmy… skoro by se dalo říct, že jsem si to nejlepší z Yuen Woo-Pinga vyplýtval hned na začátku. Nová závislost byla na světě a moje filmové obzory praskaly ve švech. Byl to začátek krásného přátelství, které trvá dodnes. A při pohledu na finální bitku z Tai Chi Mastera neztratilo ani po dvaceti letech nic ze svých kvalit.

Tai Chi Master (1993) (CSFD, IMDB)

Začátek devadesátek byl renesancí wuxia filmů. Místo mnohdy až divadelních bojových dramat s poletujícími bojovníky však byly devadesátkové kung-fu dobovky přece jen o něco uvolněnější, zvlášť ty které měl na svědomí Yuen Woo-Ping. Tai Chi Master je o dvou nejlepších kamarádech, přičemž jednomu z nich honba za mocí a mamonem trochu stoupne do hlavy. A ten druhý je Jet Li. Asi si myslíte, že už víte, jak to dopadne. Asi si myslíte, že víte, co je to taiči. Následujících sedm minut vás vyvede z omylu a možná i z míry, protože způsob, jakým Yuen Woo-Ping používá dráty na lidi, co je z principu nepotřebují (stejní dva herci se mimochodem poprali i ve Fist of Legend), se radikálně liší od čajíčkových duelů v prvním Matrixu. Když tady někdo letí, je to dvakrát kolem Zeměkoule. Když někdo někoho praští, slyší to všichni od Plzně až po Zlín. Jako ukázka přepálených superschopností (v porovnání s okoločumícími pěšáky) funguje Tai Chi Master dokonale a nejblíž má asi k sérii Fong Sai-Yuk nebo k Wing Chunu (ten Ping natočil o rok později). Názvy tu rozhazuji plnými hrstmi pro ty, kdo by snad chtěli pátrat dál a dostat se hlouběji do světa Pingových filmů, ve kterých se hrdinové neberou zas tak moc vážně, ale když se jim někdo za zády směje, odkopnou ho až k Saturnovu prstenci.